Díky specializaci jsou na tom všechny země, které spolu navzájem obchodují, lépe, než kdyby si vyráběly všechny potřebné statky samy. Ekonomické důvody pro obchod mezi zeměmi existují i tehdy, má-li jedna z nich absolutní výhodu při výrobě obou (všech) statků, když se každá z nich specializuje na výrobu toho statku, který je pro ni ve výrobě relativně levnější. To je statek, u něhož má země komparativní výhodu. Budou-li spolu tyto země obchodovat, budou mít celkově k dispozici větší množství statků, než bude-li je vyrábět každá samostatně. Tento zákon má obecnou povahu a je stejně dobře použitelný pro oblasti i jednotlivce. V reálném mezinárodním obchodě však je třeba brát v úvahu navíc dopravní náklady.

Zapojení ekonomiky do mezinárodního obchodu se většinou projevuje urychlováním hospodářského rozvoje – díky úsporám ekonomických zdrojů, díky specializaci a díky transferu technologií. Důležitou roli zde sehrává i konkurenční prostředí vytvářené mezinárodním obchodem a spojené s neustálým porovnáváním produkce se statky vyráběné v jiných zemích. Za určitých okolností však může být zapojení do mezinárodního obchodu provázeno i negativními důsledky. To se týká zejména situací, kdy spolu obchodují země na výrazně odlišném stupni hospodářského vývoje a kdy odvětví zaostalejší země nejsou s to obstát tváří v tvář konkurenci vyspělejšího partnera. Může docházet i ke krátkodobému nárůstu nezaměstnanosti a úpadku celých odvětví, což vyvolává nutnost přizpůsobovacích procesů. To ovšem má zejména v krátkém a středně dlouhém období negativní sociální důsledky. Z těchto i některých dalších důvodů se v mezinárodním obchodě setkáváme s množstvím překážek, které brání svobodnému obchodu.

Mezinárodní obchod má i důsledky na ekonomické procesy: a) export – jestliže se uzavřená ekonomika otevře mezinárodnímu obchodu, zvýší se v důsledku vývozu ceny z PE na P1 a výrobci vyrábějí a nabízejí více statků o rozdíl QE – Q2. Zvýšení ceny ovšem vyvolá snížení spotřeby z původního QE na Q1, a tak na domácím trhu se ustaluje rovnováha v bodě B. Výrobci však nabízejí celkové množství statků znázorněné bodem C, proto je množství C - B vyvezeno. B) import – v důsledku dovozu může cena na národním trhu klesnout z PE na P1. Potom klesá i výroba a zaměstnanost, současně ovšem roste spotřeba dovážených statků. Domácí výroba se ustaluje na úrovni znázorněné bodem A a spotřeba dosahuje bodu B, a tudíž se do ekonomiky dováží množství statků B – A.
Graf č. 1: mezinárodní obchod

Přínos z mezinárodního obchodu může být pozitivní, protože pracovníci mohou získat za stejné množství práce větší množství spotřebních statků, zvyšuje se národní důchod, obchod vytváří tlak na národní ceny statků, které jsou předmětem mezinárodního obchodu, aby se sbližovaly se světovými cenami. Dále vytvoření konkurenčního prostředí a urychlení hospodářského rozvoje země.
Graf č. 2: přínos ze zahraničního obchodu:

Mezinárodní obchod může mít i negativní důsledky, jako např. krátkodobě může docházet k nárůstu nezaměstnanosti a sociální důsledky.
Zahraniční obchod se týká všech a všude. Bez něj by nebyly ve Vídni k dostání banány a v New Yorku zase evropské léky. Světovou obchodní organizaci (WTO) považují mnozí za neprůhledný kolos, jehož činnost nemůže nikdo z věnčí ovlivnit. Asi pětina celosvětového dovozu a vývozu připadá na Evropskou unii, světový obchod je proto pro EU mimořádně důležitý. Jak WTO funguje, zůstává pro mnohé tajemstvím, a místo toho slýcháme jen samé fráze. A není divu, neboť WTO se zabývá velkým množstvím témat, a konference ministrů se odehrávají převážně za zavřenými dveřmi. Nedůvěra občanů v tuto organizaci roste. Přitom světový obchod přináší kromě rizik také mnoho šancí. O těch by se mělo jednat v parlamentech, ale také na shromáždění poslanců členských států WTO. Světová obchodní organizace (WTO) je organizace, sdružující téměř 150 členských států má za úkol podporovat světový obchod a dohlížet na něj.

Mezinárodní obchodní středisko (International Trade Centre) patří mezi mezinárodní organizace, liší se však od nich svým specifickým posláním. Cílem jeho činnosti je technická spolupráce s rozvojovými zeměmi a zeměmi s tranzitní ekonomikou s cílem podpory obchodu, zejména podpory plného rozvoje jejich vývozního potenciálu a zefektivnění dovozních operací. ITC spolupracuje s ČR. V roce 1998 byl uspořádán seminář zaměřený na výsledky a dopady uzavřených mnohostranných smluv ve WTO do národní ekonomiky a na jednotlivé ekonomické subjekty.
Červnový výsledek zahraničního obchodu opět překonal všechna očekávání. Skončil v plusu 7,5 miliardy korun, což je o 6,7 miliardy korun lepší výsledek než předloni. Současně je to, jak je v posledních měsících zvykem, nejlepší měsíční výsledek od roku 1993. To svědčí o vysoké konkurenceschopnosti české ekonomiky na zahraničních trzích. Firmy v ČR stále zlepšují kladný výsledek při obchodu se státy Evropské unie a současně snižují schodek obchodu se státy mimo EU, především s USA. Poptávka po českém zboží je v zahraničí stále velká. Největší odběratel českého zboží, Německo, se nyní začíná ekonomicky vzpamatovávat, proto je pravděpodobné, že vývozy k západním sousedům ještě porostou.

Často jsem četla v novinách, že český zahraniční obchod trpí schodkem. Ekonomové a politologové neustále sledují statistiku zahraničního obchodu a doufají, že se vývoz zvýší a dovoz sníží. Myslela jsem si, že přebytek vývozu nad dovozem je dobrá věc, o kterou stojí za to usilovat. Také jsem se domnívala, že vývoz vytváří pracovní místa a dovoz je ničí, ale tomu tak, teď už vím, není. Kdybych koupila v České republice nějakou věc a prodala ji do zahraničí, tak by vlastně český dělník vyráběl tuto věc pro cizince, a jaký by to mělo smysl? A zase naopak. Kdybych koupila nějakou věc v zahraničí a prodala bych ji tady v Čechách, tak bych nevytvořila žádné pracovní místo a dokonce bych uškodila českému výrobci, který tuto věc vyrábí (zničila bych pracovní místo). Proto je zbytečné usilovat o přebytek vývozu nad dovozem a stejně zbytečné je obávat se dovozu.