Osnova: I. Úvod
II. Stať: A) Polské uhlí a čeští horníci
B) Umělé překážky
C) Přeorientování se na jinou činnost
D) Asijská obuv
E) Celní sazebník
F) Různé typy mezinárodního obchodu
G) Vývoj jednotlivých ekonomik
H) Míra zapojení ekonomiky
I) Mezinárodní ekonomie
J) Proč mezi sebou země obchodují?
K) Zapojení ekonomiky do mezinárodního obchodu
L) Důsledky mezinárodního obchodu
M) Světová obchodní organizace (WTO)
N) Mezinárodní obchodní středisko (ITC)
O) Červnový výsledek zahraničního obchodu
III. Závěr

České republice se vyplatí dovážet z Polska uhlí a vyvážet tam automobily. Spojením státům se vyplatí dovážet japonské automobily a vyvážet do Japonska pšenici. Francii se vyplatí vyvážet do Itálie kosmetiku výměnou za italské víno. A přesto mezinárodní obchod nepřipomíná idylu, nýbrž spíše arénu, v níž se střetávají obchodní a politické zájmy. Každá země by chtěla co nejvíce vyvážet a co nejméně dovážet. Proč? Má to logiku?

Příklad: polské uhlí a čeští horníci. Polsko vyváží uhlí za nižší cenu, než za jakou jsou schopny těžit a prodávat uhlí mnohé české doly. Pro český průmysl a pro české spotřebitele je výhodnější dovážet polské uhlí než těžit dražší české uhlí. Přesto je dovoz polského uhlí do České republiky zatížen dovozními cly a kvótami. Proč vláda klade zahraničnímu obchodu tyto umělé překážky? Protože se dovozu levného uhlí brání naše doly a naši horníci. Zavírání dolů a propouštění horníků vyvolává nezaměstnanost. To je velmi častý argument používaný proti dovozu. Ale je to tak opravdu? Polsko k nám přece nevyváží uhlí zadarmo – musíme za něj platit. Za dovoz se vždy platí vývozem. Za polské uhlí zaplatíme českým zbožím – například automobily nebo jogurty.

Vývoz automobilů a jogurtů do Polska zvýší poptávku našich automobilek a mlékáren po práci, takže horníci propuštění z uzavřených dolů by mohli najít novou práci například v automobilkách nebo v mlékárnách. A v tom je právě kámen úrazu. Dovedete si představit, co to znamená pro horníka, který se má najednou přeškolit na dělníka v automobilce nebo v mlékárně? Případně se přestěhovat do jiného města? A pracovat za nižší mzdu, než na jakou byli zvyklí v dole? Není divu, že v polském uhlí vidí svého úhlavního nepřítele.
Mezinárodní obchod je stále zatížen mnoha umělými překážkami, jako jsou dovozní cla, dovozní kvóty nebo různé kvalitativní požadavky, které diskriminují zahraniční konkurenty. K nejčastějším argumentům obhájců obchodního ochranářství patří obava z nezaměstnanosti. Ochrana domácího trhu má udržet domácí nezaměstnanost a zabránit růstu nezaměstnanosti, k níž by údajně došlo, kdyby zahraniční konkurence vytlačila domácí výrobce z trhu. Ale je tento argument platný? Není.

Pokles zaměstnanosti v odvětvích vytlačovaných dovozem je tak kompenzován růstem zaměstnanosti v expandujících vývozních odvětvích. Výrobci, kteří neobstojí v konkurenci s levnými dovozy, jednoduše nemají komparativní výhody v tom, co dělají, a měli by se proto přeorientovat na jiné činnosti, v nichž komparativní výhody mají. Jenže se jim nechce. Proč tomu tak je? Jsou s tím totiž spojeny náklady, proto raději přesvědčují vládu, aby je před konkurencí levných dovozů chránila. Aby odehnala domácí trhy hradbami umělých překážek. Ačkoli ekonomové argumenty ochranářů opakovaně a přesvědčivě vyvracejí, politikové jim naslouchají. Proč? Protože lidé ohrožení konkurencí dokáží vyvinout silný politický tlak. Zájmové skupiny, využívající stát k prosazování svých ekonomických zájmů, jsou staré jako lidstvo samo.

Příklad: V Evropské unii existovaly od roku 1994 dovozní kvóty na obuv z asijských zemí. Dovozní kvóta je maximální povolené množství zahraničního zboží, které je možno do země dovézt. Když byly kvóty zrušeny, začaly být evropské trhy zaplavovány levnou asijskou obuví, což vedlo Evropskou unii k hledání jiných ochranářských opatření. V roce 1997 stanovila Evropská unie pro dováženou asijskou obuv minimální cenu 5,7 ECU za pár. Navíc některé evropské země obnovily kvóty na čínskou obuv.
Náš celní sazebník je opravdu zajímavé čtení. Už jen to, že má téměř tisíc stránek, napovídá, jak si ministerští úředníci představují problém zahraničního obchodu a svou vlastní roli v něm. Proč jsou celní sazebníky tak složitě, když jsou principy mezinárodního obchodu tak jednoduché? Podle mého svobodný obchod prospívá všem zúčastněným zemím bez ohledu na jejich vyspělost a bez ohledu na to, co konkrétně vyvážejí nebo dovážejí. Stačí, aby se výrobci specializovali na to, v čem mají komparativní výhody.

Jsou různé typy mezinárodního obchodu. Obchod mezi dvěma zeměmi se nazývá dvojstranný, mezi třemi zeměmi se nazývá trojstranný a obchod mezi velkým počtem zemí, který výrazně zvyšuje objem obchodu, se nazývá mnohostranný.
Vývoj jednotlivých ekonomik je ovlivňován změnami, které probíhají v jiných zemích. Čím menší je země, tím větší vliv na její vývoj mají změny vnějších podmínek. Dnes však je změnami ve světové ekonomice výrazně ovlivňována i ekonomika USA. Česká ekonomika je svým rozsahem spíše menší, avšak její zapojení do světového hospodářství v důsledku vývoje uplynulých čtyřiceti let neodpovídá zatím její velikosti. V první polovině 90. let se však vytvořily předpoklady, aby se opět mohla stát integrální součástí světové ekonomiky.

Míru zapojení ekonomiky do mezinárodního obchodu označujeme jako otevřenost ekonomiky nebo v případě, že jde o velmi malé zapojení, jako uzavřenost ekonomiky. Míry otevřenosti ekonomiky je možné nejlépe vyjádřit jako podíl vývozu či dovozu na HDP, a platí, že čím je země menší a vyspělejší, tím je otevřenější.
Pro studium světového hospodářství a jeho základních vývojových tendencí se používá pojem mezinárodní ekonomie. Tato oblast ekonomie patří k nejstarším. Již před více jak dvěma sty lety, když se politická ekonomie formovala jako věda, se těmito otázkami zabývaly její vůdčí osobnosti. Mezinárodní ekonomie se v současnosti soustřeďuje na analýzu světového hospodářství, na mezinárodní obchod a mezinárodní finance.

Mezinárodní obchod získává na významu s rozvojem světového hospodářství. Závažné změny v něm nastaly zejména po druhé světové válce. U zahraničního obchodu si mezinárodní ekonomie klade otázky, proč mezi sebou země obchodují a jaké jim to přináší výhody. Jedním z důvodu je skutečnost, že země jsou rozdílně vybaveny přírodními zdroji a leží v odlišných klimatických podmínkách a geografických podmínkách. V České republice nelze těžit diamanty a s výjimkou pokusných pozemků nepěstujeme banány či ananasy. Vedle rozdílů v kvalitě a množství přírodních zdrojů se však ekonomiky významně liší i co do kvalifikace a schopností ekonomicky aktivního obyvatelstva a zejména v možnostech různých kombinací přírodních a lidských zdrojů. Dalším závažným důvodem pro mezinárodní obchod je, že v každé zemi jsou různé statky vyráběny s odlišnými náklady. Každá země na tom bude lépe, jestliže se specializuje na výrobu statků, u nichž má nízké náklady, a bude naopak dovážet statky, které vyrábí s vysokými náklady.