referaty.sk – Všetko čo študent potrebuje
Bartolomej
Sobota, 24. augusta 2019
Peníze a rovnováha na peněžním trhu
Dátum pridania: 24.04.2006 Oznámkuj: 12345
Autor referátu: Eliška Havlová
 
Jazyk: Čeština Počet slov: 1 494
Referát vhodný pre: Základná škola Počet A4: 3.7
Priemerná známka: 2.99 Rýchle čítanie: 6m 10s
Pomalé čítanie: 9m 15s
 
Povaha peněz
Peníze jsou zvláštním druhem aktiv, které plní funkci prostředku směny, míry hodnoty a uchovatele hodnoty. Peníze mají následující vlastnosti:
-mají nulovou elasticitu substituce a výroby = nejsou volně reprodukovatelným statkem (nelze je vyrobit)
-jsou dokonale likvidní = jestliže při směně určitého aktiva za jiné nevynaložíme žádný dodatečný náklad a ani neutrpíme žádnou újmu, jedná se o zcela likvidní aktiva.
-jejich držba je spojena téměř s nulovými náklady = není třeba hledat žádného kupujícího 

Preference likvidity
Teorie preference likvidity vysvětluje držbu peněz hospodářskými subjekty či jejich poptávku po penězích.
Motivy preference likvidity:
a)transakční poptávka po penězích, jenž je spojena s časovým nesouladem mezi přijímáním peněz v podobě důchodů či tržeb a jejich vynakládání

b)opatrnostní motiv = je dán snahou ekonomických subjektů vyhnout se riziku a zabezpečit se před nejistou budoucností, což vede k vytváření dlouhodobých peněžních zásob k překonání nepříznivých důsledků

c)motiv spekulační = je založen na funkci peněz coby uchovatele hodnot a spojen s úsilím ekonomických subjektů získat dodatečné bohatství na základě výhodných nákupů a prodejů různých aktiv

Funkce peněz
 prostředek směny - schopnost peněz zprostředkovat směnu, díky ochotě všech ekonomických subjektů přijímat peníze k úhradě závazků
a) oběživo = bankovky a mince
b) depozitní peníze = bezhotovostní peníze na účtech

míra hodnoty či zúčtovací jednotka - spojena se schopností peněz být mírou ocenění všech ostatních statků a služeb. Peníze se stávají nástrojem porovnávání a měření hodnot různých statků a služeb

- uchovatel hodnot - v této funkci slouží peníze k přenášení hodnoty do budoucna = uskutečnění pozdějších nákupů

Agregátní poptávka po penězích
Na poptávku po penězích, která spolu s nabídkou nám vytváří na trhu buď rovnováhu nebo nerovnováhu, je třeba podívat se ze dvou různých pojetí.

Monetaristické pojetí -
Monetaristé vycházejí z předpokladu kvantitativní teorie peněz, což znamená, že hodnota peněz je nepřímo úměrná množství peněz v oběhu. Jako východisko nám poslouží transakční rovnice

M . V = P . Q

kdeM ... množství peněz v oběhu
V ... rychlost obratu peněžní jednotky
P ... cenová hladina
Q ... reálný národní důchod

Podle monetaristických východisek lze předpokládat, že V a Q jsou relativně stabilní veličiny, které lze považovat za dané:
Q - je dáno dlouhodobou tendencí tržní ekonomiky pohybovat se na hranici výrobních možností a využívat všechny disponibilní zdroje (Q = potenciální produkt)
V - rychlost s jakou peníze přecházejí mezi ekonomickými subjekty

Z dané rovnice vidíme, že úroveň cenové hladiny závisí přímo úměrně na množství peněz v ekonomice a rychlosti obratu peněz a současně nepřímo úměrně na objemu reálného produktu. Z toho pak plyne, že množství peněz v oběhu závisí přímo úměrně na nominálním produktu (P . V) a nepřímo úměrně na rychlosti obratu peněz.

Keynesiánské pojetí -
Agregátní poptávka po penězích je souhrnem transakčních, opatrnostních a spekulačních peněžních zůstatků. Transakční a opatrnostní motiv preference likvidity vytvářejí přímou závislost poptávky po penězích na vývoji GNP či nominálního národního důchodu, zatímco spekulační motiv vytváří nepřímou závislost agregátní poptávky po penězích na úrokové míře.

Ve srovnání s monetarismem keynesiánci zdůrazňují:

a)díky preferenci úlohy peněz jako uchovatele hodnot je znemožněno vtažení poptávky po penězích k vývoji nominálního GNP

b)kolísání a vysoká nepředvídatelnost vývoje rychlosti obratu peněžní jednotky díky spekulační poptávce po penězích, která se mění v závislosti na vývoji úrokových měr nepřímo úměrně

c) nestabilní vztah mezi vývojem GNP a agregátní poptávkou

4.5.Agregátní nabídka peněz

Tak jako u agregátní poptávky, je třeba podívat se i na agregátní nabídku peněz ze dvou stran.

Monetaristické pojetí –
Agregátní nabídka je chápána jako vnější veličina, která je závislá na chování vlády a centrální banky, které mohou určovat a měnit množství peněz v oběhu. Nabídka peněz zde působí jako destabilizátor ekonomiky, neboť dochází-li k prudkým a výrazným změnám množství peněz v oběhu, vede to k šokům, kterým se musí jinak stabilní poptávka po penězích přizpůsobovat, což vede k hospodářským cyklům.
Východisko:
Centrální banka vytváří monetární (peněžní) bázi (základ) složenou z oběživa a bankovních rezerv. Pokud centrální banka nakupuje od obchodních bank obligace, či snižuje povinnou míru rezerv, umožňuje bankám zvyšovat rozsah nabízených úvěrů, kdy díky převodům a opětovnému ukládání vzniká tzv. multiplikační efekt, což znamená, že množství peněz v oběhu, které tímto způsobem vzniká, je m-násobkem monetární báze.

Keynesiánské pojetí –
V keynesiánském pojetí dost dobře nemůže vláda determinovat množství peněz v oběhu, může ho však prostřednictvím změn monetární báze ovlivňovat. Nabídka peněz je závislá na úrokové míře.

Rovnováha na trhu peněz –

O stavu rovnováhy na trhu peněz lze mluvit tehdy, když na trhu panují takové podmínky, že nevznikají tendence ke změně jednotlivých veličin.
a)na straně nabídky peněz stojí množství peněz, tedy hotové peníze a depozitní peníze
b)na straně poptávky vystupuje očekávaná držba peněz soukromého nebankovního sektoru

Peněžní multiplikátor
K určení peněžní zásoby M je třeba znát klíčové proměnné jako např. poměr oběživa a vkladů, poměr rezerv a vkladů, mocné peníze. Přístup k určení peněžní zásoby je těsně spjat s nabídkou a poptávkou po mocnýchpenězích. Peněžní multiplikátor je pak poměr mezi peněžní zásobou a zásobou mocných peněz a je vždy větší než jedna.

Mocné peníze
Mocné peníze se skládají z oběživa (bankovky a mince) a vkladů bank u centrální banky. Část tohoto oběživa je držena veřejností a zbytek oběživa drží banky jako část svých rezerv.

M = D + CU = ( 1 + cu )D = CU = cu * D

Kde:M …. Peněžní zásoba
D …. Vklady
CU .. Oběživo
Cu … Poměr oběživa a vkladů

Z rovnováhy mezi nabídkou mocných peněz a poptávkou po mocných penězích, která se rovná součtu oběživa a rezerv plyne vztah:

H = RE + CU = ( re + cu )D

Kde:H … Zásoba mocných peněz
RE .. Rezervy
re ... Poměr rezerv a vkladů

Platí-li, že M = H současně, nacházíme se ve stavu monetární rovnováhy, neboť složení peněžních zůstatků u veřejnosti odpovídá preferovanému poměru a také banky drží přesně požadovaný poměr rezerv a vkladů. Vydělíme-li M lomeno H, dostaneme výraz pro multiplikátor:

M/H = mm = ( 1 + cu ) / ( cu + re )

Z toho je jasné, že:
a)peněžní multiplikátor je tím menší, čím větší je poměr rezerv
b)peněžní multiplikátor je tím větší, čím menší je poměr oběživa a vkladů a to je dáno tím, že čím menší je podíl oběživa a vkladů, tím menší část mocných peněz je používána jako oběživo (které převádí mocné peníze v poměru jedna ku jedné) a tím větší je část rezerv (která převádí mocné peníze daleko víc než jedna ku jedné).
 
Copyright © 1999-2019 News and Media Holding, a.s.
Všetky práva vyhradené. Publikovanie alebo šírenie obsahu je zakázané bez predchádzajúceho súhlasu.