Medzinárodný obchod a ČR

Osnova: I. Úvod
II. Stať: A) Polské uhlí a čeští horníci
B) Umělé překážky
C) Přeorientování se na jinou činnost
D) Asijská obuv
E) Celní sazebník
F) Různé typy mezinárodního obchodu
G) Vývoj jednotlivých ekonomik
H) Míra zapojení ekonomiky
I) Mezinárodní ekonomie
J) Proč mezi sebou země obchodují?
K) Zapojení ekonomiky do mezinárodního obchodu
L) Důsledky mezinárodního obchodu
M) Světová obchodní organizace (WTO)
N) Mezinárodní obchodní středisko (ITC)
O) Červnový výsledek zahraničního obchodu
III. Závěr

České republice se vyplatí dovážet z Polska uhlí a vyvážet tam automobily. Spojením státům se vyplatí dovážet japonské automobily a vyvážet do Japonska pšenici. Francii se vyplatí vyvážet do Itálie kosmetiku výměnou za italské víno. A přesto mezinárodní obchod nepřipomíná idylu, nýbrž spíše arénu, v níž se střetávají obchodní a politické zájmy. Každá země by chtěla co nejvíce vyvážet a co nejméně dovážet. Proč? Má to logiku?

Příklad: polské uhlí a čeští horníci. Polsko vyváží uhlí za nižší cenu, než za jakou jsou schopny těžit a prodávat uhlí mnohé české doly. Pro český průmysl a pro české spotřebitele je výhodnější dovážet polské uhlí než těžit dražší české uhlí. Přesto je dovoz polského uhlí do České republiky zatížen dovozními cly a kvótami. Proč vláda klade zahraničnímu obchodu tyto umělé překážky? Protože se dovozu levného uhlí brání naše doly a naši horníci. Zavírání dolů a propouštění horníků vyvolává nezaměstnanost. To je velmi častý argument používaný proti dovozu. Ale je to tak opravdu? Polsko k nám přece nevyváží uhlí zadarmo – musíme za něj platit. Za dovoz se vždy platí vývozem. Za polské uhlí zaplatíme českým zbožím – například automobily nebo jogurty.

Vývoz automobilů a jogurtů do Polska zvýší poptávku našich automobilek a mlékáren po práci, takže horníci propuštění z uzavřených dolů by mohli najít novou práci například v automobilkách nebo v mlékárnách. A v tom je právě kámen úrazu. Dovedete si představit, co to znamená pro horníka, který se má najednou přeškolit na dělníka v automobilce nebo v mlékárně? Případně se přestěhovat do jiného města? A pracovat za nižší mzdu, než na jakou byli zvyklí v dole? Není divu, že v polském uhlí vidí svého úhlavního nepřítele.
Mezinárodní obchod je stále zatížen mnoha umělými překážkami, jako jsou dovozní cla, dovozní kvóty nebo různé kvalitativní požadavky, které diskriminují zahraniční konkurenty. K nejčastějším argumentům obhájců obchodního ochranářství patří obava z nezaměstnanosti. Ochrana domácího trhu má udržet domácí nezaměstnanost a zabránit růstu nezaměstnanosti, k níž by údajně došlo, kdyby zahraniční konkurence vytlačila domácí výrobce z trhu. Ale je tento argument platný? Není.

Pokles zaměstnanosti v odvětvích vytlačovaných dovozem je tak kompenzován růstem zaměstnanosti v expandujících vývozních odvětvích. Výrobci, kteří neobstojí v konkurenci s levnými dovozy, jednoduše nemají komparativní výhody v tom, co dělají, a měli by se proto přeorientovat na jiné činnosti, v nichž komparativní výhody mají. Jenže se jim nechce. Proč tomu tak je? Jsou s tím totiž spojeny náklady, proto raději přesvědčují vládu, aby je před konkurencí levných dovozů chránila. Aby odehnala domácí trhy hradbami umělých překážek. Ačkoli ekonomové argumenty ochranářů opakovaně a přesvědčivě vyvracejí, politikové jim naslouchají. Proč? Protože lidé ohrožení konkurencí dokáží vyvinout silný politický tlak. Zájmové skupiny, využívající stát k prosazování svých ekonomických zájmů, jsou staré jako lidstvo samo.

Příklad: V Evropské unii existovaly od roku 1994 dovozní kvóty na obuv z asijských zemí. Dovozní kvóta je maximální povolené množství zahraničního zboží, které je možno do země dovézt. Když byly kvóty zrušeny, začaly být evropské trhy zaplavovány levnou asijskou obuví, což vedlo Evropskou unii k hledání jiných ochranářských opatření. V roce 1997 stanovila Evropská unie pro dováženou asijskou obuv minimální cenu 5,7 ECU za pár. Navíc některé evropské země obnovily kvóty na čínskou obuv.
Náš celní sazebník je opravdu zajímavé čtení. Už jen to, že má téměř tisíc stránek, napovídá, jak si ministerští úředníci představují problém zahraničního obchodu a svou vlastní roli v něm. Proč jsou celní sazebníky tak složitě, když jsou principy mezinárodního obchodu tak jednoduché? Podle mého svobodný obchod prospívá všem zúčastněným zemím bez ohledu na jejich vyspělost a bez ohledu na to, co konkrétně vyvážejí nebo dovážejí. Stačí, aby se výrobci specializovali na to, v čem mají komparativní výhody.

Jsou různé typy mezinárodního obchodu. Obchod mezi dvěma zeměmi se nazývá dvojstranný, mezi třemi zeměmi se nazývá trojstranný a obchod mezi velkým počtem zemí, který výrazně zvyšuje objem obchodu, se nazývá mnohostranný.
Vývoj jednotlivých ekonomik je ovlivňován změnami, které probíhají v jiných zemích. Čím menší je země, tím větší vliv na její vývoj mají změny vnějších podmínek. Dnes však je změnami ve světové ekonomice výrazně ovlivňována i ekonomika USA. Česká ekonomika je svým rozsahem spíše menší, avšak její zapojení do světového hospodářství v důsledku vývoje uplynulých čtyřiceti let neodpovídá zatím její velikosti. V první polovině 90. let se však vytvořily předpoklady, aby se opět mohla stát integrální součástí světové ekonomiky.

Míru zapojení ekonomiky do mezinárodního obchodu označujeme jako otevřenost ekonomiky nebo v případě, že jde o velmi malé zapojení, jako uzavřenost ekonomiky. Míry otevřenosti ekonomiky je možné nejlépe vyjádřit jako podíl vývozu či dovozu na HDP, a platí, že čím je země menší a vyspělejší, tím je otevřenější.
Pro studium světového hospodářství a jeho základních vývojových tendencí se používá pojem mezinárodní ekonomie. Tato oblast ekonomie patří k nejstarším. Již před více jak dvěma sty lety, když se politická ekonomie formovala jako věda, se těmito otázkami zabývaly její vůdčí osobnosti. Mezinárodní ekonomie se v současnosti soustřeďuje na analýzu světového hospodářství, na mezinárodní obchod a mezinárodní finance.

Mezinárodní obchod získává na významu s rozvojem světového hospodářství. Závažné změny v něm nastaly zejména po druhé světové válce. U zahraničního obchodu si mezinárodní ekonomie klade otázky, proč mezi sebou země obchodují a jaké jim to přináší výhody. Jedním z důvodu je skutečnost, že země jsou rozdílně vybaveny přírodními zdroji a leží v odlišných klimatických podmínkách a geografických podmínkách. V České republice nelze těžit diamanty a s výjimkou pokusných pozemků nepěstujeme banány či ananasy. Vedle rozdílů v kvalitě a množství přírodních zdrojů se však ekonomiky významně liší i co do kvalifikace a schopností ekonomicky aktivního obyvatelstva a zejména v možnostech různých kombinací přírodních a lidských zdrojů. Dalším závažným důvodem pro mezinárodní obchod je, že v každé zemi jsou různé statky vyráběny s odlišnými náklady. Každá země na tom bude lépe, jestliže se specializuje na výrobu statků, u nichž má nízké náklady, a bude naopak dovážet statky, které vyrábí s vysokými náklady.
Díky specializaci jsou na tom všechny země, které spolu navzájem obchodují, lépe, než kdyby si vyráběly všechny potřebné statky samy. Ekonomické důvody pro obchod mezi zeměmi existují i tehdy, má-li jedna z nich absolutní výhodu při výrobě obou (všech) statků, když se každá z nich specializuje na výrobu toho statku, který je pro ni ve výrobě relativně levnější. To je statek, u něhož má země komparativní výhodu. Budou-li spolu tyto země obchodovat, budou mít celkově k dispozici větší množství statků, než bude-li je vyrábět každá samostatně. Tento zákon má obecnou povahu a je stejně dobře použitelný pro oblasti i jednotlivce. V reálném mezinárodním obchodě však je třeba brát v úvahu navíc dopravní náklady.

Zapojení ekonomiky do mezinárodního obchodu se většinou projevuje urychlováním hospodářského rozvoje – díky úsporám ekonomických zdrojů, díky specializaci a díky transferu technologií. Důležitou roli zde sehrává i konkurenční prostředí vytvářené mezinárodním obchodem a spojené s neustálým porovnáváním produkce se statky vyráběné v jiných zemích. Za určitých okolností však může být zapojení do mezinárodního obchodu provázeno i negativními důsledky. To se týká zejména situací, kdy spolu obchodují země na výrazně odlišném stupni hospodářského vývoje a kdy odvětví zaostalejší země nejsou s to obstát tváří v tvář konkurenci vyspělejšího partnera. Může docházet i ke krátkodobému nárůstu nezaměstnanosti a úpadku celých odvětví, což vyvolává nutnost přizpůsobovacích procesů. To ovšem má zejména v krátkém a středně dlouhém období negativní sociální důsledky. Z těchto i některých dalších důvodů se v mezinárodním obchodě setkáváme s množstvím překážek, které brání svobodnému obchodu.

Mezinárodní obchod má i důsledky na ekonomické procesy: a) export – jestliže se uzavřená ekonomika otevře mezinárodnímu obchodu, zvýší se v důsledku vývozu ceny z PE na P1 a výrobci vyrábějí a nabízejí více statků o rozdíl QE – Q2. Zvýšení ceny ovšem vyvolá snížení spotřeby z původního QE na Q1, a tak na domácím trhu se ustaluje rovnováha v bodě B. Výrobci však nabízejí celkové množství statků znázorněné bodem C, proto je množství C - B vyvezeno. B) import – v důsledku dovozu může cena na národním trhu klesnout z PE na P1. Potom klesá i výroba a zaměstnanost, současně ovšem roste spotřeba dovážených statků. Domácí výroba se ustaluje na úrovni znázorněné bodem A a spotřeba dosahuje bodu B, a tudíž se do ekonomiky dováží množství statků B – A.
Graf č. 1: mezinárodní obchod

Přínos z mezinárodního obchodu může být pozitivní, protože pracovníci mohou získat za stejné množství práce větší množství spotřebních statků, zvyšuje se národní důchod, obchod vytváří tlak na národní ceny statků, které jsou předmětem mezinárodního obchodu, aby se sbližovaly se světovými cenami. Dále vytvoření konkurenčního prostředí a urychlení hospodářského rozvoje země.
Graf č. 2: přínos ze zahraničního obchodu:

Mezinárodní obchod může mít i negativní důsledky, jako např. krátkodobě může docházet k nárůstu nezaměstnanosti a sociální důsledky.
Zahraniční obchod se týká všech a všude. Bez něj by nebyly ve Vídni k dostání banány a v New Yorku zase evropské léky. Světovou obchodní organizaci (WTO) považují mnozí za neprůhledný kolos, jehož činnost nemůže nikdo z věnčí ovlivnit. Asi pětina celosvětového dovozu a vývozu připadá na Evropskou unii, světový obchod je proto pro EU mimořádně důležitý. Jak WTO funguje, zůstává pro mnohé tajemstvím, a místo toho slýcháme jen samé fráze. A není divu, neboť WTO se zabývá velkým množstvím témat, a konference ministrů se odehrávají převážně za zavřenými dveřmi. Nedůvěra občanů v tuto organizaci roste. Přitom světový obchod přináší kromě rizik také mnoho šancí. O těch by se mělo jednat v parlamentech, ale také na shromáždění poslanců členských států WTO. Světová obchodní organizace (WTO) je organizace, sdružující téměř 150 členských států má za úkol podporovat světový obchod a dohlížet na něj.

Mezinárodní obchodní středisko (International Trade Centre) patří mezi mezinárodní organizace, liší se však od nich svým specifickým posláním. Cílem jeho činnosti je technická spolupráce s rozvojovými zeměmi a zeměmi s tranzitní ekonomikou s cílem podpory obchodu, zejména podpory plného rozvoje jejich vývozního potenciálu a zefektivnění dovozních operací. ITC spolupracuje s ČR. V roce 1998 byl uspořádán seminář zaměřený na výsledky a dopady uzavřených mnohostranných smluv ve WTO do národní ekonomiky a na jednotlivé ekonomické subjekty.
Červnový výsledek zahraničního obchodu opět překonal všechna očekávání. Skončil v plusu 7,5 miliardy korun, což je o 6,7 miliardy korun lepší výsledek než předloni. Současně je to, jak je v posledních měsících zvykem, nejlepší měsíční výsledek od roku 1993. To svědčí o vysoké konkurenceschopnosti české ekonomiky na zahraničních trzích. Firmy v ČR stále zlepšují kladný výsledek při obchodu se státy Evropské unie a současně snižují schodek obchodu se státy mimo EU, především s USA. Poptávka po českém zboží je v zahraničí stále velká. Největší odběratel českého zboží, Německo, se nyní začíná ekonomicky vzpamatovávat, proto je pravděpodobné, že vývozy k západním sousedům ještě porostou.

Často jsem četla v novinách, že český zahraniční obchod trpí schodkem. Ekonomové a politologové neustále sledují statistiku zahraničního obchodu a doufají, že se vývoz zvýší a dovoz sníží. Myslela jsem si, že přebytek vývozu nad dovozem je dobrá věc, o kterou stojí za to usilovat. Také jsem se domnívala, že vývoz vytváří pracovní místa a dovoz je ničí, ale tomu tak, teď už vím, není. Kdybych koupila v České republice nějakou věc a prodala ji do zahraničí, tak by vlastně český dělník vyráběl tuto věc pro cizince, a jaký by to mělo smysl? A zase naopak. Kdybych koupila nějakou věc v zahraničí a prodala bych ji tady v Čechách, tak bych nevytvořila žádné pracovní místo a dokonce bych uškodila českému výrobci, který tuto věc vyrábí (zničila bych pracovní místo). Proto je zbytečné usilovat o přebytek vývozu nad dovozem a stejně zbytečné je obávat se dovozu.