Koncentrácia výroby
Hans Heinz Holz
Obecné znaky, kterými Lenin charakterizoval imperialistické stadium kapitalismu, jsou i dnes stále aktuální.
· Dochází k obrovskému růstu a rychlé koncentraci výroby. Taková koncentrace výroby ve stále menším počtu stále větších podniků vede nutně k úsilí získávat stále větší místo na trhu, případně zvyšovat ovládání regionálních trhů. To představuje tendenci k monopolismu, negující klasický model kapitalismu - svobodnou konkurenci mezi velkým počtem výrobců - a odbourávající systém liberalismu. Neoliberalismus je pojmem, který ideologicky zavádí. Není kontinuálním pokračováním klasického liberalismu. · "Proces technických vynálezů a zdokonalení" (Lenin, Spisy XXII, 209) to jest rozvoj výrobních sil a výrobních prostředků, nabývá takové míry potřebnosti investic, která převyšuje materiální možnosti nejenom malých a středních výrobců, ale často i velkopodniků. Bez cizího kapitálu se jedině ve výjimečných případech mohou do tohoto procesu začlenit vynálezci anebo individuální podnikatelé. Investiční kapitál, který je k dispozici, je podstatným faktorem rozvoje. Na základě takové potřeby získává finanční kapitál svou sobě vlastní a vedoucí úlohu. Banky se stávají nejmocnějšími hospodářskými jednotkami. · Z toho vyplývá "srůstání bankovního kapitálu s průmyslovým kapitálem, přeměna bank v ústavy vpravdě univerzálního charakteru" (Lenin, Spisy XXII, 226). Zisky, které plynou z výroby, se stále více přeměňují ve finanční kapitál, který se vůči výrobě, tedy vůči "tvorbě hodnot" chová lhostejně a slouží jenom další akumulaci kapitálu tak rychle a tak průbojně, jak je to jen možné. Cílem podnikání už není růst produktivity, nýbrž růst "shareholder-value" ("akcionářské hodnoty"), které je možno také dosáhnout dalším výhodným prodejem podniků anebo jejich částí, fúzemi, skupováním konkurenčních podniků, vývozem kapitálu a mnoha jinými cestami. · "Převaha finančního kapitálu nad všemi ostatními formami kapitálu znamená vzestup několika málo států, které vlastní finanční moc" (Lenin, Spisy XXII, 242). Tyto státy se stávají politickými nástroji strategie expanze kapitálu. Svou velmocenskou politikou zajišťují navenek např. sférami vlivu, obchodními výhodami, udržováním finanční závislosti a ochranou kolaborantů v závislých zemích. Dovnitř zajišťují výhody místa (např. daňovými zákony a přípravou infrastruktury), subvence, odbourávání sociálních dávek, potlačování protestů a odporu, tedy odbourávání demokracie.
Mocenské poměry a s nimi spojené násilí se stávají typickými pro "současný vývoj kapitalismu", to znamená toho, co musí nezadržitelně plynout a co vyplývá ze vzniku všemocných hospodářských monopolů (Lenin, Spisy XXII, 211). · "Jakmile monopol jednou vznikne a začne vládnout pomocí miliard, pronikne s absolutní nevyhnutelností do všech oblastí společenského života" (Lenin, Spisy XXII, 241). Funkce státu se stále více staví do služeb zájmů velkého kapitálu. To se vyjadřuje termínem "státně monopolistický kapitalismus". Přitom je otázkou druhého řádu, zda stát slouží zájmům kapitálu tím, že sám jedná jako podnikatel (např. ve službách poštovního styku a veřejné dopravy anebo kapitálovou účastí na podnikání), anebo tím, že se stahuje ze soukromého sektoru. Při tom je otázkou druhého řádu, zda stát svou politikou více zasahuje nebo dereguluje. Primární je závislost státní činnosti na zájmech soukromé kapitálové akumulace. · V tomto procesu se ruší hranice národních ekonomik. Expanze kapitálu znamená pronikání do cizího národního hospodářství, propojování nadnárodních podniků a nemilosrdný boj o světový trh, případně o oblastní trhy. Konkurenční boj ve světovém měřítku vyžaduje silnější státní podporu, než jakou mohou poskytovat národní státy. · Z toho vyplývá vznik hospodářsko-politických metropolí, které mají své dominantní středisko v nejmocnějších finančních a průmyslových státech určité oblasti. Existují dnes tři taková střediska: USA se svou americkou sférou vlivu (NAFTA), Evropská unie s Německem jako se svým mocenským střediskem a Japonsko se snahami o expanzi ve východní a jižní Asii. Konkurenční boj se mezi těmito metropolemi mezitím naplno rozhořel. · Celek těchto jevových forem světového kapitalistického hospodářství se obsahově kryje s pojmem imperialismus. A imperialismus je jako dříve vhodnou formačně-teoretickou kategorií, která vyjadřuje základní vlastnosti společenského uspořádání a způsobů politického jednání kapitalistických mocností. (Autor je mezinárodním zástupcem Německé komunistické strany (DKP)
Z vystoupení zahraničních hostů na Celostátní konferenci k 10. výročí KSČM
Haló noviny, 12. června 2000.
|