Česká vláda touto funkcí již vloni v listopadu pověřila místopředsedu vlády pro ekonomiku Martina Jahna.

Následují vyjádření místopředsedy vlády pro ekonomiku Martina Jahna ke zprávě Evropské komise:

„Zveřejnění hodnocení Lisabonské strategie by mělo být impulsem pro realizaci nezbytných změn v oblasti podnikatelského prostředí, trhu práce a školství.“
„Také by mělo být vodítkem pro priority v sestavování rozpočtu směrem k investicím do vzdělávání, výzkumu a vývoje a nezbytné infrastruktury.“
„Správné je zaměřit se prioritně na ekonomický růst a zaměstnanost. Bez odpovídajícího ekonomického růstu je evropský sociální model těžko udržitelný.“
„Klíčová je hlavně snaha mít menší množství daleko jasnějších priorit, které jsou reálně dosažitelné. Tato Lisabonská strategie bude pro občany EU srozumitelnější a pro jednotlivé vlády jednodušeji realizovatelná.“
„Nové priority Lisabonské strategie by se měly více promítnout do současných jednání o finanční perspektivě, jež významně ovlivní strukturu rozpočtů EU na léta 2007 až 2013.“
„K lepšímu naplňování Lisabonské strategie napomůže u nás i Strategie hospodářského růstu, která bude hotova ke konci dubna a do jejíž tvorby se může zapojit i veřejnost prostřednictvím webu www.hospodarskastrategie.org.“

Bohužel to ale neřeší vnitřní rozpornost celého projektu, protože EU se potácí v problémech v důsledku naprosto zničující nadměrné regulace všech hospodářských aktivit. Důsledkem této nadměrné regulace je nízký a v některých státech dokonce nulový růst HDP a vysoká nezaměstnanost.

Hlavním problémem Evropy je nadměrná daňová a regulační zátěž dopadající na bedra soukromého sektoru a investorů. Liberalizace ve smyslu programu 4 svobod byla vždy základem Společenství, a proto je třeba dbát na to, aby vznikající legislativa byla v zájmu skutečné liberalizace a svobody a nikoliv nadměrné regulace.
Lisabonská strategie navíc opomíjí některé zjevné problémy vzniklé v důsledku rozšíření EU o 10 nových členských států. Jedná se především o diskriminaci zaměstnanců z těchto států na pracovních trzích 12 starých členských států. Toto opatření, které je zcela v rozporu s evropskými principy a programem 4 svobod vážným způsobem ohrožuje hospodářskou výkonnost celé EU.

Obdobně Lisabonská strategie nedává konkrétní představu o nejrozsáhlejším výdajovém programu Evropské unie t.j. o Společné zemědělské politice. I zde existují v Evropské unii dva standardy. První třída pro staré členské státy, jejichž zemědělci pobírají plnou podporu a druhá třída pro nové členské státy, jejichž zemědělci budou pobírat plnou podporu až v roce 2013. Celkový objem prostředků pro tuto politiku je přitom nesmyslně velký.

Evropa potřebuje celkově méně regulace, méně dotací a více svobody pro volný pohyb pracovních sil, služeb, firem, investic a kapitálu.