Lisabonská strategie, přijatá v březnu 2000, definuje strategický cíl EU a cestu k jeho naplnění pro období do roku 2010. Cílem je "stát se nejvíce konkurenceschopnou a nejvíce dynamickou znalostní ekonomikou světa, která bude schopná dosáhnout udržitelného ekonomického rozvoje s vyšším počtem a lepší kvalitou pracovních míst a zároveň vyšší sociální soudržností".

J. M. Barroso, předseda evropské Komise, nazval nedávno tuto strategii "epicentrem reformy EU". Chápe ji jako prubířský kámen, podle kterého budou obyvatelé zemí EU posuzovat úspěšnost EU jako celku.

Od schválení dokumentu uplynulo pět let. Strategie se nachází takříkajíc v poločase. Proto se EU již od počátku roku 2004 ohlíží zpět a snaží se přitom bilancovat dosažené výsledky.

Tempo ekonomického růstu v EU je hluboce pod prognózovanými 3% HDP. S konkurenceschopností to vypadá neméně černě. Například podle vyjádření jednoho kapitána automobilového průmyslu by se nemusela za padesát let v EU auta již vůbec vyrábět, protože evropské automobilky nevydrží konkurenční tlak asijských výrobců. Nezaměstnanost je v EU zhruba dvakrát vyšší než v USA. Ve srovnání s nimi se zde investuje podstatně méně do vědy a výzkumu. Chybí také dostatečně silná vůle po nezbytných sociálních reformách, které jsou stále naléhavější. Elementární zjištění, že na sociální vymoženosti a na péči o životní prostředí se musí nejprve vytvořit finanční zdroje, není většinou unijních politiků respektováno.

Bývalý nizozemský premiér Wim Kok, kterému připadla úloha analyzovat Lisabonskou strategii, o ní nedávno prohlásil: "Lisabon je o všem, a proto o ničem."
Kokova zpráva vyvolala diskusi a vzápětí také návrh na revizi Lisabonské strategie. Napříště má být akcentován ekonomický, nikoliv sociální, či ekologický pilíř strategie. Ústředním heslem se má stát ekonomický růst a pracovní příležitosti. Většina unijních politiků spatřuje cestu k cíli pouze v opatřeních, která nejsou veřejností považována za bolestivá a kontroverzní. V revidované strategii tedy ordinují především investice do vzdělávání, vědy, výzkumu a inovací. Zdůrazňují rovněž odpovědnost jednotlivých států za realizaci Lisabonské strategie a nezbytnost masové politické podpory tomuto dokumentu.

Evropská komise 2. února 2005 zveřejnila střednědobé hodnocení Lisabonské strategie. Evropská komise přitom vycházela z analýzy nezávislé expertní skupiny vedené Wimem Kokem. Tým dospěl vloni v listopadu k závěru, že při plnění lisabonských cílů nedošlo k velkému pokroku. Za jednu ze zásadních příčin neúspěchu byla mimo jiné označena protichůdnost některých přijímaných opatření v rámci ekonomického, sociálního a environmentálního pilíře Lisabonské strategie.

Komise na začátku února představila revidovanou podobu Lisabonské strategie, kterou o měsíc později posvětily i členské státy. Revidovaná verze Lisabonské strategie přinesla zmenšení počtu cílů a pokouší se i o jejich utřídění. Nová Lisabonská strategie zřetelně upřednostňuje ekonomický růst a zvyšování konkurenceschopnosti.

Evropská komise navrhuje zaměřit se především na opatření podporující růst a zaměstnanost. V centru pozornosti Evropské komise jsou tyto tři oblasti: zatraktivnění Evropy pro investice a zaměstnávání, podpora ekonomického růstu prostřednictvím znalostí a inovací a dále opatření pro tvorbu pracovních míst. Pro lepší koordinaci a naplňování Lisabonské strategie jsou vlády členských zemí vyzvány k určení „Pana/Paní Lisabon“. Tato osoba bude odpovědná za uskutečňování Lisabonské strategie v daném státě.