6. Inflace, příčiny a druhy inflace

6.1. Inflace a její měření

-Inflací rozumíme snížení kupní síly peněžní jednotky ve vnitřní ekonomice, projevující se obvykle růstem všeobecné cenové hladiny
-K inflaci dochází při růstu celkové hladiny cen. Inflace se proto projevuje jako pokles kupní síly peněžní jednotky
-Proces znehodnocování peněz v důsledku nadměrného rozmnožení oběživa a s tím spojeného stoupání cen

Protože není možné evidovat pohyb všech cen při všech transakcích, je obecně inflace měřena změnou indexu určitého koše zboží (indexem spotřebitelských cen, deflátorem GNP, Dow-Jonesovým indexem cenných papírů, aj.).


Podle závažnosti dopadů na ekonomiku, bývá inflace rozlišována na:

a)mírná inflace = ekonomické subjekty důvěřují penězům, uzavírají smlouvy vyjádřené v nominálních veličinách, potřeba řízení struktury aktiv není tak naléhavá. Jde o nízkou, zpravidla jednocifernou míru inflace.
b)pádivá inflace = lidé ztrácejí důvěru k penězům, preferují držbu jiných finančních nebo věcných aktiv. Rozšiřuje se indexování nominálních veličin buď k určitému cenovému indexu nebo k zahraniční měně.
c)hyperinflace = cenová hladina roste o tisíce a více procent ročně. Peníze přestávají fungovat, rozšiřuje se naturální směna a používání stabilnějších zahraničních měn. Je nutná měnová reforma.

6.2. Nabídková a poptávková inflace

a)poptávková teorie inflace – hlavní zdroj inflace je v přebytečném růstu poptávky. Tato teorie se rozšířila pod vlivem keynesiánské koncepce inflační mezery (viz. dále). Ti považují inflační tendence za výsledek rozdílu mezi vývojem celkové efektivní poptávky a možnostmi jejího uspokojení při daných zdrojích a technologii. Z toho vychází i doporučení pro hospodářskou politiku, že inflace je funkcí důchodu. Omezení efektivní poptávky by se mělo dosáhnout snížením důchodů (zvýšením daní nebo snížením výdajů ze státního rozpočtu).
I monetaristé většinou hledají zdroj inflace na straně poptávky, ale ne ve změně důchodů, ale ve změně množství oběživa, které přímo ovlivňuje poptávku. Přitom nadměrná emise peněz je podle nich způsobena nesprávnou peněžní politikou centrální banky.

b)nákladová teorie inflace – zdroj růstu cen je hledán na straně nabídky a soustřeďuje se obvykle na analýzu vlivu výrobních nákladů a ceny. Ve výrobních nákladech je pozornost věnována především mzdám a od jejich růstu je často odvozována inflační spirála.

Zásadní rozdíl mezi nabídkovou a poptávkovou inflací je v jejich vlivu na výrobu: inflace, vyplývající ze snížení agregátní nabídky vede k nastolení rovnováhy při nižší úrovni výroby (a tím i GNP), než byla původní úroveň, zatímco inflace mající příčinu ve zvýšení poptávky vede k nastolení rovnováhy při vyšší úrovni výroby (a tím i GNP).

6.2.1. Inflace tažená poptávkou

Existence inflační mezery je stavem, kdy subjekty ekonomiky chtějí spotřebovávat větší GNP, než jaký je ekonomika dlouhodobě schopna vyrábět. Proces, jímž je obnovena rovnováha, vyhlíží tak, jako kdyby agregátní poptávka vytáhla ceny agregátní nabídky = poptávkou tažená inflace

Poptávkou tažená inflace je vlastně přirozeným nástrojem obnovy rovnováhy mezi agregátní poptávkou a agregátní nabídkou. Významným zdrojem bývá často nadměrný růst vládních výdajů (též poptávková inflace)

6.2.2. Inflace tlačná náklady

Náklady tlačená inflace může vznikat i v obdobích, kdy neexistuje nadměrná agregátní poptávka spojená s inflační mezerou, ale i tehdy, nachází-li se ekonomika pod svým potenciálem. Projevuje se tím, že rostoucí náklady tlačí ceny finální produkce vzhůru.


6.3. Inflační mezera

Inflační mezera je dána rozdílem, o nějž skutečný GNP přesahuje potenciální GNP.


YP … potenciální GNP
YA … skutečný GNP
Rozdíl mezi YA a YP … inflační mezera