Mezi nejdynamičtěji se rozvíjející průmyslová odvětví patří vyspělá elektronika (počítače a jejich součásti, audio a videotechnika, studiová technika, reprografická technika, komunikační technika, polovodiče, atd.) a výroba průmyslových robotů. Specifické postavení zaujímají materiály a technologie související s rozvojem jaderné energetiky, biotechnologií a nanotechnologií. Těmto oblastem je věnována v Japonsku zvláštní pozornost, v prvním případě zejména s ohledem na bezpečnost, ve druhém a třetím případě coby oborům budoucnosti a příštím hlavním zdrojům komparativní výhody ve světovém hospodářství.Podíl hlavních odvětví na celkové průmyslové výrobě v roce 2005 (měřeno podílem na celkovém objemu realizované průmyslové výroby) činil zhruba: potravinářský průmysl 12,3 %, textilní průmysl 1,6 %, výroba papíru a celulózy 3,5 %, chemický průmysl 9 %, hutní
prvovýroba a kovoprůmysl 8,2 %, všeobecné s strojírenství 13 %, elektrotechnický průmysl 26 %, výroba dopravních zařízení 17 %, přesné strojírenství 1,9 %.

4.3.3 Specifické obory japonského průmyslu

Specifickým průmyslovým oborem, ve kterém si Japonsko udržovalo dlouhodobě světové prvenství, je loďařství. Teprve v roce 2003 bylo předstihnuto Jižní Koreou. Z celosvětové objednávky lodí v roce 2003 o celkové hrubé tonáži 62 467 000 GT na Jižní Koreu připadla téměř polovina (29 323 000 GT) a na Japonsko třetina (20 627 000 GT). Jižní Korea zaznamenala meziroční nárůst
objednávek o 200 %, Japonsko o 59,3 %. Z výše uvedené objednávky dále připadá 10,5 % na Čínu a 5 % na členy AWES (Asociace evropských výrobců lodí). Očekává se, že v horizontu 10 let by měla Čína uspokojovat více jak třetinu celosvětové loďařské poptávky. Více informací o loďařském průmyslu lze nalézt na http://www.maritimejapan.com.

Oborem, ve kterém je Japonsko skutečnou jedničkou, je robotika. Celosvětový průmyslový robotický trh je v současnosti odhadován na více než 12 mld. USD. Dle Japonské robotické asociace (JARA) byly v roce 2005 vyrobeny v Japonsku roboty v hodnotě 512,5 mld. JPY, což je oproti roku 2004 o 9,6 % více. JARA však odhaduje, že v roce 2010 budou na japonském trhu vyrobeny roboty v hodnotě 2.500 mld. JPY. Průmyslových robotů je dnes na území Japonska více než 400 000, což je zhruba polovina celosvětového počtu.Japonsko se ale zaměřuje i na výrobu humanoidních robotů. První byl vyroben už v roce 1973, jmenoval se WABOT 1 a na rozdíl od těch současných ještě neuměl chodit - přenášel jen váhu z levé nohy napravou. Byl vyvinut na tokijské univerzitě Waseda, kde výzkum humanoidních robotů probíhá dodnes. V roce 1986 ohlásila firma Honda start výzkumu humanoidních robotů a o sedm let později představila prvního humanoidního (již chodícího) robota P-1. V roce 1996 pak vyrobila robota P-2, který již nepotřeboval externí napájení a ovládání, a konečně v roce 2000 spatřil světlo světa robot ASIMO, jenž je schopný s lidmi snadno komunikovat. Robota ASIMO přivezl v roce 2003 do Prahy premiér Koizumi jako výraz úcty bratřím Čapkům a české kultuře, a ASIMO tak mohl v budově Národní muzea v Praze „osobně" položit květiny k pomníku Karla Čapka, autora slova „robot".

Dalším výrobcem robotů zaměřeným na běžný spotřebitelský trh je společnost SONY, která v roce 1999 představila robotického psa AIBO. Do roku 2004 jich prodala přes 692 tis. kusů, což je dostatečným důkazem toho, že Japonsko má obrovský tržní potenciál. A tak se do robotického výzkumu zapojily další firmy, které mají zájem tento potenciál využít. Kromě velkých firem typu Sony, Honda, Toyota apod. inteligentní roboty humanoidního typu dnes nabízí i mnoho malých firem.Humanoidní roboti mají pro Japonce velký význam, protože japonská populace rychle stárne, a právě roboti mají do budoucna převzít úlohu domácího
společníka a pomocníka.

4.5.2 Rybolov

Ryby a mořští živočichové tvoří významnou část japonské produkce i spotřeby potravin. Podobně jako v rostlinné a živočišné výrobě měla i v rybolovu zaměstnanost klesající tendenci, a to absolutně i relativně. V roce 1965 se rybolovem zabývalo 612 tis. osob, tj. cca 1,5 % pracovní síly, zatímco v roce 1995 již jen 301 tis. osob, tj. 0,4 % celkové pracovní síly. Ve druhé polovině devadesátých let se počet stabilizoval v rozmezí 260-290 tis. osob. V roce 2004 bylo rybolovem zaměstnáno 220 tis. pracujících, z toho 160 tis. mužů. V roce 2005 však jejich počet vzrostl o 10 tisíc na 230 tis. zaměstnanců, z toho 170 tis. mužů. Oproti roku 2000 tak zaměstnanost v tomto oboru klesla o 21 %.Kombinace rybolovu a chování ryb a mořských živočichů dosáhla vrcholu v roce 1984 (produkce 12,8 mil. tun). V roce 2005 činila produkce pouze cca 5,42 mil. tun celkového výlovu (zejména tuňák, sardinky, makrely, lososi a pstruzi), což je o 3,6 % méně než v roce 2004. Zhruba polovinu produkce představuje výlov na otevřeném moři, dalších 25 % výlov v pobřežním šelfu. Přes 20 % produkce pochází z umělého chovu, přičemž podstatnou část
z toho tvoří umělý chov ve slané vodě.

Důvodem dlouhodobého snižování rybolovu je jednak pokles úlovků v pobřežních vodách, a jednak ztížení podmínek pro rybolov
v bezprostřední blízkosti Japonska poté, co řada zemí rozšířila oblast svých výsostných vod na 200 mílové pásmo. Do roku 1989 bylo Japonsko pravidelně zemí s druhým největším ročním úlovkem, v devadesátých letech však svou pozici ztratilo. Přes celkové snížení množství úlovků zůstává Japonsko v rybolovu na čtvrtém místě na světě (za Čínou, Chile a Peru). Pokles vlastní produkce je ve stále větší míře vyrovnáván dovozem ryb, který v roce 2005 dosáhl 4,25 mil. tun.Velmi citlivým tématem je pro
Japonsko velrybaření. Japonsko je od roku 1951 členem IWC (Mezinárodní velrybářské komise), která v roce 1982 vyhlásila desetileté moratorium na komerční lov velryb, jež bylo následně prodlouženo na dobu neurčitou. Japonsko tak nesmí lovit velryby, které byly po mnoho staletí tradiční součástí japonské stravy. Japonsku (a také Norsku a Islandu) bylo povoleno lovit velryby pouze za účelem vědeckých výzkumů. Přesto lze dnes v Japonsku najít velrybí maso nejen v restauracích, ale dokonce i v konzervách pro domácí zvířata. IWC byla založena v roce 1946 s cílem vytvořit ekonomicky trvale udržitelné velrybaření. V polovině roku 2006 měla celkem 67 členů. Výbor IWC se schází každoročně buď na základě pozvání členských zemí nebo ve Velké Británii, kde se nachází sídlo sekretariátu. V Japonsku se konalo zasedání IWC naposledy v roce 2002. Česká republika se členem IWC stala 26. ledna 2005 a mohla se aktivně zúčastnit svého prvního zasedání IWC, které se v květenu a červnu 2005 konalo v Jižní Koreji. ČR svým členstvím podporuje skupinu států, které odmítají obnovení komerčního lovu velryb a rozšíření pásem lovu.