4.3. Průmysl

4.3.1 Tempo růstu průmyslové výroby

Průmyslová výroba, resp. její rozvoj, byla základem japonského poválečného hospodářského zázraku. Od poloviny 70. let se však struktura japonské ekonomiky mění ve prospěch nevýrobních odvětví. I přes klesající podíl na tvorbě HDP však průmyslová výroba Japonska zaznamenávala tradičně vysoké tempo růstu. Toto tempo se zpomalilo v 90. letech zejména v důsledku rozsáhlé hospodářské recese, která postihla sekundární sféru národního hospodářství nejvíce. V roce 2000 došlo k prvnímu výraznějšímu růstu od poloviny 90. let a průmyslová výroba vzrostla meziročně o 5,4 %. V roce 2001 však dramaticky poklesla o 6,8 % v důsledku návratu hospodářské recese. Pokles pokračoval i v roce 2002, ačkoli menší měrou a dosáhl 1,3 %. Naopak rok 2003 se již nesl ve znamení meziročního nárůstu průmyslové výroby o 3,0 % a v roce 2004 dokonce o 5,2 %. V roce 2005
tento pozitivní trend pokračoval mírným ale stabilním tempem 1.3 %. Příznivý výsledek lze přičíst úspěšné restrukturalizaci podniků.

Pozitivní vývoj průmyslové produkce se přičítá těmto odvětvím:

• dopravní zařízení


• elektronické součástky a zařízení


• elektrostrojírenství


• obecné strojírenství

V souvislosti s japonským průmyslem se často hovoří o jevu zvaném „vymílání" (hollowing out), které je předmětem kritiky řady ekonomů (jde o přesun průmyslové výroby z Japonska do nákladově příznivějších zemí). Ti se obávají, že Japonsko nebude schopno dostatečně rychle uskutečnit potřebné strukturální reformy a úbytek pracovních míst způsobený „vymíláním" výrazně zvýší nezaměstnanost v zemi. Přesun výroby do zahraničí se týká prakticky všech odvětví průmyslu. Zatímco v roce 1985 se pouze 4 % výroby japonských firem odehrávala v zahraničí, o deset let později to bylo již 11,6 %. V roce 2000 tento podíl činil 14,5 % a v roce 2004 se jednalo o více než 20 %. Nejmenší podíl výroby v zahraničí trvale vykazuje přesné strojírenství a potravinářský průmysl, největší podíl výroby v zahraničí mají naopak japonští producenti v elektrotechnickém průmyslu a výroba dopravních strojů a zařízení. Nejčastější destinací přesunu výroby je Čína, následovaná Thajskem, Filipínami a Malajsií. Podle posledního průzkumu z konce roku 2005 vidí japonské firmy jako nejslibnější místa pro přesun své výroby státy v tomto pořadí: Čína, Thajsko, Indie, Vietnam.


4.3.2 Struktura průmyslové výroby a nosné obory

Oborová struktura japonské průmyslové výroby v historii tradičně pružně reagovala na celosvětové ekonomické klima i na světové vývojové trendy a s nimi se měnící poptávku. Po druhé světové válce došlo k přeorientování z oblasti lehkého průmyslu na těžký a chemický průmysl. V obou těchto odvětvích dosáhlo Japonsko v poválečném období významných úspěchů a i v
současnosti si zde udržuje špičkovou úroveň. Současně však byla velmi cílevědomě budována struktura perspektivních výrobních odvětví s vysokou přidanou hodnotou (automobilový průmysl, elektrotechnika, elektronika, atd.). Po dvou ropných krizích v r. 1974 a 1978 došlo k zásadní změně orientace japonské průmyslové výroby na obory s nejnižší materiálovou a energetickou náročností a nejvyšším stupněm přidané hodnoty. Rozhodujícím činitelem rozvoje průmyslu se stal technický a technologický rozvoj a důležitou úlohu při restrukturalizaci průmyslu hraje i snaha o co nejnižší míru znečišťování životního prostředí.

Těžiště průmyslové výroby v Japonsku spočívá v současnosti ve vyspělém strojírenství, elektrotechnice, chemii, petrochemii a
papírenském průmyslu. Postupně klesá podíl ocelářství, výroby lodí a textilního průmyslu, stabilní úroveň si zatím udržuje stavební výroba. Japonsko je jedním z největších světových výrobců průmyslového strojního zařízení, elektrických strojů pro domácí a průmyslové užití, výpočetní techniky, polovodičů, tranzistorů, generátorů elektrické energie, elektromotorů, transformátorů, spotřební elektroniky (barevných televizorů - dnes především TV s plochou plazmovou obrazovkou, audio/video přístrojů, DVD přehrávačů a rekordérů, digitálních fotoaparátů, mobilních telefonů, mikrovlnných trub, faxových přístrojů), dopravních zařízení (osobních automobilů, motocyklů, jízdních kol, železničních vagónů, námořních lodí) a přesných přístrojů,
fotooptiky a hodinek. Dlouhodobě se snižuje význam textilního průmyslu, který historicky býval jedním z hlavních průmyslových
odvětví země.