5.PŘEDPISY EU V OBLASTI ÚČETNICTVÍ

Evropská unie se neustále snaží o zlepšení kvality, srovnatelnost a transparentnost finančních informací, jaké poskytují podniky. Potřeby, které využívá mezinárodní kapitálový trh, pomáhá unie přizpůsobením pravidel, které se týkají finančních informací, uplatňované v současné době EU.
Hlavní význam spolupráce Evropské unie s mezinárodními organizacemi má zejména Rada pro mezinárodní účetní standardy (IASB - International Accounting Standards Board), Mezinárodní federace účetních (IFAC - International Federation of Accountants) nebo Světová banka (WB - World Bank).
Společnosti musí všechny roční účetní závěrky, a není to pouze pro to aby dodrželi právní povinnosti, ale díky nim mají přehled o veškerých příjmech a výdajích, a proto mohou zjistit zda podnik prosperuje.

a.Mezinárodní účetní standardy:
Evropská unie přijala nařízení o mezinárodních účetních standardech ( IAS ), aby mohla usilovat o vyšší kvalitu, průhlednost a srovnatelnost účetních výkazů předkládaných podniky.
Podle nařízení musí všechny společnosti, které jsou kótované na burze cenných papírů sestavovat konsolidované účetní závěrky v souladu se souborem globálních standardů - mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS). Tyto pravidla byla vypracována subjektem pro účetnictví, Výborem pro mezinárodní účetní standardy (IASB), a posléze přijata EU.

b.Účetnictví na jednotném trhu:
Mezinárodní účetní standardy:
•EU věnuje hlavní úsilí globálnímu sbližování účetních pravidel, kterým chce zmírnit nákladné a náročné požadavky na soulad s hlavními obchodními partnery mimo EU.

Rovnocennost účetních standardů třetích zemí
Těchto globálních standard využívají hlavně velké společnosti, které poskytují informace mezinárodním kapitálovým trhům.

c.Přizpůsobení účetních systémů malým podnikům:
EU má snahu zjednodušit účetní pravidla, především pro malé podniky, a snaží se zabránit neopodstatněným nárokům v oblasti výkaznictví.
Navrhla například:
aby se středně velké podniky osvobodily od povinnosti zveřejňovat v poznámkách k roční účetní uzávěrce informace, které nejsou příliš nutné (např. rozdělení čistého příjmu podle kategorií činnosti a zeměpisných trhů), tak aby zjednodušili povinnosti v oblasti výkaznictví pro malé podniky.
Stejně tak také nemusí mateřské společnosti s významnými dceřinými podniky, sestavovat konsolidované účetní závěrky.

 
6.SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ OSOB MIGRUJICÍCH V RÁMCI EU

a.Koordinace jako východisko pro úpravu vztahů mezi státy
Evropské společenství charakterizujeme čtyřmi svobodami: svoboda pohybu zboží, kapitálu, služeb a osob. Články 48 a 49 Římské smlouvy zaručí státním příslušníkům všech členských států právo pracovat kdekoliv v rámci Společenství, což znamená z hlediska přístupu k trhu práce odstranění veškeré diskriminace, která je založena na státní příslušnosti.
Pracovník musí mít možnost odejít do jiného členského státu, aby tam hledal a posléze přijal nabídnutou práci. Pružnosti pracovníků nesmějí být kladeny žádné umělé překážky. Dnes není samozřejmě mobilita stejná jako ta, která se vyskytuje na vnitrostátních trzích práce. Přesto velký počet lidí tráví část svého života prací v jiném členském státě Společenství. Jedná se o pracovníky v pohraničních oblastech, sezónní pracovníky, a těch, kteří byli vysláni na jisté období do zahraničí svými zaměstnavateli a těch, kteří se v jiném členském státě dokonce usídlili.
Koordinace je nezbytná i technicky, kvůli nemalým diferencím mezi systémy sociálního zabezpečení členských států a jejich široké škále podmínek pro vznik nároku, tarifů dávek, dob krytí a platebních postupů. Zde je třeba zdůraznit skutečnost, že systémy se neustále mění. Koordinace pořád zůstává dynamickým procesem s otevřeným koncem.

b.Čtyři principy koordinace:

I.Aplikace právního řádu jediného státu
Nařízení č. 1408/71 zajišťuje, aby pozitivní nebo negativní kolize zákonů nemohla nastat. Předpis stanoví kritéria, dle kterých lze aplikovat pouze jednu národní legislativu, přičemž obecným pravidlem je, že se uplatňuje legislativa země, kde zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba pracuje, bez ohledu na místo jejího trvalého pobytu (článek 13 Nařízení č. 1408/71)

II.Rovné zacházení
V článku 3 Nařízení č. 1408/71, který stanovuje, že osoby sídlící na území členských států, na které se vztahují ustanovení Nařízení, podléhají stejným povinnostem a užívají stejných výhod dle legislativy členského státu jako státní příslušníci dotyčného státu.

III.Zachování nabytých práv (výplata dávek do ciziny)
Podle Nařízení č. 1408/71 se státy vzdávají všech doložek vyžadujících trvalý pobyt. Invalidní, starobní a vdovské a sirotčí důchody a důchody vyplývající z pracovních úrazů a nemocí z povolání, kterých bylo nabyto dle zákonů členského státu, musí být příslušné osobě vypláceny, a to i tehdy, jestliže tato sídlí v jiném členském státě.

IV.Zachování práv během jejich nabývání (sčítání dob pojištění)
Nařízení č. 1408/71 ustanovení, že pro nabytí práva na dávky je třeba tam, kde to připadá v úvahu, započítat pojistná období dosažená v jiných členských státech. Tomu se říká sdružování pojistných období nebo období trvalého pobytu. V Nařízení se toto sdružování vztahuje na různé druhy dávek, jak jsou konkrétně uvedeny v článku 18 (nemoc a mateřství), 38 (invalidita), 45 (starobní, vdovské a sirotčí důchody), 64 (pohřebné), 67 (příspěvek v nezaměstnanosti) a 72 (rodinné dávky a přídavky).