4.DANĚ

Daň je povinná, zákonem stanovená platba do veřejného rozpočtu. Mezi její základní vlastnosti patří, to, že je neúčelová, neekvivalentní, nenávratná a opakující se platba. Základnými funkcemi daní jsou funkce fiskální, stabilizační, redistribuční a alokační. Daňové systémy jsou ovlivňované několika faktory, ty nejhlavnější jsou – ekonomické, politické, kulturní - historické faktory, faktory technického pokroku, faktory globalizáce, administrativní - institucionální faktory.

a.Rozdělění daní:
Daně můžeme rozdělit do dvou skupin. Jsou to daně přímé a nepřímé. Daně přímé jsou hrazené daňovými poplatníky na základě jeho příjmu (důchodu) nebo majetku. Dani se nemůže poplatník vyhnout, ani jí přenést na další ekonomické subjekty. Tyto daně jsou adresné a přihlíží na majetkovou a příjmovou situaci poplatníka. Jedná se teda o daně z příjmu, majetkové daně, nebo o daně z hlavy. Nepřímé daně jsou vybírané prostředníkem, ten je ale dále účtuje dalšímu účastníkovi ve výrobním řetězci nebo konečnému spotřebiteli. Nepřímé daně se uvalují na spotřebu, hradí ji výrobci nebo prodejci podle objemu jeho produkce, nebo podle objemu prodeje. Daň je však možné přenést na jiný subjekt, většinou na spotřebitele, prostřednictvím ceny. Proto je touto dani do systému vnášená určitá neprůhlednost, protože plátce daně je ve skutečnosti jiná osoba než ta, která daň ve skutečnosti nese, na kterou daň ve skutečnosti ekonomicky dopadá. Tento druh daní nerespektuje ani důchodovou ani majetkovou situaci osoby, protože jsou vyměřené ve stejné výši pro osoby jak s vysokými příjmy, tak i s nízkými. Mezi tyto daně patří hlavně daň z přidané hodnoty, spotřební daně ale taky cla.

b.Přímé zdanění:
S vytvořením jednotného trhu souvisí i daňová harmonizace. Je to proces sbližování daňových soustav na základě společných pravidel. Harmonizace daní může mít několik tváří a můžeme je rozdělit na částečnou harmonizaci, nebo úplnou a také na přímou (je upravovaná daňovými směrnicemi) a nepřímou harmonizaci (upravují ji jiné oblasti práva). EU používá na prosazovaní daňové harmonizace několik nástrojů. Mezi nejzásadnějšími patří primární právo a sekundární právo EU. Právní základ harmonizace daní tvoří směrnice. Jinými nástroji jsou také smlouvy zamezení dvojitého zdanění, dohody vyplývající z jiných mezinárodních organizací nebo doporučení jiných významných institucí. Do kompetence členských států spadá přímé zdanění. Tyto mají možnost budovat své systémy přímých daní tak, aby odpovídaly jejich domácím politickým cílům. Dále tyto státy musí dodržet zásady volného pohybu zboží, osob, kapitálu, služeb a zákaz diskriminace. Na základě většinou jednomyslného požadavku, se přijalo několik legislativních aktů, které se týkaly přímého zdanění.

Oblast zdanění společností upravují akty sekundárního práva, tzv. směrnice:
•směrnice č. 90/434/EEC známá pod názvem „Směrnice o fúzích“ a její podstatná novelizace směrnicí č. 2005/19/EC, týká se rozdělení převodu aktiv;
•směrnice č. 90/435/EEC „Směrnice o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností“, s novelizací směrnicí č. 2003/123/EC;
•směrnice č. 2003/48/EC, „Směrnice o zdanění příjmů z úspor ve formě plateb úrokového charakteru“;
•směrnice č. 2003/49/EC „Směrnice o zdaňování úroků a licenčních poplatků“;
•směrnice Rady č. 90/434/EHS ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění při fúzích, rozděleních, převodech aktiv a výměně akcií týkajících se společností z různých členských států (ve znění směrnice č. 2005/19/EC);
•směrnice Rady č. 90/435/EHS ze dne 23. července 1990 o společném zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských státu (ve znění směrnice č. 2003/123/EC) – týká se právnických osob, zakazuje na dividendy uvalit srážkovou daň.

Mimo těchto uvedených směrnic existuje také arbitrážní úmluva, která se zabývá problémy vnitropodnikového oceňování zboží, služeb a nehmotných aktiv.

Další iniciativy Evropské Komise
Větší koordinaci systémů přímých daní v členských státech podporují iniciativy evropské komise, které se snaží odbourávat aktuální daňové překážky, které mají za následek bezproblémové fungování jednotného trhu.
Hlavními zásadami koordinace v této oblasti jsou:
-odstranění diskriminace a dvojího zdanění,
-zajištění čtyř svobod EU,
-existence nadnárodních společností,
-poskytování informací.

Cílem koordinace zatím neharmonizovaných systémů přímého zdanění v členských zemích EU je nejen slučitelnost systémů s právem Společenství, ale i jejich vzájemná slučitelnost.
Harmonizace v oblasti přímých daní má obrovské rozdíly při stanovení základu daně a neochota jiných členských států k harmonizaci. Harmonizace probíhá zejména prostřednictvím judikátů ESD a aktualizací stávajících směrnic.

Prosazování práv
Každý si může podat stížnost Evropské unii, pokud je přesvědčen, že je v daňové oblasti diskriminován takovým způsobem, který se neslučuje s právem Společenstva. Pokud je stížnost opodstatněná, má Komise právo začít řízení pro nesplnění povinností. Toto řízení napomáhá odstranit diskriminační prvky vnitrostátního právního postupu nebo předpisu. Na vnitrostátní úrovni nechrání práva stěžovatelů stížnosti (bez ohledu na výsledek opatření komise). Aby se orgány dále zabývaly případem, je nutné využít vnitrostátních postupů.

c.Nepřímé zdanění:
Nepřímé daně jsou ty, jejichž předmětem jsou vytvoření statky a služby. Ve všeobecnosti se harmonizační proces snaží o přesun zdanění směrem k nepřímím daním, které mají několik výhod. Výsledkem tohoto procesu může byt přehlednější systém zdanění, měl by vyvolat snížení přímých daní, což by mohlo povzbudit ekonomiku. Zásadním rozhodnutím ale je, v jakém optimálním poměru by měli byt přímé daně k nepřímým. Nejpoužívanějšími nepřímými daněmi jsou daně z přidané hodnoty, spotřební daně a ekologické daně. EU označila za nejvhodnější daně pro společný trh, která nahradila kumulativní daně z obratu. První etapa zavádění DPH začala směrnici z roku 1967. Následovalo dalších pět směrnic, které upravovali oblast DPH. Poslední šestá směrnice byla několikrát novelizovaná a od roku 2007 a je součásti směrnice č.2006/112/EC, která v současnosti reprezentuje harmonizační proces v oblasti daně z přidané hodnoty v EÚ. Stanovuje například minimální sazby DPH, které členské krajiny mají dodržet. Minimální základní sazba daně je 20% a minimální snížená sazba je stanovená na 10%.

DPH
EU harmonizovala DPH. U sazeb DPH, existuje i určitá pružnost, ke které můžeme přihlížet jako ke zvláštní situaci v jednotlivých členských státech.

Spotřební daně
EU harmonizovala strukturu a stanovila řadu minimálních sazeb, zejména ze spotřebních daní (nepřímých daní ze spotřeby nebo používání určitých výrobků) – za tyto výrobky považujeme například alkohol, tabák a energie.