Ekonomická charakteristika Japonska

Japonsko (377 835 km stvor., 127 389 400 obyv.)

Ekonomická charakteristika

Japonsko patří mezi hospodářsky nejvyspělejší země světa. Ačkoli má velmi omezené zásoby přírodních zdrojů, stalo se v průběhu svého poválečného vývoje hospodářsky silnou zemí s významným postavením ve světové ekonomice. Japonská
ekonomika se vyznačuje vysokým stupněm modernizace a značným zastoupením výrobků s velkou mírou přidané hodnoty a nevýrobních služeb v celkové hospodářské produkci. Dalším jejím charakteristickým rysem je široké využívání moderních technologií a vysoká technologická a infrastrukturní vyspělost mnohých japonských podniků i velké části ekonomického systému země jako celku. Pro japonskou ekonomiku je též charakteristický stále značný vliv vlády a státních orgánů na řízení ekonomiky, významný podíl státních zakázek a odraz mnoha tradičních společenských přístupů a způsobů v užívaných metodách výroby i
řízení.

V 50. a 60. letech zaznamenávalo Japonsko velmi dynamický hospodářský růst v průměru 10 % ročně. V 70. letech se hospodářský růst zpomalil na průměr 4,5 %, ale i tak měla japonská ekonomika rychlejší růst než ostatní průmyslově vyspělé země. V 80. letech se růst zpomalil na průměr 2,5 %. Posledním výrazným rokem ekonomického růstu byl rok 1988 s přírůstkem HDP 6,2 %. V 90. letech se japonská ekonomika vyznačovala přetrvávající vleklou krizí, která v roce 1998 vyvrcholila vážnou hospodářskou recesí na základě utlumené domácí poptávky. Prohloubily se ekonomické problémy z předcházejících let a
hospodářství vykázalo nejhorší výsledek v poválečném období s poklesem HDP o 2,2 %. V průběhu roku 1999 se podařilo opakovanými mimořádnými rozpočtovými opatřeními vlády znovu nastartovat hospodářský růst a zhruba od poloviny roku
1999 průmyslová produkce i celkový výkon ekonomiky začaly vykazovat postupný nárůst. V roce 2000 se situace v hospodářství vyvíjela poměrně slibně, ve druhé polovině roku však došlo k prudkému zpomalení růstu a v závěru roku 2000 japonská ekonomika vstoupila poměrně nečekaně do dalšího období hospodářského útlumu, který se prohloubil v roce 2001. Na přelomu roku 2001 a v prvních měsících roku 2002 se začaly v japonském hospodářství objevovat první náznaky oživení, a to zejména díky posílení japonských vývozů a postupnému poklesu stavu zásob. Od počátku fiskálního roku 2002, tj. od dubna 2002 se japonské hospodářství začalo odrážet od pomyslného dna.

Japonsko se významnou měrou podílí na celkovém obratu světového obchodu. V dovozech dominují zejména suroviny. Skladba vývozů je velmi bohatá. Přestože je Japonsko známo jako významný světový vývozce, vývoj jeho ekonomiky záleží na vývoji vnitřního trhu a vývoz se podílí na HDP pouze 8-10 %. Významný obchodní přebytek vzniknul historicky nejen na základě obchodní dravosti japonských vývozců, ale i z důvodu silné ochranářské dovozní politiky uplatňované až do 90. let. Japonsko si i přes složitý stav domácí ekonomiky v posledních letech udržuje ve světovém hospodářství pozici po USA druhé nejsilnější ekonomiky světa (nepočítáme-li EU jako jeden ekonomický celek). Podíl Japonska na souhrnném světovém HDP činí dle údajů Světové banky z roku 2005 cca 11% (USA cca 28%).


4.1.1. Japonské hospodářství v 1. čtvrtletí roku 2006

Japonská ekonomika vykazovala v prvním čtvrtletí roku 2006 velmi uspokojivé výsledky, a to především díky oživující se domácí
spotřebě, rostoucím vývozům, zlepšující se situaci ve stavebním sektoru a rostoucí průmyslové produkci. K tvorbě HDP přispěl i růst soukromých investic.

• reálný HDP vzrostl o 0,5% oproti předcházejícímu čtvrtletí
  
• jen proti americkému dolaru zpevnil na 110,0 JPY/USD


• Export zaznamenal růst o 3,4% oproti předcházejícímu čtvrtletí


• nezaměstnanost v Japonsku meziročně poklesla o 0,2 procentní body na hodnotu 4,2%


• cenový index se držel v pozitivních číslech; index spotřebitelských cen vzrostl o 0,5 procenta


• průmyslová produkce vykázala růst o 0,6% oproti stejnému období loňského roku

4.1.2. Výhled na 3. čtvrtletí roku 2006

Pro 3. čtvrteltí roku 2006 je v ekonomické oblasti možné vymezit 5 základních úkolů, které bude muset japonská vláda nadále řešit:

• trvalé ukončení deflace a další povzbuzení bankovního sektoru


• zajištění fiskální stability a udržitelného rozvoje veřejných financí


• zefektivnění vazeb mezi jednotlivými úrovněmi vlády v rámci probíhající decentralizace


• zvýšení růstového potenciálu prostřednictvím strukturálních reforem a posílením konkurenceschopnosti


• zlepšení fungování trhu práce, zvýšení zaměstnanosti.

Pro realizaci opatření čelících zhoršující se fiskální situaci a rychle stárnoucí japonské populaci je klíčová akcelerace
hospodářského růstu. Hlavními prioritami roku 2005 jsou privatizace poštovního systému a urychlení regulatorní reformy. Nutné bude rovněž komplexně podpořit růst zaměstnanosti především žen a mladých. V souvislosti s trhem práce je také třeba na rozumnou míru omezit příliš velkou ochranu stálých zaměstnanců a naopak posílit sociální zabezpečení a další jistoty nestálých zaměstnanců, jejichž podíl v japonské ekonomice roste, a do určité míry tak zvyšuje pružnost a efektivitu trhu práce. Zásadními problémy, které bude nutné řešit i v roce 2006, zůstávají zhoršující se deficit veřejných rozpočtů a udržitelnost fiskální politiky při rostoucí potřebě veřejných výdajů pro stárnoucí populaci. Bude proto nutné pokračovat v uplatňování adekvátních makroekonomických a strukturálních politik vedoucích ke zvýšení růstového potenciálu a zajištění růstu životní úrovně. Nezbytné bude také dosáhnout dostatečné stabilní míry inflace tak, aby po ukončení již šestiletého deflačního vývoje riziko návratu k deflaci bylo sníženo na minimum. Omezení veřejných výdajů bude muset být doprovázeno zvýšením rozpočtových příjmů, což bude pravděpodobně zajištěno růstem daňových základů a navýšením nepřímých daní. Rapidně rostoucí zadluženost místních samospráv bude nutné řešit posílením jejich autonomie v rámci prováděné decentralizace tak, aby mohly zvýšit efektivitu poskytovaných služeb. Nezbytné bude rovněž odstranění překážek pro přímé zahraniční investice, jejichž příliv je v současnosti nejnižší v rámci OECD. Předpokládá se, že růst HDP bude pokračovat v letech 2006 – 2007 přibližným tempem 2,5% (odhad OECD z května 2006). Nominální HDP by měl vzrůst na cca 509,3 bil. JPY a reálný HDP na 541,9 JPY (v cenách roku 2000).

Přestože zřejmě dojde ke snížení obchodních investic a zpomalení tempa exportního růstu, soukromá spotřeba pravděpodobně vzroste, což by mohlo napomoci trvalému ukončení dlouhodobé deflace. Index spotřebitelských cen by se měl držet v kladných číslech. Tempo růstu soukromé spotřeby v reálných cenách by mělo zůstat nezměněno. Dále se předpokládá zvýšení tempa růstu soukromých investic. Ve fiskální oblasti pravděpodobně dojde k mírnému poklesu strukturálního rozpočtového deficitu cca na 6,4 % HDP. Pro zajištění pozitivního udržitelného fiskálního rozvoje bude muset vláda přijmout specifická opatření včetně snižování mandatorních výdajů a veřejných investic, rozšíření základu daně z příjmu fyzických i právnických osob a zvýšení nepřímých daní. Na trhu práce by mělo dojít k udržení úrovně nezaměstnanosti do 4,3 %.

Japonský jen by se měl pohybovat v mezích od 106 do 112 JPY/USD. Oproti roku 2005 by mělo také dojít k mírnému zvýšení růstu exportu a naopak snížení růstu importu.

4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let

4.2.1. Struktura a objem HDP

Japonský reálný HDP za kalendářní rok 2005 dosáhl výše 503,9 bil. JPY (v cenách r. 2000). Reálný růst HDP oproti roku 2004 tak
dosáhl příznivé hodnoty 2,7 %. Na začátku roku 2004 vykazovala japonská ekonomika meziroční růst reálného HDP ve výši 5,8 %, což bylo o 0,1 % více než v posledním čtvrtletí roku 2003. Tento pozitivní vývoj byl důsledkem dobře vyvážené zahraniční i domácí poptávky, která byla tažena vysokou osobní spotřebou, vývozy a kapitálovými náklady (capex). Právě capex jsou stimulovány vyššími zisky plynoucími z restrukturalizace korporátního sektoru.
Následující tabulka uvádí přehled vývoje HDP v posledních pěti letech. Údaje jsou uváděny v JPY a v přepočtu na USD s použitím
průměrného ročního kurzu JPY/USD dle materiálů Japonské centrální banky:

Vývoj HDP v Japonsku v posledních pěti letech
Rok	Nominální HDP (bil. JPY)	Reálný HDP (bil. JPY)	Reálný růst HDP	Nominální HDP na obyvatele (mil. JPY)
2001	492,34	500,39	-0,8%	3,97
2002	488,72	506,06	1,1%	3,90
2003	493,55	517,44	2,3%	3,91
2004	496,20	526,38	1,7%	4,04
2005	498,87	503,90	2,7%	4,05

Zdroj: Měsíční a roční statistické přehledy: Úřad vlády, Ministerstvo financí, Bank of Japan

Ekonomický a sociální výzkumný inst. Úřadu vlády (http://www.esri.cao.go.jp/index-e.html)

Na tvorbě japonského HDP se nejvýznamněji podílí terciární sféra (cca 70 %), což odpovídá statutu Japonska jako jedné z
ekonomicky nejvyspělejších zemí světa. Průmyslová výroba se na tvorbě HDP podílí cca 29 %. Primární sféra (zemědělství, lesnictví a rybolov, těžba nerostných surovin) vytváří pouze méně než 2 % HDP. Podíl zemědělství již po řadu let setrvává na zhruba stejné úrovni, která vyplývá z jeho strategického sociálního významu.

4.2.2. Nezaměstnanost, inflace, úrokové míry a měnová politika

Úroveň nezaměstnanosti v Japonsku je stále relativně nízká v porovnání s ostatními vyspělými průmyslovými zeměmi. Vzhledem k hluboké a vleklé recesi národní ekonomiky však v posledních letech zaznamenala relativně nebývalý nárůst. V roce 1995 činila míra nezaměstnanosti 3,2 %, čímž byla poprvé překročena hranice 2 mil. osob. V roce 2000 bylo na určitou dobu vyrovnáno poválečné maximum 4,7 %, v roce 2001 bylo však toto maximum překročeno a nepříznivý trend pokračoval i v roce 2002. V prosinci 2001 dosáhla nezaměstnanost 5,6 %, v roce 2002 nezaměstnanost oscilovala nad hranicí 5 %, avšak pod touto rekordní hodnotou. Průměrná nezaměstnanost za kalendářní rok 2003 dosáhla 5,3 %, tedy o 0,1 procentního bodu nižší hodnoty než v roce 2002. Další pokles, tentokrát významnější, nastal i v roce 2004: úroveň nezaměstnanosti poklesla o 0,6 % na hodnotu 4,7 %. Stejná úroveň nezaměstnanosti byla naposledy zaznamenána v roce 1999. Úroveň nezaměstnanosti v roce 2005 byla 4,4 %, čímž se naplnilo přání japonské vlády udržet nezaměstnanost okolo 4,4 %.
Na poli zaměstnanosti jsou v Japonsku velkým problémem tzv. „freeters“. „Freeters“ jsou v Japonsku mladí lidé ve věku 15 –
34 let, kteří ač mají často univerzitní diplom, dávají přednost volnému stylu života před kariérou. K „free style“ životu však potřebují peníze, proto vykonávají nárazové (a často podřadné) práce. V Japonsku existují cca 2,5 miliónu takovýchto „freeters“, některé zdroje uvádí dokonce 4 milióny. Věková skupina 15 – 19 let vykazuje nejvyšší nezaměstnanost: 11,7 %.

Kabinet premiéra Koizumiho zahájil letos v dubnu program na zapojení „freeters“ do běžného pracovního procesu, za úspěch bude považován pokles „freeters“ alespoň o 200 000. S problematikou „freeters“ je často spojována problematika nízké porodnosti (v současnosti je to 1,29 dítěte na ženu). Tzv. „freeters“ jsou jen stěží schopni uživit svou ženu a k tomu dítě, proto značná část mladé generace oddaluje sňatek a založení rodiny.

Zaměstnanost žen

Dle údajů Ministerstva zdravotnictví, práce a sociálních věcí bylo v roce 2005 z celkového počtu zaměstnaných osob 41,6 % žen.
Mezi lety 1980 a 2005 stoupl počet zaměstnaných žen o 62,9 % (respektive o 8,6 miliónu). Nejvyšší zaměstnanost žen je ve věkovém rozpětí 25 – 29 let (74 %), dále pak 45-49 let (73 %). Nejnižší je věkové skupině 15 – 19 (16,3 %), dále zaměstnanost klesá ve věkových skupinách nad 60 let.V Japonsku bylo v roce 2004 v manažerských pozicích zaměstnáno jen 10 % žen, ve vědeckém výzkumu pracovalo jen 11,6 % žen. V obou sektorech došlo oproti roku 2000 k nárůstu o pouhé 1 %.

Struktura zaměstnanosti dle úvazku (r. 2005):

• Zaměstnaní na plný úvazek: 86,0 %


• Zaměstnaní na částečný úvazek: 12 %


• Zaměstnaní příležitostně: 2,0 %


• průměrný čistý plat běžného zaměstnance činil v květnu 2006 285.315 JPY (tj. cca 55.914 Kč) cca 72 700,- Sk.


• index reálné mzdy se snížil meziročně o 0,6 %


• průměrná měsíční odpracovaná doba běžného zaměstnance byla v květnu 2006 140,7 hodin, což představuje meziroční pokles o 0,3 %


• v květnu 2006 meziročně stoupl počet běžných zaměstnanců o 0,6 %, počet zaměstnanců na plný úvazek stoupl o 0,4 %, počet zaměstnanců na částečný úvazek se zvýšil o 1,1 %

Japonsko je zemí s relativně stabilní úrovní cenové hladiny a v mezinárodním srovnání zemí s nejvyšší cenovou úrovní spotřebitelských cen zboží a služeb na světě. Tokio a Osaka patří tradičně k nejdražším městům světa s cenovou úrovní výrazně převyšující nejen průměr vyspělých zemí, ale i ostatní nadprůměrně drahé lokality. V souvislosti s recesí hospodářství v uplynulých letech vykazovala v posledním období japonská ekonomika tendenci k cenové deflaci, jíž se japonským úřadům nedařilo plně čelit ani extrémně volnou monetární politikou. Zatímco v rozpočtovém roce 2000 ceny průmyslových výrobků stagnovaly a spotřebitelské ceny vykázaly pokles o několik desetin procenta, v letech 2001 a 2002 se deflační tlaky prohloubily. Ve druhém pololetí roku 2002 se ale pokles cen zpomalil, takže do roku 2003 země vstupovala s relativním uvolněním deflačních tlaků. V průběhu roku 2004 a 2005 se dále přibližovala hodnota deflátoru HDP k nule a v závěru roku 2005, poprvé po sedmi letech, se otevřeně hovořilo o inflaci pohybující se v kladných číslech (viz tabulka na následující straně). Tento trend trval i v polovině roku 2006.

Úrokové míry v Japonsku odrážejí vývoj ekonomiky a především cenové hladiny. Japonské úrokové sazby patří k nejnižším na
světě a dlouhodobě se drží na absolutním minimu. Vzhledem k pokračující hospodářské recesi přistoupila v únoru 1999 centrální banka po dohodě s vládou k bezprecedentnímu kroku a zavedla tzv. politiku nulové úrokové sazby. V rámci této politiky poskytuje centrální banka komerčním bankám krátkodobé peněžní zdroje na refinancování trvale za nulový úrok (s výjimkou krátkéhopokusu o odvolání politiky nulové sazby v roce 2000).
Směnný kurz japonského jenu prochází v posledním desetiletí dramatickým vývojem. Z kurzu 126 JPY/USD na začátku roku 1993 posílil až na 80,65 JPY/USD v dubnu 1995, v létě 1998 pak dočasně oslabil až na 147 JPY/USD a na přelomu let 1999 a 2000 opět dosáhl hranice 100 JPY/USD. Do roku 2003 vstupoval jen s kurzem na úrovni těsně pod 120 JPY/USD, což ještě odráželo vzdálené dopady poměrně značného oslabení měny v roce 2001. Od ledna do srpna 2003 jen fluktuoval kolem úrovně 118 JPY/USD a od září zahájil dramatickou apreciaci, kdy na konci roku 2003 posílil až na hodnotu 107,9 JPY/USD. V roce 2004 japonská měna oscilovala mezi čtvrtletními průměrnými hodnotami 105,9 a 109,9 JPY/USD. I přes tyto oscilace vykázala větší míru stability ve srovnání s předcházejícím rokem. V první polovině roku 2005 se japonský jen pohyboval v relativně stabilním pásmu 103,6 - 110,4 JPY/USD. V druhé polovině roku 2005 však vykázal výraznější výkyvy - v červenci oslabil až na hodnotu 112,2 JPY/USD, v září naopak krátkodobě posílil na 104,6 JPY/USD a koncem roku se propadl až na hodnoty těsně pod 120 JPY/USD. Během první poloviny roku 2006 opět posílil na hodnotu 110 JPY/USD.

Měnová politika Japonské centrální banky (Bank of Japan) se dlouhodobě soustřeďuje především na boj s deflací. Politikou tzv. kvantitativního uvolňování (Quantitative Easing) se od roku 2001 podařilo významně posílit měnovou bázi, zabránit tak finanční nestabilitě a udržet dlouhodobé úrokové sazby na nízké úrovni. Politika kvantitativního uvolňování zahrnuje nejrůznější opatření - např. nákup zahraničních aktiv za účelem vytvoření dodatečné likvidity, fiskální expanzi financovanou a dotovanou centrální bankou, nákup privátních aktiv ve snaze zvýšit jejich výnos, rozsáhlou podporu likvidní pozice bank, monetární transfery aj.

Centrální banka v březnu 2006 oficiálně oznámila, že postupně omezí příliv peněz v rámci kvantitativního uvolňování na 10 bil. JPY (z původních 30 bil.). Podle reakcí finančního a kapitálového trhu zváží úplné ukončení této ojedinělé monetární politiky v roce 2007. Dle názoru japonské vlády a některých předních ekonomů je tento krok předčasný a zvyšuje riziko obnovení deflace.

Následující tabulka podává přehled vývoje výše zmíněných ukazatelů za posledních pět let:

Rok	Nezaměstnanost	Inflace		Směnné kurzy		Úrokové míry
		Ceny průmysl. výrobků	Spotřeb. ceny	JPY/USD	JPY/EUR	diskontní sazba
2001	5,0%	-2,3%	-0,7%	121,58	108,68	0,10%
2002	5,4%	-2,0%	-0,9%	125,14	118,06	0,10%
2003	5,3%	0,7%	0,3%	115,94	130,98	0,10%
2004	4,7%	0,7%	0,0%	108,20	134,70	0,10%
2005	4,4%	1,5%	0,0%	117,48	139,70	0,10%

Zdroj: Měsíční a roční statistické přehledy (Statistics of Japan), japonské Ministerstvo financí, Bank of Japan
4.3. Průmysl

4.3.1 Tempo růstu průmyslové výroby

Průmyslová výroba, resp. její rozvoj, byla základem japonského poválečného hospodářského zázraku. Od poloviny 70. let se však struktura japonské ekonomiky mění ve prospěch nevýrobních odvětví. I přes klesající podíl na tvorbě HDP však průmyslová výroba Japonska zaznamenávala tradičně vysoké tempo růstu. Toto tempo se zpomalilo v 90. letech zejména v důsledku rozsáhlé hospodářské recese, která postihla sekundární sféru národního hospodářství nejvíce. V roce 2000 došlo k prvnímu výraznějšímu růstu od poloviny 90. let a průmyslová výroba vzrostla meziročně o 5,4 %. V roce 2001 však dramaticky poklesla o 6,8 % v důsledku návratu hospodářské recese. Pokles pokračoval i v roce 2002, ačkoli menší měrou a dosáhl 1,3 %. Naopak rok 2003 se již nesl ve znamení meziročního nárůstu průmyslové výroby o 3,0 % a v roce 2004 dokonce o 5,2 %. V roce 2005
tento pozitivní trend pokračoval mírným ale stabilním tempem 1.3 %. Příznivý výsledek lze přičíst úspěšné restrukturalizaci podniků.

Pozitivní vývoj průmyslové produkce se přičítá těmto odvětvím:

• dopravní zařízení


• elektronické součástky a zařízení


• elektrostrojírenství


• obecné strojírenství

V souvislosti s japonským průmyslem se často hovoří o jevu zvaném „vymílání" (hollowing out), které je předmětem kritiky řady ekonomů (jde o přesun průmyslové výroby z Japonska do nákladově příznivějších zemí). Ti se obávají, že Japonsko nebude schopno dostatečně rychle uskutečnit potřebné strukturální reformy a úbytek pracovních míst způsobený „vymíláním" výrazně zvýší nezaměstnanost v zemi. Přesun výroby do zahraničí se týká prakticky všech odvětví průmyslu. Zatímco v roce 1985 se pouze 4 % výroby japonských firem odehrávala v zahraničí, o deset let později to bylo již 11,6 %. V roce 2000 tento podíl činil 14,5 % a v roce 2004 se jednalo o více než 20 %. Nejmenší podíl výroby v zahraničí trvale vykazuje přesné strojírenství a potravinářský průmysl, největší podíl výroby v zahraničí mají naopak japonští producenti v elektrotechnickém průmyslu a výroba dopravních strojů a zařízení. Nejčastější destinací přesunu výroby je Čína, následovaná Thajskem, Filipínami a Malajsií. Podle posledního průzkumu z konce roku 2005 vidí japonské firmy jako nejslibnější místa pro přesun své výroby státy v tomto pořadí: Čína, Thajsko, Indie, Vietnam.


4.3.2 Struktura průmyslové výroby a nosné obory

Oborová struktura japonské průmyslové výroby v historii tradičně pružně reagovala na celosvětové ekonomické klima i na světové vývojové trendy a s nimi se měnící poptávku. Po druhé světové válce došlo k přeorientování z oblasti lehkého průmyslu na těžký a chemický průmysl. V obou těchto odvětvích dosáhlo Japonsko v poválečném období významných úspěchů a i v
současnosti si zde udržuje špičkovou úroveň. Současně však byla velmi cílevědomě budována struktura perspektivních výrobních odvětví s vysokou přidanou hodnotou (automobilový průmysl, elektrotechnika, elektronika, atd.). Po dvou ropných krizích v r. 1974 a 1978 došlo k zásadní změně orientace japonské průmyslové výroby na obory s nejnižší materiálovou a energetickou náročností a nejvyšším stupněm přidané hodnoty. Rozhodujícím činitelem rozvoje průmyslu se stal technický a technologický rozvoj a důležitou úlohu při restrukturalizaci průmyslu hraje i snaha o co nejnižší míru znečišťování životního prostředí.

Těžiště průmyslové výroby v Japonsku spočívá v současnosti ve vyspělém strojírenství, elektrotechnice, chemii, petrochemii a
papírenském průmyslu. Postupně klesá podíl ocelářství, výroby lodí a textilního průmyslu, stabilní úroveň si zatím udržuje stavební výroba. Japonsko je jedním z největších světových výrobců průmyslového strojního zařízení, elektrických strojů pro domácí a průmyslové užití, výpočetní techniky, polovodičů, tranzistorů, generátorů elektrické energie, elektromotorů, transformátorů, spotřební elektroniky (barevných televizorů - dnes především TV s plochou plazmovou obrazovkou, audio/video přístrojů, DVD přehrávačů a rekordérů, digitálních fotoaparátů, mobilních telefonů, mikrovlnných trub, faxových přístrojů), dopravních zařízení (osobních automobilů, motocyklů, jízdních kol, železničních vagónů, námořních lodí) a přesných přístrojů,
fotooptiky a hodinek. Dlouhodobě se snižuje význam textilního průmyslu, který historicky býval jedním z hlavních průmyslových
odvětví země.
Mezi nejdynamičtěji se rozvíjející průmyslová odvětví patří vyspělá elektronika (počítače a jejich součásti, audio a videotechnika, studiová technika, reprografická technika, komunikační technika, polovodiče, atd.) a výroba průmyslových robotů. Specifické postavení zaujímají materiály a technologie související s rozvojem jaderné energetiky, biotechnologií a nanotechnologií. Těmto oblastem je věnována v Japonsku zvláštní pozornost, v prvním případě zejména s ohledem na bezpečnost, ve druhém a třetím případě coby oborům budoucnosti a příštím hlavním zdrojům komparativní výhody ve světovém hospodářství.Podíl hlavních odvětví na celkové průmyslové výrobě v roce 2005 (měřeno podílem na celkovém objemu realizované průmyslové výroby) činil zhruba: potravinářský průmysl 12,3 %, textilní průmysl 1,6 %, výroba papíru a celulózy 3,5 %, chemický průmysl 9 %, hutní
prvovýroba a kovoprůmysl 8,2 %, všeobecné s strojírenství 13 %, elektrotechnický průmysl 26 %, výroba dopravních zařízení 17 %, přesné strojírenství 1,9 %.

4.3.3 Specifické obory japonského průmyslu

Specifickým průmyslovým oborem, ve kterém si Japonsko udržovalo dlouhodobě světové prvenství, je loďařství. Teprve v roce 2003 bylo předstihnuto Jižní Koreou. Z celosvětové objednávky lodí v roce 2003 o celkové hrubé tonáži 62 467 000 GT na Jižní Koreu připadla téměř polovina (29 323 000 GT) a na Japonsko třetina (20 627 000 GT). Jižní Korea zaznamenala meziroční nárůst
objednávek o 200 %, Japonsko o 59,3 %. Z výše uvedené objednávky dále připadá 10,5 % na Čínu a 5 % na členy AWES (Asociace evropských výrobců lodí). Očekává se, že v horizontu 10 let by měla Čína uspokojovat více jak třetinu celosvětové loďařské poptávky. Více informací o loďařském průmyslu lze nalézt na http://www.maritimejapan.com.

Oborem, ve kterém je Japonsko skutečnou jedničkou, je robotika. Celosvětový průmyslový robotický trh je v současnosti odhadován na více než 12 mld. USD. Dle Japonské robotické asociace (JARA) byly v roce 2005 vyrobeny v Japonsku roboty v hodnotě 512,5 mld. JPY, což je oproti roku 2004 o 9,6 % více. JARA však odhaduje, že v roce 2010 budou na japonském trhu vyrobeny roboty v hodnotě 2.500 mld. JPY. Průmyslových robotů je dnes na území Japonska více než 400 000, což je zhruba polovina celosvětového počtu.Japonsko se ale zaměřuje i na výrobu humanoidních robotů. První byl vyroben už v roce 1973, jmenoval se WABOT 1 a na rozdíl od těch současných ještě neuměl chodit - přenášel jen váhu z levé nohy napravou. Byl vyvinut na tokijské univerzitě Waseda, kde výzkum humanoidních robotů probíhá dodnes. V roce 1986 ohlásila firma Honda start výzkumu humanoidních robotů a o sedm let později představila prvního humanoidního (již chodícího) robota P-1. V roce 1996 pak vyrobila robota P-2, který již nepotřeboval externí napájení a ovládání, a konečně v roce 2000 spatřil světlo světa robot ASIMO, jenž je schopný s lidmi snadno komunikovat. Robota ASIMO přivezl v roce 2003 do Prahy premiér Koizumi jako výraz úcty bratřím Čapkům a české kultuře, a ASIMO tak mohl v budově Národní muzea v Praze „osobně" položit květiny k pomníku Karla Čapka, autora slova „robot".

Dalším výrobcem robotů zaměřeným na běžný spotřebitelský trh je společnost SONY, která v roce 1999 představila robotického psa AIBO. Do roku 2004 jich prodala přes 692 tis. kusů, což je dostatečným důkazem toho, že Japonsko má obrovský tržní potenciál. A tak se do robotického výzkumu zapojily další firmy, které mají zájem tento potenciál využít. Kromě velkých firem typu Sony, Honda, Toyota apod. inteligentní roboty humanoidního typu dnes nabízí i mnoho malých firem.Humanoidní roboti mají pro Japonce velký význam, protože japonská populace rychle stárne, a právě roboti mají do budoucna převzít úlohu domácího
společníka a pomocníka.

4.5.2 Rybolov

Ryby a mořští živočichové tvoří významnou část japonské produkce i spotřeby potravin. Podobně jako v rostlinné a živočišné výrobě měla i v rybolovu zaměstnanost klesající tendenci, a to absolutně i relativně. V roce 1965 se rybolovem zabývalo 612 tis. osob, tj. cca 1,5 % pracovní síly, zatímco v roce 1995 již jen 301 tis. osob, tj. 0,4 % celkové pracovní síly. Ve druhé polovině devadesátých let se počet stabilizoval v rozmezí 260-290 tis. osob. V roce 2004 bylo rybolovem zaměstnáno 220 tis. pracujících, z toho 160 tis. mužů. V roce 2005 však jejich počet vzrostl o 10 tisíc na 230 tis. zaměstnanců, z toho 170 tis. mužů. Oproti roku 2000 tak zaměstnanost v tomto oboru klesla o 21 %.Kombinace rybolovu a chování ryb a mořských živočichů dosáhla vrcholu v roce 1984 (produkce 12,8 mil. tun). V roce 2005 činila produkce pouze cca 5,42 mil. tun celkového výlovu (zejména tuňák, sardinky, makrely, lososi a pstruzi), což je o 3,6 % méně než v roce 2004. Zhruba polovinu produkce představuje výlov na otevřeném moři, dalších 25 % výlov v pobřežním šelfu. Přes 20 % produkce pochází z umělého chovu, přičemž podstatnou část
z toho tvoří umělý chov ve slané vodě.

Důvodem dlouhodobého snižování rybolovu je jednak pokles úlovků v pobřežních vodách, a jednak ztížení podmínek pro rybolov
v bezprostřední blízkosti Japonska poté, co řada zemí rozšířila oblast svých výsostných vod na 200 mílové pásmo. Do roku 1989 bylo Japonsko pravidelně zemí s druhým největším ročním úlovkem, v devadesátých letech však svou pozici ztratilo. Přes celkové snížení množství úlovků zůstává Japonsko v rybolovu na čtvrtém místě na světě (za Čínou, Chile a Peru). Pokles vlastní produkce je ve stále větší míře vyrovnáván dovozem ryb, který v roce 2005 dosáhl 4,25 mil. tun.Velmi citlivým tématem je pro
Japonsko velrybaření. Japonsko je od roku 1951 členem IWC (Mezinárodní velrybářské komise), která v roce 1982 vyhlásila desetileté moratorium na komerční lov velryb, jež bylo následně prodlouženo na dobu neurčitou. Japonsko tak nesmí lovit velryby, které byly po mnoho staletí tradiční součástí japonské stravy. Japonsku (a také Norsku a Islandu) bylo povoleno lovit velryby pouze za účelem vědeckých výzkumů. Přesto lze dnes v Japonsku najít velrybí maso nejen v restauracích, ale dokonce i v konzervách pro domácí zvířata. IWC byla založena v roce 1946 s cílem vytvořit ekonomicky trvale udržitelné velrybaření. V polovině roku 2006 měla celkem 67 členů. Výbor IWC se schází každoročně buď na základě pozvání členských zemí nebo ve Velké Británii, kde se nachází sídlo sekretariátu. V Japonsku se konalo zasedání IWC naposledy v roce 2002. Česká republika se členem IWC stala 26. ledna 2005 a mohla se aktivně zúčastnit svého prvního zasedání IWC, které se v květenu a červnu 2005 konalo v Jižní Koreji. ČR svým členstvím podporuje skupinu států, které odmítají obnovení komerčního lovu velryb a rozšíření pásem lovu.
4.6. Služby

Sektor služeb v posledních desetiletích, a zvláště pak od poloviny osmdesátých let, významně rostl. Podíl na tom měly vládou řízené změny ve struktuře průmyslu a změna životního stylu podstatné části obyvatelstva. Japonsko se postupně stalo zemí s převahou služeb, což se projevilo tím, že více než 60 % pracovní síly je zaměstnáno v terciární oblasti (velkoobchod, maloobchod, finanční služby a banky, pojišťovnictví, obchod s nemovitostmi, doprava, telekomunikace apod.). Japonsko je jedním z hlavních světových finančních center a finanční sektor tvoří nejdůležitější součást oblasti služeb z hlediska zapojení Japonska do světové ekonomiky.Japonský velkoobchod a maloobchod zásluhou státních regulací i tradičních distribučních vztahů dosud nedosahuje efektivnosti srovnatelné s ostatními vyspělými zeměmi. Vzhledem k tradiční složité distribuční struktuře je poměr velkoobchodního prodeje k maloobchodnímu mnohem vyšší než v ostatních rozvinutých zemích. Tento rozdíl se však postupně stírá vzhledem k rostoucímu počtu moderních velkokapacitních maloobchodních prodejních míst (obchodní domy, supermarkety, apod.) a k rostoucímu tlaku zahraniční konkurence. Rok 2000 byl pro japonskou obchodní síť zlomový, neboť
na japonský trh vstoupily dvě významné zahraniční obchodní společnosti CostCo (USA) a Carrefour (Francie), obě s plány na vybudování sítě obchodních středisek západního stylu. V roce 2003 provozovala firma CostCo dvě prodejní místa na předměstí Tokia a má v plánu zprovoznit dalších 5 nákupních středisek během příštích několika let. Firma Carrefour v roce 2003 provozovala již 7 hypermarketů, avšak v roce 2004 náhle ohlásila odchod z japonského trhu. V první polovině roku 2002 vstoupil na japonský trh americký gigant Wal-Mart, byť ne pod vlastní značkou, ale prostřednictvím japonské společnosti. Atraktivnost Japonska pro investory tkví především v klesajících cenách půdy a druhém největším trhu na světě, s vysokou kupní silou. Z domácích maloobchodních podniků zaznamenaly v roce 2005 pozitivní výsledky tzv. convenience stores, kterých je v Japonsku cca 36 000 (viz kap. 8.1.1. a 8.1.6).

Sektor služeb (obecně) zaznamenal v roce 2005 nárůst o 2,3 % oproti roku 2004. Nejlépe se dařilo oblastem služeb spojených
s moderními technologiemi a zábavou (mobilní a bezdrátové telekomunikace, internetové služby, zábavní průmysl, satelitní vysílání), financemi a pojišťovnictvím, zdravotní péče a uspokojivé výsledky vykázaly také služby poskytované soukromými podnikatelskými subjekty v sociální infrastruktuře(zprostředkování sňatků, domácí sociální péče, stacionární sociální péče).

Tradičně velké rezervy nadále přetrvávají v oblasti domácího cestovního ruchu. I přes existující infrastrukturu dopravní sítě a ubytovacích zařízení nepatří tuzemský cestovní ruch z důvodu relativně vysokých nákladů k oblastem s vysokým podílem na spotřebě domácností. Obvykle je dávána přednost zahraničnímu cestovnímu ruchu. Tento trend změnily dočasně události 11. září 2001, v jejichž důsledku velká část výdajů domácností normálně směřujících na turistiku v zahraničí plynula v posledním čtvrtletí
roku 2001 do domácí turistiky. Postupně se však situace zlepšuje a japonští turisté opět začali svou dovolenou směřovat do zámořských destinací. Počet zahraničních turistů přijíždějících do Japonska je dlouhodobě na nízké úrovni (zejména ve srovnání s ostatními zeměmi východní a jihovýchodní Asie) z důvodu vysokých cen dopravy, ubytování a potravin. Jeden z cílů programu vlády premiéra Junichiro Koizumiho, uložený věcně příslušnému ministerstvu půdy, infrastruktury a dopravy, je zdvojnásobit počet zahraničních turistů přijíždějících do Japonska.

4.7.1 Doprava

Japonsko disponuje rozsáhlou sítí silnic, železnic, pravidelných leteckých spojení i lodních linek. Celková délka silnic v Japonsku je 1,24 mil. km. Dálniční síť v roce 2003 zahrnovala 61,2 tis. km dálnic a rychlostních komunikací. Železniční síť Japonska je jedna z nejhustších na světě. Značně rozvinutá je i letecká doprava. Největší podíl na osobní přepravě má automobilová doprava (66 %), následovaná železniční (28 %), leteckou (5 %) a lodní dopravou (pod 1 %). Podíl silniční automobilové dopravy od 70. let neustále narůstá spolu s motorizací Japonska a výrazný růst zaznamenává i vnitrostátní letecká přeprava.Počet motorových vozidel v zemi v roce 2004 přesáhl 78,2 mil., z čehož je přes 51,9 mil. registrováno k provozu na veřejných komunikacích (z toho 42,6 mil. osobních aut, 7,4 mil. nákladních aut a cca 2 mil autobusů a ostatních vozidel).

4.7.3 Energetika

Japonsko má vysoce rozvinutý energetický sektor a patří k největším výrobcům a spotřebitelům energie na světě. Vláda přijala v roce 1998 základní strategický dokument pro oblast energetiky, který vytyčuje základní cíle země v energetice až do roku 2010. Cílem vlády je především snížit závislost země na dovozu ropy ve prospěch domácích zdrojů energie. S tím souvisí rozvoj jaderné energetiky, využívání geotermální energie a pokusy o využívání dalších netradičních energetických zdrojů.
Japonsko mělo v roce 2005 průměrnou denní spotřebu ropy cca 5,34 miliónů barelů, a je tak třetím největším dovozcem ropy (po USA a Číně). Toto množství ropy pokrývá zhruba polovinu energetické potřeby Japonska. Ropa je dovážena především ze zemí OPEC (hlavně Spojené arabské emiráty, Saúdská Arábie, Kuvajt, Katar a Írán). Spotřeba ropy má v posledních letech mírně klesající tendenci z důvodu větší produkce energie prostřednictvím atomových elektráren. Níže uvedená tabulka uvádí japonskou denní spotřebu ropy v miliónech barelů:

Rok	1997	1998	1999	2000	2001	2002	2003	2004	2005
mil.barelů	5,72	5,52	5,60	5,47	5,38	5,41	5,50	5,35	5,44

Zdroj: Energy Information Administration, http://www.eia.doe.gov

Dosud objevené zásoby zemního plynu na území Japonska nejsou nikterak malé (odhadují se na cca 40 mld. m3), přesto je cca 97 % veškeré spotřeby zemního plynu dováženo (z Indonésie, Malajsie a Bruneje, od roku 2007 také z Ruska přes Sachalin). Obrovské zásoby plynu (odhadem 200 mld. m3) a pravděpodobně i zásoby ropy ve Východočínském moři jsou předmětem sporu mezi Japonskem a Čínou. Pro Japonsko je tato otázka zásadní tím spíše, že spotřeba zemního plynu každoročně roste o 3 - 4 %.

Japonsko má malé zásoby uhlí, jeho spotřeba je však sedmou největší na světě. Po postupném uzavírání uhelných dolů z důvodu nekonkurenceschopnosti je téměř zcela odkázáno na import, a je tak největším dovozcem uhlí a koksu na světě (na Japonsko připadá cca 22 % světového dovozu uhlí). Uhlí dováží zejména z Austrálie, Jižní Afriky, USA a Ruska. Spotřeba uhlí v roce 2005
dosáhla 182 miliónů tun. Produkce elektrické energie činila v roce 2005 cca 1150 tis. GWh, přičemž podíl hydroelektráren činil 9,5 %, tepelných elektráren 67 % a atomových elektráren 22,5 %. V Japonsku je v provozu celkem 52 jaderných elektráren (52 reaktorů).

Zdroj: Energy Information Administration, http://www.eia.doe.gov
Datum: 20.09.2006 | Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Ekonomika Japonska na prelome 20. a 21. storočia

Japonsko dosiahlo rekordné tempá rastu a to v priebehu niekoľkých povojnových desaťročí, ktoré sú označované i ako japonský zázrak. Koncom devätnásteho storočia, kedy prešla táto krajina výraznou premenou. Z Japonska, ktoré bolo relatívne zaostalou krajinou a sa stala v priebehu éry Mejdži a po otvorení sa tejto krajiny západným mocnostiam, veľmoc s obrovskou ekonomickou i vojenskou silou. Nadviazanie kontaktu so západnými mocnosťami (i keď nedobrovoľne), predstavovalo vo vývoji zvrat, po ktorom Japonsko nastúpilo cestu masívneho rozvoja a rastu. Japonsko, poháňané svojimi hospodárskymi úspechmi a potrebou surovín pre svoj priemysel, pristúpilo k agresívnej zahraničnej politike s cieľom rozšíriť svoju ríšu o územia na pevnine. Japonsku sa podarilo anektovať Kóreu, vyhrať Čínsko-Japonskú vojnu i Rusko-Japonskú vojnu. Tieto úspechy ďalej poháňali túžbu Japoncov po nových územiach. Agresia Japonska sa stupňovala, hovorí sa „syndróme neporaziteľnosti“, ktorí hnal Japonsko do nových konfliktov. Japonsko sa počas druhej svetovej vojny pridalo k osi Berlín-Rím a stalo sa tak členom trojspolku.
Porážka v druhej svetovej vojne znamenala pre Japonsko hospodársku katastrofu. Krajina bola zničená útokmi spojencov a vyčerpaná po rokoch bojov. V nasledujúcich rokoch však došlo k rýchlej obnove a masívnemu rastu. Dve povojnové desaťročia sú označované ako zázrak. Japonské hospodárstvo rástlo v tomto období v priemere o 8% ročne a stalo sa prvou krajinou, ktorej sa podarilo dostať zo skupiny rozvojových krajín medzi hospodársky vyspelé krajiny. K tomuto úspechu prispeli viaceré faktory. Vysoká miera úspor, pracovná sila s mimoriadne vysokou pracovnou morálkou, účinné zásahy vlády do ekonomiky. prísun lacnej ropy či vojna Kórei, ktorá predstavovala pre Japonsko „dar z neba“ (ako ju označujú niektorí japonský ekonómovia), nakoľko sa stalo hlavným dodávateľom amerických vojsk.

V povojnovom období Japonsko benefitovalo, viac ako ktorákoľvek iná krajina, z uvoľňovania medzinárodného obchodu, čo bolo presadzované medzinárodným menovým fondom a GATT. V roku 1968 už bola japonská ekonomika druhou najväčšou na svete, hneď za USA. V medzinárodnom obchode dosahovalo od polovice šesťdesiatych rokov permanentný prebytok (okrem pár rokov po ropnom šoku v roku 1973). V Japonsku sa masívne investovalo do výrobných kapacít, nastáva rozmach ťažkého priemyslu.
V roku 1960 oznámil japonský premiér plán na zvýšeni príjmov, pričom stanovil cieľ 7,8% ročný rast v rokoch 1961 až 1970. Už v roku 1968 došlo k zdvojnásobeniu príjmov a priemerný ročný rast hospodárstva dosiahol 10%.

V sedemdesiatych rokoch sa Japonsko dostalo do ťažkostí spojených s nadmernou ponukou peňazí, zvýšila sa miera inflácie a začalo sa špekulovať na trhu s nehnuteľnosťami. K tomu sa v októbri 1973 pridal ropný šok spojený s vojnou na blízkom východe. Výsledkom tejto situácie bolo spomalenie hospodárskeho rastu. Prognózy do budúcnosti boli skeptické, čo bolo nasledované znížením miery investovania. Desať percentné ročné tempo rastu z predchádzajúceho obdobia sa znížilo na 3.6% v rokoch 1974-1979. V osemdesiatych rokoch to bolo v priemere 4.4%. I napriek spomaleniu rastu nemali ropné šoky na japonské hospodárstvo zničujúci účinok, práve naopak. Japonsko sa rýchlo prispôsobilo novým podmienkam. Konkurencieschopnosť japonských výrobkov vzrástla. Podarilo sa zvýšiť efektivitu, znížiť náklady i celkovú energetickú náročnosť výroby. Popritom došlo k preniknutiu na trhy polovodičov a technologicky náročných výrobkov.

Po roku 1985 došlo prudkému rastu hodnoty japonského jenu, čo značne ovplyvnilo konkurencieschopnosť japonskej produkcie. V roku 1988 bola hodnota jenu voči americkému doláru tri-krát vyššia ako v roku 1971. Predaj na zahraničných trhoch sa znížil, vláde sa však rôznymi zásahmi do ekonomiky podarilo zvýšiť domáci dopyt. V rokoch 1988 až 1989 sa začal jav, ktorý dnes nazývame ako nafúknutie cenovej bubliny (alebo bublinová ekonomika) v dôsledku špekulácii sa ceny nehnuteľností zdvojnásobili. Firmy, ktoré používali nehnuteľnosti ako záruku pri úveroch začali nadmerne investovať. Vláda prijala opatrenia na spomalenie rastu cien nehnuteľností. Nasledoval prudký prepad ich cien, investície z čias nafukovania bubliny sa ukázali ako neefektívne. Tokijská burza zaznamenala prepad 38%, pričom sa stratilo 2,07 triliónov amerických dolárov. Tým cenová bublina praskla. Mnoho bánk sa dostalo do vážnych problémov a strát v dôsledku zlých úverov, ktoré boli kryté nehnuteľnosťami.

Nasledujúce obdobie bolo poznačené recesiou a opatrnosťou na strane firiem i bánk, čo sa nepodarilo prekonať počas celých deväťdesiatych rokov a pretrvávajú i na začiatku nového milénia. Celé toto obdobie je sprevádzané krachom veľkých finančných inštitúcii a zaťažené bremenom zlých úverov. Ceny nehnuteľností sa naďalej prepadávajú, banky obmedzujú pôžičky podnikom, dôsledkom čoho firmy menej investujú. Znížený dopyt v regióne, vyvolaný Ázijskou krízou vyúsťuje do zníženia miezd. Nižšie
mzdy sa prejavujú v znížení domáceho dopytu čo v roku 1998 vyvrcholilo do negatívneho rastu japonskej ekonomiky. V rokoch 1992 až 1995 rástlo Japonské hospodárstvo len o necelé jedno percento ročne.

Na situáciu reagovala vláda znížením daní a zvýšením vládnych výdavkov, čím vzniklo riziko nadmerného zadĺženia Japonskej vlády, v roku 2002 dosiahlo štátny dlh približne 150% HDP. Národná banka znížila úrokové miery na nulu a vláda poskytuje 7,5 triliónov jenov 15 najväčším bankám. Situácia sa v rokoch 1999 a 2000 zlepšila v dôsledku zvýšenia dopytu na Ázijských trhoch, zisk japonských spoločností sa zvýšil. V roku 2001 sa Japonské hospodárstvo dostáva opäť do recesie. Slabý domáci dopyt, deflácia, bremeno zlých úverov ako i medzinárodné faktory (hospodárske problémy v USA). Nezamestnanosť, ktorá bola v roku 1990 iba 2,1 percenta sa vyšplhala na 5,4% v roku 2002. Hospodárske oživenie v USA a Ázii, prispeli k zvýšeným exportom a priemyselnej produkcie. I napriek týmto pozitívnym náznakom však nie je isté, či sa japonská ekonomika stabilizovala. Stále je tu značná citlivosť na zmeny vo vonkajšom prostredí, slabý domáci dopyt. investície japonských firiem sú nízke, nakoľko musia splácať dlhy a banky musia použiť svoje zdroje na pokrytie strát plynúcich zo zlých úverov. Kroky japonskej vlády na posilnenie dopytu a pomoc bankám, sú len krátkodobé riešenia, ktoré neriešia štrukturálne problémy japonského hospodárstva. Tieto štrukturálne nedostatky spôsobujú neschopnosť japonského hospodárstva, okamžite reagovať na zmeny vo vnútornom i vonkajšom prostredí.
NA potrebu zmeny reaguje japonská vláda zmenami v regulácii trhu, predávajú sa štátne podniky a pripravuje sa administratívna reforma. Na prekonanie hospodárskej kríyz sú však nutné i komplexné spoločenské zmeny. Faktory, ktoré prispeli v povojnovom období k rekordnému rastu, v súčasnosti skôr brzdia japonské hospodárstvo. Celoživotné zamestnanie poskytovalo firmám lojálnych pracovníkov. I keď bolo ukončenie pracovného pomeru nepravdepodobné, firma mala k dispozícii pracovnú silu podľa svojej potreby (je tu vysoká flexibilita pracovných hodín i platov, v závislosti od situácie na trhu) a nemusela sa obávať štrajkov, či nespokojnosti zamestnancov. Celoživotné zamestnanie taktiež umožňuje firmám značne investovať do vzdelávania pracovníkov, nakoľko sa nemuseli obávať ich odchodu do iného zamestnania. S celoživotným zamestnaním je spojený i systém odmeňovania na základe seniority. V súčasnosti je však tento systém zdrojom problémov, postupné starnutie obyvateľstva teda i pracovnej sily znamená vyššie mzdy pre viac pracovníkov. Problémom je i chýbajúca interakcie medzi schopnosťami a výkonmi pracovníkov a ich odmenou. Budúcnosť japonského hospodárstva je postavená na odvetviach náročných na vysoko kvalifikovanú
a špecializovanú pracovnú silu (softvérový priemysel, finančné služby, komunikácia a pod), čo je nezlúčiteľné s tradičným japonským systémom celoživotného zamestnávania, pri ktorom pracovník prechádza jednotlivými oddeleniami a úrovňami riadenia. V budúcnosti bude rozhodujúca flexibilita, ktorú bude možné zabezpečiť len zmenou vo vzťahu zamestnávateľov a zamestnancov.

Typickým pre japonské hospodárstvo je i systém hlavnej banky. Firmy si v tomto systéme vytvoria dlhodobé partnerstvo s bankou, ktorá sa stáva ich výhradnou bankou čím má banka zabezpečený dlhodobý zdroj príjmov. Banka poskytuje pôžičky
a vlastní i významný podiel akcií spoločnosti, banka taktiež dohliada na manažment spoločnosti i ziskovosť projektov. Menší akcionári i iný inštitucionálny akcionári sa nepodieľajú na monitorovaní firmy, spoliehajú sa na banku a netlačia ani na zvýšenie dividend ako je tomu v USA. Hlavná banka tak má dlhodobý prehľad o ziskovosti a fungovaní firmy. Tento systém je však od deväťdesiatych rokov stále častejšie kritizovaný. Problémy s bublinovou ekonomikou vrhli tieň na racionalitu a rastovú úlohu hlavných bánk, čím bola odbúraná konkurencia medzi bankami. Liberalizácia finančných trhov a oslobodenie sa od hlavných bánk poskytuje firmám možnosť získania lacnejších pôžičiek, pričom úroková miera reflektuje celkovú efektivitu firmy. Firmy môžu vydávať a verejne predávať vlastné akcie a tak získavať kapitál na konkurenčných domácich a zahraničných trhoch.

Ďalším unikátom japonského hospodárstva je systém Keiretsu, ktorý predstavuje dlhodobé previazanie medzi spoločnosťami. Keiretsu môžu byť horizontálne (medzi firmami v rôznych odvetviach) alebo vertikálne (medzi výrobcom a jeho subdodávateľmi alebo predajcami a dílermi). Spoločnosti vlastnia navzájom svoje akcie a kontrolujú manažment ostatných spoločností v skupine. Ani tento špecifický prvok japonského hospodárstva, nie je ušetrený kritiky. Firmy, ktoré predstavujú technologickú špičku
a pravdepodobne budú jadrom rastu japonského hospodárstva v budúcnosti totiž nepatria do systému Keiretsu. Budúcnosť japonského hospodárstva je v službách, zábavnom priemysle, či doprave. Tieto odvetvia nedokážu efektívne pracovať v systéme Keiretsu. Taktiež perióda silného jenu, prinútila mnohých producentov aby presťahovali svoju výrobu do zahraničia. Tým sa dostali do problémov menší subdodávatelia, ktorí neboli schopní presunúť svoju výrobu spolu s ostatnými členmi Keiretsu.

Významným prvkom v ktorý prispel k rekordnému rastu v povojnovom období je priemyselná politika štátu, táto sa nesie v duchu intervencionizmu a silnej podpory exportu. Japonsko stále predstavuje akúsi opozíciu USA vo svetovej ekonomike. Spojené štáty presadzujúce ideu nezasahovania a slobodnej ruky trhu predstavujú opozíciu japonskému intervencionizmu. Od konca druhej svetovej vojny pristúpila japonská vláda k ochrane vybraných priemyselných odvetví, ktoré mali zabezpečiť
hospodárky rast a zvýšenie exportu. Vláda poskytovala firmám lacné úvery, umelo znížila konkurenciu a obmedzila vstup nových spoločností do týchto strategických odvetví. Rozvíjajúce sa odvetvia boli chránené kvótami a vysokými dovoznými clami pred zahraničnou konkurenciou. Takto chránene firmy získavali zahraničné technológie, ktoré naďalej zdokonaľovali. Postupne
zvyšovali svoju produkciu, čo viedlo k zníženiu nákladov na výrobu a rastu konkurencieschopnosti, následne firmy začali prudko exportovať. Až po dosiahnutí tohto štádia boli uvoľnené dovozné obmedzenia, ktoré dovtedy firmu chránili (najpatrnejšie to bolo v oceliarskom a lodiarskom priemysle). Podporu exportu a ochranu strategických odvetví malo na starosti Ministerstvo medzinárodného obchodu a priemyslu (MITI). Tieto opatrenie sú často kritizované a označované za zbytočné.

Uvádzajú sa príklady elektronického priemyslu, ktorý nikdy nebol takto ochraňovaný a podporovaný, napriek tomu je spotrebná elektronika najúspešnejším exportným odvetvím japonského hospodárstva. Ďalším negatívnym príkladom je automobilový priemysel, v ktorom sa japonská vláda pokúsila znížiť konkurenciu, znížením počtu výrobcom automobilov na dve veľké spoločnosti. Proti tomuto kroku sa rázne postavili  japonský výrobcovia automobilov a znemožnili ho. Následne sa japonský automobilový priemysel stal jedným z ťahúňov japonskéhohospodárstva, ktorý svojou konkurencieschopnosťou dobiť svetové trhy. V súčasnosti sa však Japonsko nemôže naďalej spoliehať na rast ťahaný zvýšením exportu, tým sa stáva proexportná politika prebytočnou. Japonsko je po viacerých zahranično-obchodných konfliktoch, najmä s USA, nútené naďalej liberalizovať svoje trhy a v záujme vlastné rastu podporovať rast domácej spotreby.
Svetové prvenstvo dosahuje Japonsko v miere úspor obyvateľstva, ktorá predstavovala 16 až 20%, čo je najviac spomedzi krajín OECD. Výsledkom bola vysoká miera investícii do výroby. Hrozbou pre Japonsku v tomto smere je starnutie obyvateľstva. Ak sa potvrdí teória, že priemerný Japonec vo svojom produktívnom veku vo zvýšenej miere sporí, aby bol zabezpečený v dôchodkom veku, pričom jeho úspory rapídne klesajú, hrozí Japonsku zníženie investícii v dôsledku nižších úspor, čo sa prejaví v spomalení rastu hospodárstva v nasledujúci troch desaťročiach.

Japonsko je známe i svojou vysokou úrovňou vzdelávacieho systému, ktorí produkuje vysoko kvalifikovaných a efektívnych pracovníkov orientovaný na úspech kolektívu. Problémom však je nedostatočná kreativita, zvládnutie špecifických úloh
potrebných na rozvoj výskumu a vývoja ako i špecifických počítačových schopností, ktoré budú potrebné na udržanie kroku s neustále sa rozvíjajúcim trhom v budúcnosti.

Tento krátky projekt načrtol problémy, ktorými by som sa chcel zaoberať o svojom ďalšom štúdiu. Japonské hospodárstvo je svojou unikátnosťou fascinujúcim objektom výskumu. Komplexné procesy, ktoré v ňom v súčasnosti prebiehajú si vyžadujú dôkladné preskúmanie s ohľadom na históriu, súčasnosť i budúcnosť japonského a svetového hospodárstva.

Ing. Juraj Skovajsa

Japonsko s novým premiérom Šinzo Abe chce pokračovať v ekonomických reformách a presadzovať aktívnejšiu zahraničnú politiku. Päťdesiatdvaročný premiér je najmladší povojnový predseda vlády. Svoj kabinet zostavil hneď v utorok po svojom
schválení v parlamente. Nový japonský líder zdedil ekonomikusmerujúcu k najdlhšej expanzii za posledných šesťdesiat rokov, pripomína agentúra Bloomberg. Bude však musieť znížiť verejný dlh, ktorý patrí k najvyšším medzi vyspelými ekonomikami.

Š. Abe prisľúbil, že bude pokračovať v znižovaní vládnych výdavkov a zvyšovaní zahraničných investícií. Nový premiér sa podľa
agentúry Reuters stotožnil s cieľom D. Koizumiho, aby objem novoemitovaných tátnych dlhopisov nepresiahol v budúcom fiškálnom roku začínajúcom sa v apríli 30 biliónov jenov (258 miliárd dolárov).

Plánuje tiež predstaviť opatrenia nazvané Druhá šanca. Tie majú zabezpečiť, aby trhovo orientované ekonomické reformy z
čias D. Koizumiho nevyústili v spoločnosti k vytváraniu „víťazov a porazených“, uvádza Reuters.

Jednou z hlavných výzev bude pre Š. Abeho zlepšenie vzťahov s Čínou a Južnou Kóreou, ku ktorých zhoršeniu prispel D. Koizumi svojimi kontroverznými návštevami svätyne Jasukuni. Tá bola postavená na počesť obetí druhej svetovej vojny vrátane vojnových zločincov. Podľa CNN aj Š. Abe pravidelne navštevuje svätyňu.

Od vlády na čele s novým premiérom sa dá očakávať i snaha o udržanie úzkych vzťahov s USA, tlak na zmenu pacifistickej ústavy či patriotické vyučovanie vo verejných školách, dodáva agentúra AP.