Nositelem měnové politiky je britský bankovní systém, který se skládá z centrální banky a komerčních bank, které poskytují základné bankovní služby. Centrální bankou je Bank of England, přezdívanou taky “Old lady“.
Rámec měnové politiky
Cílem monetární politiky banky je cenová stabilita – nízká inflace – a podpořit vládní ekonomické cíle zahrnující růst a zaměstnanost. Cenová stabilita je určována vládním inflačním cílením ve výši 2 %. Vládní inflační cíl je vyhlašován každý rok britským ministrem financí v rozpočtovém stanovisku.
V roce 1998 dokumentem „Bank of England Act“ se stala banka nezávislou od vlády při stanovování úrokové míry. Banka je odpovědná parlamentu a široké veřejnosti. Legislativa také zajišťuje, že když (v extrémních situací) to vyžaduje národní zájem, má vláda moc podat příkaz bance k určení jiné úrokové míry na omezenou periodu.
Inflační cílení
2 % inflační cíl je vyjádřen jako podmínka roční sazby inflace založen na Indexu spotřebních cen(CPI). Inflační cílení nemá v úmyslu snížit inflaci na co nejnižší úroveň. Inflace pod úrovní 2 % je považována za stejně nepříznivou jako inflace nad touto úrovní. Inflační cíl je proto symetrický.
Když je cíl minut o 1 procentní bod na obou stranách – například když roční míra CPI inflace je víc než 3 % nebo méně než 1 % – musí guvernér banky napsat otevření list ministrovi financí vysvětlujíc důvod proč inflace vzrostla nebo klesla na takovou míru a co banka navrhuje pro zpátečně zajištění cílu.
2 % inflační cíl neznamená, že tato míra inflace bude konstantně udržována. Úrokové sazby se budou měnit pořád a ve velkém, způsobující nadbytečnou nejistotu a nestálost ekonomiky. Proto nebude možné udržovat inflaci na 2 % v každém měsíci. Cílem Výboru pro měnovou politiku je stanovení úrokových sazeb tak, aby bylo možné uvést inflaci do rámce v dostupný čas bez vytvoření nevhodné nestability ekonomiky.
Současní inflační cíl Bank of England je stanoven ve výši 2,0 %. Momentální výše inflace ku dnu 3. 4. 2007 je 2,8 %.
Výbor pro měnovou politikuBanka usiluje dosáhnout inflační cíl pomocí nastavení úrokové sazby. O úrovní úrokové sazby rozhoduje specielní výbor – Výbor pro měnovou politiku (Monetary Policy Committee). MPC se skláda z 9 členů – pět jich je z Bank of England a čtyři externí pracovníci jmenováni ministrem. MPC zasedají měsíčně na dvou dnové schůzce. Rozhodnutí jsou prováděni pomocí hlasování à 1 člen = 1 hlas.
Centrální banka Velké Británie – Bank of England
Banka byla založena Skotem Williamem Patersonem roku 1694 za účelem stát se vládní bankou.
V současnosti Bank of England vykonává všechny funkce centrální banky – udržuje cenovou stabilitu a podporuje, ve spolupráci s vládou (Bank of England Act 1998), ekonomický růst a emituje bankovky (pro Anglii a Wales).
Pro vytváření zdravého finančního prostředí sleduje banka dvě hlavní oblasti:
- Měnová stabilita – nízká inflace, stabilita cen a důvěra v měnu.
- Finanční stabilita – minimalizace ztrát a rizik finančního systému jako celku.
Zastává funkci bankéře pro vládu i pro ostatní banky. Spravuje zlatou rezervu a v minulosti plnila kontrolní funkce v bankovním sektoru. V roce 1997 dala vláda centrální bance nezávislost na stanovení monetární politiky prostřednictvím úrovni úrokových sazeb, tak aby se shodovala s vládním inflačním cílením – právě na 2 %. Banka implementuje rozhodnutí o úrokové sazbě prostřednictvím fungujícího finančního trhu. S rozhodnutím posílit nezávislost rozhodování centrální banky byla zodpovědnost za vládní dluh převedena v roce 1998 na nově zřízený Úřad pro správu státního dluhu, který také spravuje od roku 2000 účet státního rozpočtu.
Současným guvernérem centrální banky Velké Británie je Mervyn King (vystudoval Harvard).
Diskontní sazba centrální banky Velké Británie je ku dnu 3. 4. 2007 ve výši 5,25 %.
SdělováníKaždé čtvrtletí banka vydává Zprávu o inflaci, která poskytuje detailní analýzu stavu ekonomiky a vyhlídky pro ekonomický růst a inflaci odsouhlasené MPC. Banka taky publikuje jiné materiály k zvýšení povědomí a pochopení funkcí její měnové politiky.
Velká Británie a €UROVelká Británie zatím nemá zájem přijat měnu €uro. Takoví je očekávaný závěr britského ministra financí Gordona Browna. Dvě třetiny z Britů podle výzkumu veřejné minky preferují zachováni vlastní měny – Libra Šterlinků (£) (GBP). Poněvadž T. Blair patřil k té pětině Britů, kteří €uru věřili, může to považovat za svou osobní prohru. Většině populace, podobně jako v Dánsku či ve Švédsku, jednotní měnu stále odmítá. A ne celkem neoprávněně. Vyplývá to z osmnácti částkových analýz, o které se při hodnocení €ura opírá též britský ministr financí Gordon Brown. Společná měna by podle nich pozitivně působila jen v oblasti zahraničního obchodu. Jestliže by se krajina připojila k eurozóne, její obchodní výměna by narostla – efekt na výrobu, a tedy hospodářsky růst by byl pozitivní. Zvýšená konkurence na trhu zboží a služeb by navíc zpomalovala růst cen. Mimo zahraničního obchodu se však Británii vyplatí zůstat při libře.
Další diskusi vyvolává určeni hraníc, v kterých by se libra před přijetím €ura musela pohybovat, stejně jako stanoveni závěrečného fixního kurzu. Vzhledem ke složeni zahraničního obchodu, ve kterém jsou USA zastoupené silněji jako v ostatních evropských státech, libra se musí vyrovnat jak s €urem, tak i s dolarem.
Zatím co pro jiné krajiny zóny bylo nejdůležitější správně trefit svůj kurz k euru, pro Británii je mimořádně důležitá taky dolarová politika. „Když by se kurz k euru a dolaru zafixoval nevhodně, zvyšování nezaměstnanosti a stagnace hospodářství by byli velmi reální,“ tvrdí G. Brown. Proti přechodu na euro hovoří taky načasovaní a dloužky hospodářských cyklů Spojeného království. Vývoj britské ekonomiky se často přizpůsobuje spíš hospodářství USA než cyklu zemí EMÚ. I proto jsou jeho fáze omnoho výraznější než v krajinách kontinentální Evropy a vyžadují citlivější úrokovou politiku. Nejjasněji má britské ministerstvo financí v tom, jaký důsledek by přijetí eura mělo na pozici krajiny na světových finančních trzích a jako by to změnilo likviditu jej kapitálových trhů. To, že se celosvětově zvyšuje zájem o aktíva denominované v eurech, podle G. Browna nejde na úkor Londýna. „Britský finanční sektor bude konkurenceschopný, či už krajina přijme společnou měnu anebo ne,“ lakonicky konstatuje ministr. Euro jim nechybí. Jako dlouhodobě nepřekonatelnou překážku se jeví odpor proti euru přímo mezi obyvateli Velké Británie. Původní předpoklady, podle kterých se nepřátelské naladění k společné měně bude postoupne snižovat, se nesplňují. Nepřijetí evropské ústavy, dlouhodobé neshody v unii o její podobu a financování spojené s hádkou kolem britského rabatu sleva z příspěvku VB do rozpočtu EU), se přenesli také do vztahu ostrovanův k euru (odmítá jej zhruba 2/3 obyvatelstva).
Výška kurzu pro libru:
Libra /Euro à 1/1,4788
Libra/Dolar à 1/1,7770 platí ku dnu 3. 4. 2007
