Peníze

Každý ví, že peníze hrají v ekonomice nesmírne duležitou roli.Ale jaká je to vlastne role???Predstavme si starobylou vesnici, kde lidé neznají peníze.Farmár Alf potrebuje boty. Jde tedy k ševci Bertovi a nabízí mu za boty svou pšenici. Jenže švec Bert zrovna nepotrebuje pšenici - potrebuje kabát.Alf shání dva dny krejcího Cyrila, ale když mu nabídne pšenici za kabát, zjistí, že ani Cyril zrovna nepotrebuje pšenici - potrebuje opravit strechu. Rekne Alfovi, že v sousední vesnici žije tesar Daniel, který by mohl chtít pšenici. Alf jde tedy do sousední vesnice a najde tesare Daniela.Ten už pšenici potrebuje a výmenou za ni opraví Cyrilovi strechu.Cyril dá Alfovi kabát,ale Bert už kabát nechce.Jeho žena se nemohla dál koukat jak chodí v roztrhaném kabáte a sama mu jeden ušila. Znechucený Alf tedy jde domu s nepotrebným kabátem a stále v roztrhaných botách.

Tento príbeh popisuje naturální smenu,neboli smenu zboží za zboží.U té je základním predpokladem oboustranná shoda potreb. Naneštestí je velmi nepravdepodobné, že by se sešli dva lidé s oboustrannou shodou potreb - že by každý z nich potreboval zboží toho druhého.Tato nevýhoda naturální smeny vede k tomu,že se lidé nechtejí specializovat. Radeji si všechno delají sami,než aby podstupovali takový „nákup“ jako Alf. A tak se naturální smena stává brzdou specializace a delby práce. Jenže je to práve specializace, která vede lidi k jejich zdokonalování, zrucnosti, shromaždování znalostí ve svém oboru. Bez rozvoje delby práce bychom ustrnuli na úrovni primitivních spolecností dávnoveku.

Naštestí lidé už v raném stadiu civilizace prišli na to,jak zjednodušit smenu. Objevili peníze a naturální smena byla nahrazena penežní smenou. O penezích se ríká, že jsou „olejem, který promazává smenu“. To je však nedocenení penez - peníze smenu neusnadnují, ony ji umožnují. Smena by bez nich mohla existovat jen ve velmi úzkém a omezeném rozsahu. Proto mužeme peníze bez nadsázky považovat za jeden z nejvetších objevu lidstva.

Penežní smena nevyžaduje oboustrannou shodu potreb, protože peníze fungují jako prostredek smeny. To je jejich základní funkce. Aby se „neco“ mohlo stát takovýmto univerzálním prostredkem smeny, muselo splnovat duležitou podmínku: lidé „to“ chteli kdykoliv prijmout. Ne však proto, že by „to“ chteli sami spotrebovat, ale protože vedeli, že i ostatní lidé „to“ chtejí kdykoli prijmout. Chléb chtejí všichni lidé, protože jej jedí, nikoli proto, že by vedeli, že jej od nich kdokoli kdykoliv prijme.

Proto se chléb nestal penezi. Naproti tomu zlato chteli lidé nikoli proto, aby si z nej zhotovili šperk nebo zlaté zuby, nýbrž proto, že vedí, že je od nich kdokoli kdykoliv prijme. Proto se zlato stalo penezi. V tom tkví podstata penez: každý je prijímá, protože ví, že je každý prijímá.

Prvními skutecne rozšírenými penezi se staly drahé kovy - stríbro a zlato. Jejich nejduležitejší vlastností byla jejich dlouhodobá vzácnost. Každý vedel, že je stríbra a zlata málo a že se proto množství zlatých a stríbrných mincí nemuže príliš zvetšit. Duvera v trvalou vzácnost a tudíž trvalou hodnotu drahých kovu vedla lidi k tomu, že je ochotne prijímali. Kovové mince se používaly jako peníze po dlouhá staletí. S rozvojem bankovnictví v Evrope však zacaly být postupne nahrazovány papírovými penezi. Ale papír prece není vzácný! Jak mohl nahradit stríbro a zlato ve funkci penez? Práve vývoj papírových penez nám dokazuje, že nezáleží na tom z ceho jsou peníze delány, nýbrž na tom, zda lidé verí, že budou ve smene prijímány. Papírové peníze vznikaly zpocátku jako bankovky soukromých bank. Taková banka nejprve fungovala jako jakási „úschovna zlata“. Kdo si u ní uložil zlaté mince, dostal potvrzení o tomto vkladu v podobe papírové bankovky. Šlo-li o duveryhodnou banku, lidé meli duveru, že smení kdykoli bankovky za zlaté mince. A práve tato duvera vedla k tomu, že tyto papírové bankovky zacaly obíhat. To byly papírové peníze smenitelné za zlato. Pozdeji však došlo k úplnému odpoutání papírových penez od zlata. Do obehu zacaly pricházet bankovky centrální banky, které stát povýšil na zákonné platidlo. Tyto bankovky již nebyly smenitelné za zlato. Ale jak mohly takové bankovky fungovat jako prostredek smeny? Proc by lidé meli verit, že je od nich bude kdokoli kdykoli prijímat ve smene? Lidé prijímají bankovky centrální banky, protože verí státu. Verí, že uciní-li stát neco zákonným platidlem a uznávají-li to soudy jako prostredek k zaplacení dluhu, pak to jiste bude každý prijímat. Duvera v tyto bankovky už není založena na zlate. Je založena na duvere v zákon a ve státní moc.

Pozdeji se vedle bankovek zacaly používat šeky a platební karty. Vznikly tak, že banky zacaly svým zákazníkum nabízet platební služby. Kdo má u banky vklad, dostane šekovou knížku nebo platební kartu a muže jimi platit v obchodech. Takové placení je pohodlné a výhodné, protože u sebe nemusíte nosit vetší hotovost. Dnes máme tedy dva druhy penez jakožto platební prostredky - obeživo (mince a bankovky) a bankovní vklady.

Rozdíl mezi nimi je jen v tom, že zatímco obeživo jde z ruky do ruky, šeky, popr. platební karty umožnují prevody penez rovnou z úctu na úcet.