Na poli zaměstnanosti jsou v Japonsku velkým problémem tzv. „freeters“. „Freeters“ jsou v Japonsku mladí lidé ve věku 15 –
34 let, kteří ač mají často univerzitní diplom, dávají přednost volnému stylu života před kariérou. K „free style“ životu však potřebují peníze, proto vykonávají nárazové (a často podřadné) práce. V Japonsku existují cca 2,5 miliónu takovýchto „freeters“, některé zdroje uvádí dokonce 4 milióny. Věková skupina 15 – 19 let vykazuje nejvyšší nezaměstnanost: 11,7 %.

Kabinet premiéra Koizumiho zahájil letos v dubnu program na zapojení „freeters“ do běžného pracovního procesu, za úspěch bude považován pokles „freeters“ alespoň o 200 000. S problematikou „freeters“ je často spojována problematika nízké porodnosti (v současnosti je to 1,29 dítěte na ženu). Tzv. „freeters“ jsou jen stěží schopni uživit svou ženu a k tomu dítě, proto značná část mladé generace oddaluje sňatek a založení rodiny.

Zaměstnanost žen

Dle údajů Ministerstva zdravotnictví, práce a sociálních věcí bylo v roce 2005 z celkového počtu zaměstnaných osob 41,6 % žen.
Mezi lety 1980 a 2005 stoupl počet zaměstnaných žen o 62,9 % (respektive o 8,6 miliónu). Nejvyšší zaměstnanost žen je ve věkovém rozpětí 25 – 29 let (74 %), dále pak 45-49 let (73 %). Nejnižší je věkové skupině 15 – 19 (16,3 %), dále zaměstnanost klesá ve věkových skupinách nad 60 let.V Japonsku bylo v roce 2004 v manažerských pozicích zaměstnáno jen 10 % žen, ve vědeckém výzkumu pracovalo jen 11,6 % žen. V obou sektorech došlo oproti roku 2000 k nárůstu o pouhé 1 %.

Struktura zaměstnanosti dle úvazku (r. 2005):

• Zaměstnaní na plný úvazek: 86,0 %


• Zaměstnaní na částečný úvazek: 12 %


• Zaměstnaní příležitostně: 2,0 %


• průměrný čistý plat běžného zaměstnance činil v květnu 2006 285.315 JPY (tj. cca 55.914 Kč) cca 72 700,- Sk.


• index reálné mzdy se snížil meziročně o 0,6 %


• průměrná měsíční odpracovaná doba běžného zaměstnance byla v květnu 2006 140,7 hodin, což představuje meziroční pokles o 0,3 %


• v květnu 2006 meziročně stoupl počet běžných zaměstnanců o 0,6 %, počet zaměstnanců na plný úvazek stoupl o 0,4 %, počet zaměstnanců na částečný úvazek se zvýšil o 1,1 %

Japonsko je zemí s relativně stabilní úrovní cenové hladiny a v mezinárodním srovnání zemí s nejvyšší cenovou úrovní spotřebitelských cen zboží a služeb na světě. Tokio a Osaka patří tradičně k nejdražším městům světa s cenovou úrovní výrazně převyšující nejen průměr vyspělých zemí, ale i ostatní nadprůměrně drahé lokality. V souvislosti s recesí hospodářství v uplynulých letech vykazovala v posledním období japonská ekonomika tendenci k cenové deflaci, jíž se japonským úřadům nedařilo plně čelit ani extrémně volnou monetární politikou. Zatímco v rozpočtovém roce 2000 ceny průmyslových výrobků stagnovaly a spotřebitelské ceny vykázaly pokles o několik desetin procenta, v letech 2001 a 2002 se deflační tlaky prohloubily. Ve druhém pololetí roku 2002 se ale pokles cen zpomalil, takže do roku 2003 země vstupovala s relativním uvolněním deflačních tlaků. V průběhu roku 2004 a 2005 se dále přibližovala hodnota deflátoru HDP k nule a v závěru roku 2005, poprvé po sedmi letech, se otevřeně hovořilo o inflaci pohybující se v kladných číslech (viz tabulka na následující straně). Tento trend trval i v polovině roku 2006.

Úrokové míry v Japonsku odrážejí vývoj ekonomiky a především cenové hladiny. Japonské úrokové sazby patří k nejnižším na
světě a dlouhodobě se drží na absolutním minimu. Vzhledem k pokračující hospodářské recesi přistoupila v únoru 1999 centrální banka po dohodě s vládou k bezprecedentnímu kroku a zavedla tzv. politiku nulové úrokové sazby. V rámci této politiky poskytuje centrální banka komerčním bankám krátkodobé peněžní zdroje na refinancování trvale za nulový úrok (s výjimkou krátkéhopokusu o odvolání politiky nulové sazby v roce 2000).