Evropská unie

Co je to EU?

Evropská unie (EU) je společenství demokratických státu, spojených zásadami svobody, právního státu a úcty k lidským právum. Tyto státy se rozhodly vzájemne splupracovat v politické a hospodárské oblasti a postupne se integrovat v nadnárodní strukturu, která je výhodná pro všechny zúcastnené zeme. Cílem techto integracních procesu je predevším zajistit mír a bezpecnost na kontinentu poznamenaném druhou svetovou válkou.Významným motivem sbližování byla touha Nemecka a Francie už nikdy spolu neválcit a zajistit trvale prátelské vztahy mezi obema národy.
Ciste ekonomický cíl - vytvorení spolecného trhu - tak postupem doby doplnily i spolecná sociální politika, dohled nad životním prostredím, rozvoj slabších regionu ci sladení zahranicní a bezpecnostní politiky. Propojování národních ekonomik melo prispet k rešení ekonomických problému a prinést prosperitu. Posláním Evropské unie je stálý a harmonický rozvoj.

€ Zajištení míru a bezpecnosti Evropy
€ Svoboda, úcta k lidským právum
€ Výhody pro všechny clenské státy
€ Spolupráce v hospodárské a politické oblasti
€ Vytvorení spolecného trhu
€ Rozvoj a prosperita
€ Schopnost konkurovat

HISTORIE EU

Pocátky integrace

Úvahy o jednotné Evrope sahají až na pocátek 20. století. Významným impulsem byla I. Svetová válka a její dusledky. Aby se zabránilo podobné katastrofe v budoucnosti, objevovaly se myšlenky na vytvorení „spojených státu evropských“ po vzoru USA. Jejich vyjádrením se stala kniha "Paneurope" Richarda Coudenhove-Kalergiho vydaná r. 1923 a na ni navazující panevropské hnutí.
Pro politické sjednocení Evropy nebyla dobrá situace ani po II. svetové válce, kdy se téma Spojených státu evropských objevilo znovu v projevu britského politika Winstona Churchilla dne 19. zárí 1946 ve švýcarském Curychu. Na základe tzv. Marshallova plánu pro hospodárskou obnovu válkou znicené Evropy se objevil názor, že spíše než celková integrace politická, ke které mnoho vlád pristupovalo s neochotou, by se schudnejší mohla stát cesta jednotlivých kroku, zejména v hospodárské oblasti.

Organizace pro evropskou ekonomickou spolupráci(OEES)-European Ekonomic Community (EEC), jejím úkolem bylo koordinovat pomoc poskytovanou podle Marshallova plánu pro obnovu hospodárských vztahu v Evrope.

27. cervence 1952
Evropské spolecenství uhlí a oceli (ESUO) - European Coal and Steel Community (ECSC) Oficiálním vyjádrením tohoto pojetí se stalo prohlášení francouzské vlády ze dne 9.

kvetna 1950, jež se oznacuje podle tehdejšího francouzského ministra zahranicí jako Schumanova deklarace. Obsahem byl návrh na vytvorení organizace, jež by místo jednotlivých clenských státu koordinovala a dohlížela na uhelný a ocelárský prumysl. Prvními zememi zúcastnenými v tomto projektu meli být Francie a Nemecko, jako dva státy jejichž nedobré vztahy byly po celá staletí nebezpecím pro stabilitu celého kontinentu. Nakonec se ke spolecenství pripojila Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Belgie a Nemecko.

Slavnostní vyhlášení deklarace ministrem zahranicí Schumanem


1. ledna 1958 byly na Benátském setkání prijaty dve tzv. Rímské smlouvy:
Evropské hospodárské spolecenství(EHS) a Evropské spolecenství atomové energie(ESAE)- EURATOM. Hlavní cinností EHS bylo podporovat vytvorení spolecného trhu a prispívat k rozvoji ekonomického života a stálému hospodárskému rustu. ESAE - EURATOM - je platforma pro jadernou energetiku, podporu atomového výzkumu, zvýšení bezpecnosti jaderních zarízení a predevším kontrolu zacházení se štepným materiálem v souvislosti s podporou mírového využívání atomové energie.
1.7. 1968
Dobudování celní unie, mezi clenskými státy byla zrušena cla na dovoz prumyslových výrobku. Do 18 mesícu byla odbourána i všechna cla na zemedelské produkty a byl prijat jednotný celní sazebník.
22.1.1972
Uzavreny smlouvy o prístupu Dánska, Irska, Norska a Velké Británie
V letech 1974-78
Byla zrízena Evropská rada, konaly se první volby do Evropského parlamentu, byl zrízen Úcetní dvur Evropského spolecenství.


1981
Desátým clenem ES(Evropského spol.) se stalo Recko, nejjižnejší a nejchudší clenská zeme Spolecenství.

1986
Vstupuje Španelsko a Portugalsko. Byly prijaty dva významné dokumenty:

1. Bílá kniha - která je o opatrení k dokoncení vnitrního trhu do roku 1992 a která prinesla dukladnou analýzu hospodárské situace
2. Jednotný evropský akt - který byl první významnou revizí Rímských smluv o založení ES a upravil potrebný právní rámec pro realizaci Programu 1992 - zajištení volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu bez jakýchkoli prekážek, címž mel konecne vzniknout ekonomický prostor bez vnitrních hranic, který byl predpokládán již puvodními Rímskými smlouvami. 1989
Toto období bylo výrazne poznamenáno spolecenskými a politickými zmenami v zemích strední a východní Evropy.
• 19. zárí byla podepsána smlouva o obchodní a ekonomické spolupráci s Polskem
• 18. prosince se SSSR. • založena Evropská banka pro obnovu a rozvoj, která mela za úkol poskytovat financní podporu zemím strední a východní Evropy.

• podepsány asociacní dohody s Polskem, Madarskem a CSFR. 7. února 1992
Podepsání smlouvy o Evropské Unii v Maastrichtu, která vstoupila v platnost 1. listopadu 1993.
1. leden 1995
Uskutecnilo se zatím poslední rozšírení EU o Finsko, Rakousko a Švédsko. Od poloviny devadesátých let podalo 10 zemí strední a východní Evropy (CR, SK, PL, HU, EST, LOT, LIT, SL, RU, BUL) a Kypr oficiální žádost o clenství v EU. Ceská republika tak ucinila 23. ledna 1996, kdy predseda vlády predal ceskou žádost do rukou italského predsednictví. Rozhovory byly zahájeny 30. brezna 1998.
1. leden 1999
Na svetové trhy byla uvedena jednotná mena Euro, která je hlavní soucástí hospodárské a menové unie jedenácti clenských státu EU (SRN, FR, BEL, NL, LU, IT, IR, ES, POR, FI, AU). Meny techto státu byly vuci Euru zafixovány pomocí nezmenitelných koeficientu dle výsledku devizových trhu k 31.12.1998. Vznikla nová mena, která však zatím funguje pouze v neviditelné forme bankovních úctu a bezhotovostních prevodu. První bankovky a mince se do obehu dostanou na pocátku roku 2002 a od cervence téhož roku úplne nahradí bankovky a mince men clenských státu EU.¨

SYMBOLY EU

Symbolu Evropské unie je celkem 6 nejduležitejších:

€ Vlajka EU - Byla zavedena v roce 1986. Vzhled: na tmave modrém poli se nachází kruh složený z 12 peticípých zlatých hvezd. Pocet hvezd je stálý, nereprezentuje pocet státu a proto se nemení. Císlo 12: symbol úplnosti
Kruh z hvezd: symbol jednoty

€ Znak EU - Dvakrát preškrtnuté velké písmeno C - vzniká E
Symbol stability

€ Mena EU - EURO, dríve (1979) ECU. Název prijat roku 1995. Euro se delí na 100 centu. Od 1.3 2002 platné ve všech clenských zemích. Nynejší kurz ? 35,6/ KC (Květen 2001)

€ Hymna EU - Hudba z 9. symfonie Ludwiga van Beethovena, byla za hymnu Evropy prijata v roce 1972 a od roku 1986 je užívána také Evropskou unií.

€ Svátek EU - Na milánském summitu v roce 1985 bylo rozhodnuto slavit 9 kveten jako Den Evropy na pamet toho, že práve 9. kvetna 1950 vyhlásil francouzský ministr zahranicí Robert Schuman svou deklaraci, proklamující návrh na zrízení Evropského spolecenství uhlí a oceli - základ budoucí evropské integrace.

€ Hlavní jazyky EU - v soucasnosti 11.

jazyku: ES,DA,DE,EL,EN,FR,IT,NL,PT,FI,SV.- francouzština, nemcina, anglictina, italština, španelština, portugalština, dánština, finština, švédština, holandština,

RÍDÍCÍ ORGÁNY EU

Rada EU

- legislativní a výkonný orgán, reprezentuje clenské státy, muže rozhodovat o všech otázkách integrace
Rozhodující orgán ES se zákonodárnými a výkonnými pravomocemi, reprezentující clenské státy. Skládá se z jednoho zástupce každého clenského státu na ministerské úrovni. Konkrétní složení je odvozeno od hlavních témat jednotlivých setkání (napr. pri projednávání ekonomických otázek, sejde se Rada EU ve složení ministru zodpovedných za finance a obchod, pri projednávání zemedelských témat ministri zemedelství atd.). Obecné záležitosti se projednávají na zasedáních tzv. Rady pro všeobecné záležitosti složené z ministru zahranicí. V predsednictví Rady se po šesti mesících strídají clenské zeme dle predem daného poradí. Predseda Rady EU urcuje její agendu a priority pro období predsednictví. Postupem casu vznikl v rámci Rady z duvodu snahy po urcité kontinuite práce neformální útvar (tzv. trojka), sestávající z ministru zahranicí státu práve predsedajícího, státu v predsednictví predcházejícího a státu následujícího. Každý stát se tedy podílí v ruzné intenzite na príprave trí po sobe následujících summitu v období 18 mesícu, role predsednictví je však dominantní. Rada zajištuje koordinaci hlavních linií hospodárské politiky clenských státu EU a má pravomoc vydávat akty, které jsou sekundárními prameny práva Spolecenství. Zodpovídá za mezivládní spolupráci v oblastech zahranicní a bezpecnostní politiky a v oblasti vnitrních záležitostí a justice. Evropská komise

Evropská komise je výkonný orgán ES reprezentující nadnárodní a výkonnou složku ES. Cinnost Komise je predevším soustredena na podporu a rozvoj integrace, jednotlivých aktivit
Spolecenství, jakož i na prípravu príslušné legislativy. Evropská komise vystupuje ve trech hlavních rolích:
1. Zabezpecuje provádení primárních smluv (Rímské smlouvy, Maastrichtská smlouva atd.), jakož i aktu vydaných na jejich základe (narízení, smernice, rozhodnutí);
2. Jako iniciátor se podílí se na tvorbe legislativy EU, má vlastní rozhodovací pravomoc v oblasti nekterých politik Unie a v mezinárodne-obchodních vztazích, je správcem rozpoctu EU. Vystupuje jménem Spolecenství pri jednáních o dohodách o obchodní a hospodárské spolupráci;
3. Je ochráncem právního systému ES. Po zjištení porušení práva ES muže podat proti rušiteli žalobu k Evropskému soudnímu dvoru. Komise se skládá z predsedy a dalších 19 clenu (komisaru) jmenovaných dohodou clenských státu na 5 let. Každý clenský stát EU muže nominovat jednoho clena Komise, velké státy (Nemecko, Francie Itálie, Spojené království a Španelsko) nominují každý ješte jednoho clena navíc. Tato nominace podléhá schválení Evropským parlamentem.

Komisari však nesmejí být reprezentanty státu, který je delegoval, ani jiných zájmových skupin, nýbrž skládají prísahu vernosti ES a jsou povinni konat výhradne ve prospech integrace a Spolecenství, neprijímají pokyny od žádné vlády (ani jiné instituce). Každý komisar zodpovídá za urcitou oblast nebo nekolik oblastí. Komise zasedá obvykle jednou týdne, svá rozhodnutí schvaluje prostou vetšinou. Krome toho se k urychlení práce v prubehu let vyvinuly dve zvláštní procedury:
• Zmocnovací procedura, pri níž je jeden clen Komise zmocnen rozhodnout sám o konkrétní, technické veci, aniž by tím byla zrušena spolecná odpovednost celé Komise;
• Obehová (písemná) procedura - v tomto prípade se návrhy, o nichž panuje obecná shoda, predávají písemne prostrednictvím generálního sekretariátu na vedomí jednotlivým službám a kabinetum. Nejsou-li do urcité doby predloženy námitky ani pripomínky, považuje se návrh za schválený. Administrativní aparát Komise, zajištující její každodenní agendu, tvorí vedle kabinetu každého komisare ješte 36 oddelení s vymezenou pusobností. Komise zamestnává celkem cca 20 000 úredníku, z nichž približne 15% tvorí prekladatelská a tlumocnická služba. Clenové komise sídlí v budove Breydel v Bruselu. Puvodní sídlo sekretariátu Komise, budova Berlaymont, která byla po témer 40 let symbolem evropské integrace, byla ze stavebne-technických duvodu uzavrena (kvuli kontaminaci radioaktivním azbestem) a je v soucasné dobe rekonstruována. Generální reditelství, Statistický úrad, prekladatelská a tlumocnická služba a právní služba EK sídlí rovnež v Bruselu. Úrad pro oficiální publikace ES sídlí v Lucemburku.

Evropský Parlament

EP je zastupitelským orgánem EU. Od roku 1979 je volen na období 5 let prímo obcany clenských státu. Volební systém není jednotný a liší se podle tradic a ústavních pravidel jednotlivých clenských zemí. V soucasné zasedá v Evropském parlamentu 626 poslancu, kterí hlasují v plenárním zasedání. Mezi plenárními zasedáními, která se konají ve Štrasburku, zasedají poslanci ve 20 stálých výborech se specifikovanými obory pusobnosti. Výbory se schází v Bruselu.

Ze svých clenu volí EP predsednictvo, které se skládá z predsedy a 14 místopredsedu. Nynejší predsedkyní je od 20.7.1999 paní Nicole Fontaine. Predseda zastupuje EP na mezinárodní úrovni a pri jednáních s dalšími institucemi. Predsednictvo a generální sekretariát EP sídlí v Lucemburku. Na rozdíl od parlamentu jednotlivých státu má EP pouze omezené legislativní pravomoci. V soucasnosti se na tvorbe právních predpisu Unie muže podílet peti ruznými zpusoby:
1. Konzultace - nezávazný názor Parlamentu je vyžadován pred tím, než Rada schválí návrh Evropské komise;
2.

Spolupráce - poslanci mají možnost doplnovat návrh Komise a stanovisko, které Rada EU k tomuto návrhu zaujme (napr. o otázkách dopravní politiky, bezpecnosti práce, politiky ochrany životního prostredí atd.);
3. Spolurozhodování - EP se na prijímání legislativy podílí rovným dílem s Radou. K jednání o nalezení kompromisních stanovisek existuje dohodovací výbor stejnomerne složený z clenu obou institucí. Nedojde-li k dohode, muže Parlament návrh odmítnout; (napr. rozhodování o otázkách jednotného vnitrního trhu, zdraví, kultury, transevropských sítí nebo spotrebitelské politiky);
4. Souhlas - vyžaduje se pro duležité mezinárodní smlouvy a pro nekterá významná rozhodnutí v rámci Spolecenství (napr. rozhodování o obcanských právech, o úlohách Evropské ústrední banky, o úkolech strukturálních a kohezních fondu);
5. Rozpocet - schválení rozpoctu vyžaduje souhlas EP, jehož se dosahuje podle zvláštní procedury. Významnými pravomocemi Parlamentu jsou jeho pravomoci kontrolní. Jmenuje predsedu a cleny Komise a muže Komisi donutit k rezignaci vyslovením neduvery. Komise je povinna predkládat Parlamentu radu zpráv ruzného charakteru. Vuci Rade EU je kontrola EP predevším kontrolou politickou. Predseda Rady predkládá na zacátku svého predsednictví program cinnosti Rady a na záver funkcního období zprávu o své cinnosti. Informuje Parlament o výsledcích každého zasedání Evropské rady a o výsledcích spolecné zahranicní a bezpecnostní politiky Unie. Predseda EP na zacátku každého zasedání Evropské rady predkládá stanoviska k otázkám, o nichž se má jednat. Pravomoci Evropského parlamentu jsou posilovány pri každé zmene smluvního základu ES. Poslední volby do Evropského parlamentu probehly v roce 1999, príští se uskutecní v roce 2004.

Evropský soudní dvur

Dohlíží nad interpretací a aplikací práva ES. Je vázán pouze právem ES. Zajištuje dodržování práva pri výkladu a provádení zakládacích smluv. Nese odpovednost za jednotnost výkladu a aplikace práva ES, kontroluje legitimitu rozhodování Rady EU a Komise (vc. jejich necinnosti), rozhoduje o podáních a dotazech z oblasti práva ES, vznesených soudy clenských státu.Nemá žádnou pravomoc nad aplikací a interpretací vnitrostátního práva clenských státu s výjimkou prípadu, kdy se toto dostane do konfliktu s právem ES (nad dalšími dvema pilíri EU nemá žádnou pravomoc). V takové situaci rozhoduje jako kompetencne nejvyšší instituce, proti jejímž rozhodnutím není odvolání. Maastrichtská smlouva rozšírila jeho kompetence o možnost aktivního vynucování splnení jeho rozhodnutí proti státum, které tak neuciní dobrovolne.

K Soudnímu dvoru se muže obrátit každý clenský stát, který se domnívá, že jiný clenský stát porušil komunitární právo. Podání vuci nekterému clenskému státu muže ucinit i Evropská komise. Dvur rozhoduje i podání od fyzických i právnických osob, dovolávajících se spravedlnosti ohledne rozhodnutí, jež proti nim byla ucinena z titulu komunitárního práva. Soudní dvur se skládá z 15 soudcu a 9 generálních advokátu, kterí jsou jmenováni spolecnou dohodou vlád clenských státu na dobu 6 let. Soudci volí ze svého stredu predsedu SD na funkcní období 3 let. Soucasným predsedou je pan Gil Carlos Rodriguez Iglesias. Soud zasedá v plénu nebo v senátech složených ze trí ci peti soudcu. Vzhledem ke stále vzrustajícímu množství prípadu, které musel Soudní dvur každorocne rešit (v roce 1985 na 400 prípadu), rozhodla Rada ES o zrízení Soudu první instance. Ten zahájil svou cinnost k 1. zárí 1989 a ve své pravomoci má rešení všech podání ucinených fyzickými a právnickými osobami proti rozhodnutím institucí Spolecenství, spory mezi ES a jejich úredníky a zamestnanci, žalob proti Komisi podle Smlouvy o ESUO. Proti rozhodnutí soudu první instance se lze odvolat k Soudnímu dvoru, tato možnost je však omezena jen na právní otázky. Soud první instance se skládá z 15 soudcu jmenovaných spolecnou dohodou clenských státu na 6 let.

Evropská ústrední banka

Založena k 1. 7. 1998 se základním jmením 5 mld. Je zodpovedná za jednotnou menovou politiku v prubehu tretí fáze realizace ekonomické a menové unie v souvislosti se startem spolecné meny Euro k pocátku roku 1999. Jako soucást Evropského systému ústredních bank (ESCB) má jako svuj hlavní úkol dbát o udržení cenové stability v rámci Evropského menového systému a podporovat všeobecnou hospodárskou politiku Spolecenství. Dalšími úkoly jsou
• Definovat a vést menovou politiku Spolecenství
• Rídit devizové obchody
• Spravovat devizové rezervy zúcastnených státu
• Podporovat hladké fungování platebních systému
• Podílet se na programech kompetentních úradu zamerených na stabilitu financího systému. Má výlucné právo povolovat vydávání bankovek Euro ve Spolecenství. Hlavními orgány jsou Rídící rada, Výkonný výbor a Generální rada. Rídící rada se skládá ze clenu Výkonného výboru a guvernéru ústredních bank clenských státu. Prijímá rozhodnutí nutná k zabezpecení úkolu sverených ESCB, formuluje menovou politiku Spolecenství. Výbor reditelu se skládá z prezidenta EÚB, viceprezidenta a ctyr dalších clenu. Rady EU dané po konzultaci s Evropským Jejich funkcní období je osmileté. Prezidentem je nyní pan Willem F. Duisenberg.

Provádí menovou politiku v souladu s instrukcemi stanovenými Rícídí radou a jejími rozhodnutími. Pripravuje zasedání Rídící rady. Generální rada se skládá z predsedy EÚB, místopredsedy EÚB a guvernéru ústredních bank clenských státu. Podílí se na sberu statistických informací, na zprávách o aktivitách ESCB a o menové politice, na pravidlech pro standardizaci operací provádených národními ústredními bankami. Sídlem EUB je Frankfurt nad Mohanem.

Evropský ombudsman

Jmenován Evropským parlamentem na dobu jeho funkcního období. Je zmocnen prijímat stížnosti od kteréhokoli subjektu s bydlištem ci sídlem na území Unie, které se týkají nesprávností v cinnosti orgánu Spolecenství (s výjimkou soudní cinnosti Soudního dvora). Provádí šetrení na základe techto stížností i z vlastní iniciativy. V tomto šetrení má rozsáhlé pravomoci - za jistých podmínek jsou orgány Spolecenství povinny poskytnout mu všechny informace a dokumenty, o které požádá. Ombudsman poté predá svou zprávu Evropskému parlamentu, dotcenému orgánu a zároven informuje stežovatele. Ombudsman vykonává svou funkci zcela nezávisle a pri plnení svých povinností nesmí požadovat ani prijímat pokyny od žádného orgánu. Muže být odvolán Soudním dvorem na žádost Evropského parlamentu, nesplnuje-li podmínky požadované pro výkon funkce nebo dopustil-li se závažného prohrešku. Sídlem je Štrasburk. Soucasným ombudsmanem je pan Jacob Söderman. Úcetní dvur

Založen na základe doporucení Rady mezinárodní smlouvou s úkolem provádet revizi úctu, prezkoumávat všechny rozpocty, príjmy a vydání všech institucí a agentur ES. Prezkoumává úcetnictví, právopatnost a rádnost všech financních operací EU a kontroluje hospodárné využívání jejích prostredku. Každá instituce, mající prístup k fondum EU, je povinna poskytnout Úcetnímu dvoru informace a dokumentaci, o než tento požádá. Vyjadruje se k rozpoctovým a financním projektum EU. Po ukoncení každého rozpoctového roku predkládá Úcetní dvur výrocní zprávu, kterou projednává Evropský parlament, a která se zverejnuje v Úredním vestníku Spolecenství. K jednotlivým prípadum muže ÚD predkládat zvláštní zprávy. Úcetní dvur má 15 clenu, kterí jsou po konzultaci s Evropským parlamentem jmenování jednomyslne Radou EU na dobu 6 let. Spolecenství. Pri plnení svých povinností nesmejí požadovat ani prijímat pokyny od žádné vlády ani jiného orgánu. Predseda je volen cleny ÚD na tri roky. Od 18. ledna 1999 je predsedou pan Jan O. Karlsson. Úcetní dvur zpravidla rozhoduje vetšinou hlasu. Sídlem je Lucemburk.

Hospodárský a sociální výbor

HSV je poradní výbor složený z 222 predstavitelu ruzných oblastí hospodárského a sociálního života, navržených vládami clenských zemí a jmenovaných po doporucení Evropskou komisí jednomyslne Radou EU na 4 roky na národnostním základe. HSV byl zrízen smlouvou o založení EHS a poskytuje svým clenum prostor podílet se na vytvárení jednotného vnitrního trhu (a tím na procesu evropské integrace). Clenové výboru nesmejí od nikoho prijímat príkazy a své funkce vykonávají zcela nezávisle, v zájmu Spolecenství. Jsou organizováni ve trech skupinách - zamestnavatelé, zamestnanci a ruzné zájmy (družstva, spotrebitelské svazy atp.). Predseda zodpovídá za cinnost HSV. V soucasnosti je predsedou pan Göke Frerichs. Rada EU nebo Komise mohou s Výborem konzultovat, kdykoli to uznají za vhodné, ve stanovených prípadech jsou tímto postupem dokonce povinny (napr. pri rozhodování o otázkách svobody pohybu pracovních sil, vzdelávání, zdraví a spotrebitelské politiky nebo životního prostredí a regionálního rozvoje). Výbor má právo vydávat stanoviska k jakékoli otázce, která se týká zájmu Spolecenství. Sleduje fungování jednotného trhu a upozornuje na jeho prípadné poruchy. Dvakrát rocne organizuje "Fórum o jednotném trhu" za úcasti odborníku z clenských zemí Unie. Výbor se dále clení na šest specializovaných sekcí:
1. Zemedelství a rybolov;
2. Regionální rozvoj a plánování mest a venkova;
3. Ochrana životního prostredí;
4. Hospodárské, financní a menové otázky;
5. Sociální oblast, otázky rodiny, vzdelání a kultury;
6. Vnejší vztahy, obchodní a rozvojová politika;
7. Prumysl, obchod, remesla a služby;
8. Otázky ochrany zdraví a spotrebitele;
9. Doprava, komunikace, energetika, nukleární otázky a výzkum. Administrativu zajištuje generální sekretariát

Výbor regionu

Výbor regionu byl vytvoren Smlouvou o EU (tzv. Maastrichtskou smlouvou) a zahájil svou cinnost v breznu 1994 jako poradní fórum zástupcu oblastních a místních orgánu s poradní funkcí ostatním rozhodovacím a výkonným orgánum Spolecenství. Úcelem výboru je umožnit zástupcum lokální a regionální samosprávy vyjádrit svuj názor na ta opatrení Spolecenství, která se jich budou bezprostredne dotýkat. Toto schéma by melo napomáhat co nejlepšímu využívání principu subsidiarity. Výbor má 222 clenu jmenovaných jednomyslne Radou EU na 4 roky z rad volených predstavitelu místních a oblastních samospráv. Každé dva roky jsou z rad clenu Výboru voleni predseda, první místopredseda a šestatriceticlenné byro. Predseda reprezentuje Výbor navenek a svolává jeho zasedání. Soucasným predsedou je pan Jos Chabert.

Rada EU nebo Komise mohou s Výborem konzultovat, kdykoli to uznají za vhodné, ve stanovených prípadech jsou tímto postupem dokonce povinny - jedná se napr. o oblasti ekonomické a sociální soudržnosti, verejného zdravotnictví, školství a mládeže, kultury, transevropské dopravy, telekomunikací a sítí energetické infrastruktury

ČR A EU

V posledních deseti letech zažila naše spolecnost prevratné zmeny. Po listopadu 1989 se Ceská republika premenila v pluralitní demokracii, centrálne plánované hospodárství bylo transformováno ve fungující tržní ekonomiku, témer 75 let od svého vzniku se Ceskoslovensko na konci roku 1992 pokojne rozdelilo a vznikla samostatná Ceská republika. Neméne duležitým procesem je stálé zapojování našeho státu do ekonomického a politického systému intenzivne se globalizujícího sveta. Od konce padesátých let se v tesném sousedství Ceské republiky rozvíjí hospodársko-politické integracní uskupení globálního významu - Evropská unie, které žádná zeme regionu nemuže ignorovat. EU se behem posledních deseti let stala pro Ceskou republiku nejvýznamnejším obchodním partnerem, nejvetším investorem a CR sdílí s clenskými zememi EU nejdelší cást své státní hranice. Vstup Ceskoslovenska a poté CR do Spolecenství byl od listopadu 1989 pocitován velkou vetšinou ceské spolecnosti jako historicky nutný krok symbolizující konecné a nezvratné vymanení se z dedictví komunistického režimu. Integrace do evropských struktur patrí mezi hlavní body programu témer všech rozhodujících subjektu ceské politické scény a je i stálou soucástí vládních programových prohlášení. Informace o tom, co muže vstup do Evropské unie zmenit v našich životech, o tom, co, kdy a jak se na ceste k clenství již ucinilo a co naši republiku stále ješte ceká, vám prinášíme práve zde.


EVROPSKÁ DOHODA

Evropská dohoda zakládající pridružení mezi Ceskou republikou na strane jedné a Evropskými spolecenstvími a jejich clenskými státy na strane druhé (tzv. asociacní dohoda) je jedna z nejvýznamnejších dohod, kterou Ceská republika ve své krátké historii uzavrela. Dohoda nese název "Evropská", protože patrí mezi dohody tzv. tretí generace, kvalitativne vyšší než obdobné asociacní dohody, které ES sjednala napr. s Tureckem, Maltou nebo Kyprem. Je základním právním rámcem vztahu mezi Ceskou republikou a Evropskými spolecenstvími, neznamená však nárok CR na budoucí clenství v Evropské unii. První asociacní dohoda byla sjednána již mezi Ceskou a Slovenskou Federativní Republikou a ES a jejich clenskými státy 16. prosince 1991. Jednání o této "federální" dohode trvala témer 12 mesícu (od 20.

prosince 1990), behem kterých probehlo 8 kol jednání expertu obou stran. Jednání nebyla jednoduchá a sjednaný text Dohody byl kompromisem prijatelným pro obe strany. Soubežne s asociacní dohodou byla sjednána tzv. Prozatímní dohoda o obchodu a otázkách s obchodem souvisejících mezi CSFR a EHS a ESUO. Obsahem Prozatímní dohody byly pasáže asociacní dohody vztahující se k vzájemnému obchodu. Duvodem pro její uzavrení byl fakt, že asociacní dohoda podléhala jako celek ratifikaci, resp. schválením všemi parlamenty clenských zemí ES a Evropským parlamentem, jakož i ratifikaci Federálním shromáždením CSFR. Aby nebylo naplnování ustanovení dohody dotýkající se vytvárení zóny volného obchodu zbytecne zdržováno, dohodly se obe strany na uzavrení Prozatímní dohody, která ratifikaci nepodléhá. Prozatímní dohoda byla schválena Radou ES 28.2.1992 a vstoupila v platnost 1. brezna 1992. Federální Evropská dohoda však vzhledem k blížícímu se rozdelení CSFR na dva nástupnické státy - Ceskou republiku a Slovenskou republiku ratifikována nebyla a nikdy nevstoupila v platnost. Po rozdelení CSFR prohlásila Ceská republika, jako jeden z nástupnických státu, že prejímá všechny závazky vyplývající z Prozatímní dohody a dohodla se se slovenskou stranou na rozdelení celních kvót, celních stropu i jiných práv a závazku z Prozatímní dohody vyplývajících. ES vyjádrila souhlas s existencí dvou samostatných smluvních vztahu mezi CR a ES a SR a ES, s uplatnováním dohody i po 1. lednu 1993 a s provedením nekterých zmen. Tyto zmeny byly upraveny Doplnkovým protokolem k Prozatímní dohode, který byl spolu s Dodatkovým protokolem, rozširujícím a urychlujícím poskytování nekterých koncesí ze strany Spolecenství, podepsán 21. prosince 1993 a vstoupil v platnost od 1. ledna 1994. Rozdelení Prozatímní dohody však nebylo opakováno v prípade dohody asociacní, která musela být nove dojednána. První jednání o harmonogramu sjednávání Evropské dohody pro samostatnou Ceskou republiku probehla již 8. prosince 1992 a vlastní jednání byla zahájena 28. ledna 1993. Po dvou kolech jednání se Ceská republika na strane jedné a ES a její clenské státy na strane druhé dohodly na textu nové Evropské dohody, který byl parafován 23. cervna 1993 a podepsán 4. ríjna téhož roku u príležitosti zasedání Rady ES. Již 27. ríjna 1993 dohodu ratifikoval Evropský parlament a 8. prosince 1993 na své 15. schuzi tak ucinila rovnež Poslanecká snemovna Parlamentu Ceské republiky.

Ze 167 prítomných poslancu hlasovalo pro návrh Evropské dohody 155 poslancu, proti návrhu dva a ctyri poslanci se hlasování zdrželi. Nehlasovalo 6 poslancu. Dohoda vstoupila v platnost 1. února 1995 a byla vyhlášena ve Sbírce zákonu pod císlem 7/1995 Sb. Evropská dohoda zakládající pridružení mezi Ceskou republikou na jedné strane a Evropskými spolecenstvími a jejich clenskými státy na strane druhé vychází v zásade z textu puvodní federální Asociacní dohody.Dohoda predpokládá vytvorení zóny volného obchodu prumyslovými výrobky mezi CR a ES do 1. ledna 2002 (zrušení cel k 1.1.2001, zrušení kvót k 1.1.2002).Prestože dohoda vstoupila v platnost až 1. února 1995, nekteré její cásti byly provádeny již na základe Prozatímní dohody a tudíž i základními daty, od nehož se odvíjí nekteré lhuty ve smlouve uvedené, jsou bud 1. leden 1992 nebo 1. brezen 1992. Vedle vytvorení zóny volného obchodu dohoda zavazuje obe strany k hospodárské, kulturní a financní spolupráci v oblastech, jako jsou napr. energetika, telekomunikace, malé a strední podnikání, hospodárská soutež, školství atp. Dohoda rovnež zavazuje Ceskou republiku k postupnému sbližování svého právního rádu s tzv. acquis communautaire. Významnou soucástí Evropské dohody sjednané s Ceskou republikou, která ji odlišuje od obdobných dohod sjednaných dríve napr. s Polskem nebo Madarskem je tzv. neprovádecí, cili suspenzivní klauzule. Ta umožnuje jedné smluvní strane prerušit provádení dohody, a to i bez vzájemných konzultací, dojde-li k závažnému porušení podstatných smluvních závazku druhou stranou. Stejne významnou soucástí dohody je i její clánek 6, podle nehož je úcta k lidským právum jedním ze základních prvku pridružení CR k ES. Clánek 6 však není ze strany ES reakcí na nejaký nepríznivý vývoj v oblasti lidských práv v CR, ale vyplývá z deklarace Rady ES z 11. kvetna 1992, podle níž musí být obdobná klauzule týkající se respektu k lidským právum soucástí všech nove uzavíraných kooperacních a asociacních dohod mezi ES a tretími zememi - cleny KBSE (nyní OBSE). K provádení Evropské dohody bylo dohodou samotnou zrízeno nekolik spolecných orgánu. Nejvyšším z nich je Rada pridružení, jejímž úkolem je dohlížet na provádení dohody a má rozhodovací pravomoc. Rada muže rovnež rešit spory vyplývající z provádení dohody. Rozhodnutí Rady pridružení jsou stejne jako dohoda právne závazná pro všechny dotcené subjekty na ceské strane i na strane ES. Rada se schází na ministerské úrovni alespon jednou do roka. Poslední zasedání Rady pridružení se uskutecnilo v prosinci 1999 v Bruselu.

Rade pridružení je pri výkonu jejích pravomocí nápomocen Výbor pridružení, který se schází obvykle na úrovni vyšších státních úredníku rovnež alespon jednou rocne. Poslední jednání Výboru pridružení se uskutecnilo v Bruselu v kvetnu 1999. Detailní technické otázky vzájemných vztahu jsou diskutovány na úrovni Podvýboru pridružení. Na základe dohody byl vytvoren rovnež Parlamentní výbor pridružení, který je fórem k výmene názoru mezi cleny Parlamentu CR a poslanci Evropského parlamentu. Parlamentní výbor pridružení muže cinit doporucení Rade pridružení. PRÍPRAVA CR NA VSTUP DO EU
Zatímco v predchozích vlnách rozšírení nebyla ze strany Evropské unie pro kandidátské zeme stanovena žádná speciální kritéria, která by bylo treba splnit, krome obecne platných podmínek stanovených v zakládacích smlouvách, v prípade zemí strední a východní Evropy, které požádaly o vstup a jejichž výchozí ekonomická i politická situace se znacne odlišovala od predchozích kandidátu na clenství, stanovila Evropská unie základní požadavky na zasedání Evropské rady v cervnu 1993 v Kodani: "K pristoupení dojde, jakmile bude daná zeme schopna prevzít závazky vyplývající z clenství a zároven bude schopna splnovat hospodárské a politické podmínky." Tyto požadavky jsou oznacovány jako tzv. Kodanská kritéria:

1. Politická:

stabilita institucí zajištujících demokracii;

právní stát;

dodržování lidských práv a práv menšin;

2. Hospodárská:

existence fungujícího tržního hospodárství;

schopnost vyrovnat se s konkurencními tlaky a tržními procesy uvnitr Unie;

3. Ostatní závazky:

schopnost brát na sebe závazky vyplývající z clenství, vcetne cílu politické, hospodárské a menové unie.

Jak vyplývá z výše uvedeného prehledu, nejde o detailní seznam hospodárských ukazatelu nebo jednoznacných požadavku na fungování politického systému a institucí. S cílem usnadnit kandidátským zemím proces úspešného dosažení techto kritérií, které se pro EU stalo nutnou podmínkou pro zahájení jednání o clenství, prijala Evropská rada na svém zasedání v prosinci 1994 tzv. predvstupní strategii pro zeme strední a východní Evropy Tato strategie byla založena na ctyrech základních prvcích, kterými byly:

Evropské dohody;

mnohostranný strukturovaný dialog;

príprava zemí strední a východní Evropy na zaclenení do jednotného vnitrního trhu Unie;

pomoc zemím strední a východní Evropy v rámci programu PHARE.

V cervnu 1995 schválila Evropská rada na svém zasedání v Cannes tzv.

Bílou knihu s názvem "Príprava pridružených zemí strední a východní Evropy na zaclenení do vnitrního trhu Unie", jejímž cílem je pomoci s definováním rozhodujících legislativních opatrení nutných k zaclenení do rámce jednotného vnitrního trhu, objasnení technické a administrativní struktury nezbytné pro jejich zavedení do praxe a urcení zamerení technické pomoci v rámci PHARE. Obsahuje podrobný prehled legislativy Spolecenství nutné k fungování vnitrního trhu, platný ke konci roku 1994. Na následujícím zasedání Evropské rady (summitu) v prosinci 1995 v Madridu byla Evropská komise požádána, aby na každou kandidátskou zemi vypracovala posudek. Cílem bylo posoudit schopnost každé kandidátské zeme vyhovet kodanským kritériím. V posudku se Komise soustredila predevším na dosažený stupen slucitelnosti národního právního rádu s tzv. acquis v celé šíri pusobnosti Evropské unie. Pri príprave posudku požádala Evropská komise o spolupráci kandidátské zeme formou vyplnení dotazníku potrebného k vypracování tohoto posudku. K vyplnení Ceskou republikou, která mezitím predala svou žádost o clenství spolu s vysvetlujícím memorandem dne 23.ledna 1996 do rukou italského premiéra Lamberta Diniho, jako zástupce zeme v té dobe predsedající Rade EU, byl tento dotazník predán vedoucím Delegace Evropské komise Joannesem ter Haarem ministru zahranicí Josefu Zielencovi dne 26. 4. 1996 a obsahoval témer 3 200 podrobných dotazu na 160 stranách. O tri mesíce pozdeji, 26. cervence 1996, již velvyslanec CR pri ES Josef Kreuter predával vyplnený dotazník zpet do rukou orgánu Spolecenství. Vyplnený dotazník se stal podkladem pro vypracování posudku Evropské komise na Ceskou republiku, který byl spolu s posudky na ostatní kandidátské zverejnen jako soucást programového dokumentu Agenda 2000 dne 16. 7. 1997. Posudek, hodnotící pripravenost Ceské republiky jako kandidátské zeme zahájit jednání o clenství v Evropské unii, se stal jedním z podkladu pro prosincové zasedání Evropské rady v Lucemburku, která rozhodla zacít jednání (negociace) se skupinou šesti zemí (CR, Polsko, Madarsko, Estonsko, Slovinsko a Kypr) nejlépe splnujících kodanská kritéria. Na základe záveru Evropské rady z prosince 1997 lze v souvislosti s rozšírením EU hovorit pro nadcházející období o 3 procesech:

Rozširovacího procesu se úcastní 12 zemí. Jeho hlavními jeho prvky jsou tzv. Evropská konference a evropská strategie pro Turecko. První zasedání Evropské konference se uskutecnilo na nejvyšší úrovni 12.3. 1998 v Londýne;

Prístupový proces pro 11 zemí byl spušten 30.3. 1998. Evropská rada rozhodla zahájit prístupový proces s deseti kandidátskými státy strední a východní Evropy a Kyprem. Zduraznila, že pro všechny tyto státy byla urcena stejná kritéria a že se úcastní prístupového procesu na stejném základe.

Právním základem, vztahujícím se na všechny kandidátské zeme, je clánek O Smlouvy o Evropské unii, jenž upravuje prijetí nových clenu. Pro Kypr bude existovat zvláštní predvstupní strategie;

Negociacní proces. Dne 31.3. 1998 byly zahájeny bilaterální mezivládní konference EU s CR, Madarskem, Polskem, Estonskem, Slovinskem a Kyprem o podmínkách jejich clenství v EU .
V Agende 2000, jejíž soucástí byl i posudek na Ceskou republiku, zformulovala Evropská komise tzv. zesílenou predvstupní strategii s cílem podporit prípravu kandidátských zemích na clenství v Evropské unii. V souladu se zesílenou predvstupní strategií pak EK pripravila dokument nazvaný Prístupové partnerství. Úcelem Prístupových partnerství je sjednotit všechny formy podpory EU kandidátským do jednotného rámce, prizpusobit je "na míru" každé zemi individuálne a stanovit hlavní krátkodobé a strednedobé priority pri prijímání acquis unie. Krátkodobé priority pro rok 1998 se lišily podle kandidátských zemí, ale lze uvést nekteré shodné prvky: napr. administrativní reforma, regionální reforma, privatizace, reforma bankovního sektoru, reforma zemedelství, ochrana duševního vlastnictví, volný pohyb zboží, financní služby, státní pomoc, vnitro a spravedlnost, ochrana životního prostredí, jaderná bezpecnost. EK pripravila dve verze Prístupového partnerství, a to zkrácenou a plnou. Kratší verze obsahuje základní principy a priority pro prijímání acquis v krátkém (1998) a strednedobém casovém horizontu (1999 - vstup do EU).

Plná verze Prístupového partnerství má dve hlavní cásti. V první cásti je obsažena definice krátkodobých a strednedobých priorit, jejichž cílem je schopnost zeme plnit kodanská kritéria. Druhá cást je venována podrobnejšímu popisu hlavních financních a technických instrumentu Spolecenství zamerených na pomoc kandidátským zemím pri jejich príprave na vstup do EU. Hlavním rysem financní pomoci ze strany EU je podmínenost t.j. její poskytování bude záviset zejména na schopnosti CR plnit závazky vyplývající z Evropské dohody, plnení priorit definovaných v Prístupovém partnerství, jakož i na zajištení odpovídajícího poctu státních úredníku s odpovídající kvalifikací a odborností, kterí budou zabezpecovat efektivní rízení programu Phare. V prípade, kdy kandidátská zeme nebude vykazovat dostatecné odhodlání k prevzetí acquis unie ci nebude splnovat tzv. kodanská kritéria pro clenství v EU, bude mít Rada možnost rozhodnout kvalifikovanou vetšinou na základe návrhu EK o pozastavení predvstupní pomoci. Pokrok kandidátských zemí pri naplnování Prístupových partnerství je mj. hodnocen v tzv. Pravidelné zpráve EK.

První Pravidelná zpráva byla predložena Evropské rade ve Vídni v prosinci 1998. Druhá Pravidelná zpráva bude predložena Evropské rade v Helsinkách v prosinci 1999. CR na své strane pripravila svým zpusobem zrcadlový dokument k Prístupovému partnerství - Národní program pro prípravu CR na clenství v EU. Priority, definované v obou dokumentech spolu v zásade korespondují. CR však pojala svuj Národní program (dále NP) šíreji a oslovila i nekteré další prioritní oblasti, kterými se bude na ceste prípravy na clenství v EU intenzivne zabývat (napr. statistika, komunikacní strategie, vzdelávání státní správy v evropských záležitostech, zajištení oficiálních prekladu legislativy ES do ceštiny). Program vychází z problému identifikovaných Evropskou komisí v jejím Posudku na CR a dalších otázek, které mají pro prípravu ke vstupu CR do EU význam. Na jeho vypracování se podílely všechny resorty. Národní program pro rok 1998 byl uveden preambulí a dále rozclenen do 26 kapitol vycházejích ze struktury kapitol Posudku Evropské komise a predpokládaných negociacních oblastí. Národní program byl však odpocátku koncipován jako flexibilní dokument. Již pri schválení jeho první verze na jare 1998 proto zadala vláda vypracování jeho aktualizace, která byla prijata 17. kvetna 1999. Ta navazuje na první verzi Národního programu prípravy na clenství v EU z roku 1998 a dále specifikuje a konkretizuje v nem obsažené úkoly. Vychází ze Strednedobé hospodárské strategie integrace CR do EU a plne zohlednuje dosavadní prubeh a výsledky screeningu komunitární legislativy. Z tohoto hlediska je také plne vzájemne kompatibilní s legislativním plánem práce vlády CR. Národní program v aktualizované verzi 1999 obsahuje krátkodobé (t.j. pro rok 1999) a strednedobé (t.j. pro období 2000 - 2002) úkoly CR v oblastech, ve kterých dosud nebylo dosaženo plné kompatibility s právními normami Evropských spolecenství, nebo uspokojivé efektivity fungování príslušných orgánu a institucí pri provádení a vynucování plnení transponovaných právních norem. Mimo jiné obsahuje i predstavu o financních nákladech plnení jednotlivých úkolu. Tyto ekonomické a rozpoctové dopady jsou predbežnými odhady zpracovanými jednotlivými ministerstvy a jinými ústredními orgány státní správy. Uvedené odhady budou dále postupne zpresnovány, jak v souvislosti s prípravou jednotlivých politik a jejich institucionálního rámce, tak v závislosti na dopracovávání analýz a dopadových studií, jakož i v závislosti na uzavrení procesu screeningu.

Príprava strednedobé hospodárské strategie vstupu do EU a strednedobého rozpoctového výhledu do roku 2002 umožní prioritizaci jednotlivých politik v rámci rozpoctového omezení jednotlivých let; soucasne budou zpresnovány možnosti spolufinancování i z dalších národních zdroju. Vláda CR schválila dne 31.5.2000 rozšírenou verzi Národního programu prípravy CR na clenství v EU. Tento dokument vytycuje úkoly, které by mely CR pomoci na ceste do Evropské Unie. V prvé rade se zminuje o dokoncení prevzetí práva EU, dále pak pojednává o sladení s vnitrním trhem EU a zarucuje se za príslušné odborníky a instituce, kterí dbají na dodržování právních požadavku a zaclenují Ceskou republiku do strukturální politiky EU a do ostatních rozvíjených programu. Casový rozvrh prípravy na pristoupení k EU je rozdelen do dvou skupin - krátkodobé priority, které by mely být splneny do konce roku 2000, a strednedobé priority, kterých by melo být dosaženo v letech 2001 - 2002. Plán je stanoven do 1. ledna 2003, kdy se pocítá se vstupem CR do EU. Pred vypracováním Národního programu 2000 byla vyhodnocena implementace Národního programu 1999 a také se samozrejme bralo v úvahu kritické hodnocení Evropské komise v Pravidelné zpráve za rok 1999. Revidovaný Národní program zahrnuje principy a cíle, které vychází ze strategických dokumentu, které byly schváleny nebo prevzaty vládou CR v minulém roce. Národní program je spojován s legislativní prací vlády CR a obsahuje priority Prístupového partnerství 1999. Národní program 2000 nezminuje žádné významné presuny v žebrícku priorit CR pri príprave na clenství v EU. Hlavní oblasti, na než bude CR zaostrovat svoji pozornost jsou snahy o zlepšení a zvetšení demokratického systému, zlepšení ekonomické a sociální soudržnosti, transponování práva EU do Ceské republiky, snahy o aplikaci a prosazení práva, reformu a zlepšení sektoru verejné správy a soudnictví, snahy o prípravu a postupnou integraci CR do vnitrního trhu EU, zkvalitnení života obcanu, ekonomickou a monetární politiku, dodržování tretího pilíre - spravedlnost a vnitro, snahy o zapojení do programu Spolecenství, doplnení transformace bankovního a prumyslového sektoru, zemedelství, statistiky, potlacování ekonomické kriminality a dalších. Vetší pozornost, oproti minulému roku, je venována predvstupní komunikacní strategii vlády CR. Struktura dokumentu odpovídá, stejne jako v roce 1999, doporucením Evropské unie. Jednotlivé kapitoly uvádejí strucný popis o stavu pripravenosti na partnerství v oblastech, o nichž se zminují a v následujících sekcích jsou pak uvedeny související prepracované krátkodobé a strednedobé priority, základní administrativní a institucionální ujednání a financování.

Národní program 2000 je na jedné strane rozsáhlejší než verze predešlé, což vypovídá o pozitivním trendu k detailnejšímu propracovávání definovaných priorit, avšak na strane druhé byly v zájmu omezení rozsahu dokumentu, jisté základní ale obecné prvky z Národního programu prípravy CR na vstup do EU vynechány. Národní program 2000 by mel být považován za flexibilní dokument. To znamená, že se mohou vyskytnout jisté odchylky v dodržování stanovených priorit, které ale nesmí platnost Národního programu zpochybnit.