Pojmy:

ANTROPOMORFISMUS - mimolidským skutečnostem jsou přisuzovány lidské vlastnosti
APATHEIA - vlastnost být netečný a lhostejný
APEIRON - neomezenost
ARETÉ - ušlechtilost, cnost
ARCHÉ - základní pralátka, bytí
ATARAXIA - stav nevzrušeného duševního klidu
DEKLINACE - úchylka
DETERMINISMUS - vše má svou příčinu
DOXA - oblast zdání
EPISTÉMÉ - oblast vědění a myšlení
ERISTIKA - umění sporu
ÉRÓS - filosofický pud umožňující povznést se k poznání idejí jako cíli poznání
HÝLOZOIZMUS - veškerá hmota je živá
IMANENTNÍ - takový, který vyplývá ze své vlastní, vnitřní podstaty
KAUZALITA - vše je určeno od počátku do věčnosti
KOSMOS - řád, uspořádání, harmonická krása
KOSMOLOGIE - nauka o řádu světa
KOSMOGONIE - nauka o původu světa
METAFYZIKA - část filosofe, která studuje vztahy mezi bytím a jsoucnem
NEGATIVNÍ TEOLOGIE - názor, že Bůh existuje, ale nic o něm nemůžeme říct
PERAS - mez, hranice
RÉTORIKA - nauka o řečnictví

řecká přírodní filozofie
(řeší se především problém arché, ovlivněno kontakty s orientem, všichni představitelé jsou hýlozoisté a materialisté)


THÁLÉS (624-546)
Matematik, obchodník, znalosti z geometrie z Egypta do Řecka, studium zatmění nebeských těles
Přináší první řešení světa nezávisle na náboženských otázkách: arché je voda (hydor - 1 forma jsoucna je základem bytí), je věčná, je to podstata, počátek i první příčina, jsoucna vznikají vydělováním z vody


ANAXIMANDROS (610-547)
Přírodovědec, matematik, geocentrik, evoluční teorie zrodu živočichů z vlhka
Arché (také voda) je neomezené (apeiron), je neindividuálním základem jsoucen, ty jako smyslové věci jsou omezené (peras)
Hýlozoismus, pralátka je živá a pohyb je jí imanentní
Vířením pralátky se vylučují jednotlivé protivy (teplé - studené) a látky (oheň, vzduch, země, voda)


ANAXIMENÉS (585-525)
Největší přírodovědec a filosof milétské školy
Arché je vzduch (apeiros aér), paralela s lidským dechem a jeho ztotožnění s duší
Učení o dvojím pohybu: Zřeďování (=oteplování, vznik ohně), zhušťování (=ochlazování, vznik větru, vody, země, kamení)


HÉRAKLEITOS (540-480)
Svět je věčný a nebyl stvořen bohy, arché je oheň, který se stále vzněcuje a uhasíná
Svět (bytí) je dění, ale nemění se nahodile, nýbrž podle řádu (lógos), proměnlivost věcí dáno rozporným charakterem jejich existence, pohyb a změna jako nevyhnutelný a zákonitý proces
Formuloval dialektiku jako umění dokazovat pomocí argumentu a protiargumentu


ELEATÉ
(změna nazírání na svět, nedůvěra ke smyslovému poznání (racionalisté), zavedli pantheismus)


XENOFANÉS (570-477)
svět je nehybný a věčný, Bůh má kulovitou(dokonalou) povahu
kritika antropomorfismu v náboženství a zakladatel negativní teologie


PARMENIDÉS (540-480)
odlišuje doxu a epistémé; arché nejsoucno neexistuje; nic je náhrada za něco (jsoucí je a nejsoucí není), co neumíme pojmenovat; bytí je všude (kompaktnost, nestvořenost a nevývojovost, tj. neexistuje pohyb;


ZENÓN Z ELEJE (490-430)
snaha vysvětlit mechanický pohyb a ukázat, jak chatrné je naše pojetí pohybu (želva a Achilles), aporie
astolení problematiky vztahu času,prostoru a pohybu; rozpor mezi smyslovým vnímáním a rozumem

PYTHARGOREJCI
(nepřijímají látkové učení o arché, jsou to první idealisté)


PYTHARGORAS (570-490)
vše se dá převést na čísla, která určují vztahy mezi uspořádanými jsoucny - 1. idealista, svět - krásný a harmonický (kosmein), kosmologie
More geometrico: vytváření modelu jsoucna dle geometrického způsobu, bod - postrádá kvalitu, je natolik vymezen (peras)
Základ matematiky (rozkrývá mnohost jednotky - bodu) a muziky (vše zvučí); vědy, které zkoumají vztahy
ATOMISTÉ
LEUKIPOS (500-440), DÉMOKRITOS (470-360)
arché není kompaktní, ale množství malých částic (atomů), jejíž spojováním vznikají jsoucna a které se pohybují v prostoru (v prázdnu), jeden atom není možno vnímat smyslově, jen shluky (agregáty, konglomeráty)
shlukování probíhá bez zásahu z vnějšku, kauzalita, determinismus; zánik je rozpojením atomů;pohyb je vlastností atomů
nozeologie: primární vlastnosti - výsledek rozdílu atomů (tíže, hustota, tvrdost), sekundární vlastnosti (barva, teplo, zvuk) - naše vnímání je subjektivní, podstata je poznatelná rozumovou úvahou
SOFISTÉ A SÓKRATÉS
(pozornost se zaměřuje na člověka) Sofisté (výchova k třem dovednostem: mluvení, myšlení jednání, eristika)
PROTHÁGORÁS (480-410), GEOGIÁS (483-375)
zabývali se rétorikou, pravda není objektivní = relativismus, agnosticismus
člověk je mírou všech věcí = idealistický subjektivismus
skepse vůči poznatelnosti bohů
SOKRATÉS (469-399)
odpůrce sofistů (kdo by dobrý řečník, mohl obhájit i lež), nutnost hledat pravdu pomocí dialogů "Vím, že nic nevím.", dialektika = umění jej vést
odsouzen ke smrti za mravní narušování mládeže a nevíru v bohy, nezanechal psané dílo
V etice rozpracoval eudaimonii (formuloval Démokritós) - smysl všeho konání v dosažení blaženosti, uspokojení a vnitřního štěstí
Idea - to, co skutečně je
PLATÓN (427-347)
Básník, malíř, myslitel, zakladatel Akademie v roce 387 př.n.l.,
používal sokratické dialogy (sokratovský elenchos): otázka naruší zdánlivé vědění, dochází k jeho vyvrácení a poznání nevědomí, nové vznesení otázky vede k úsilí o vědění a k poznání; fáze: falešně sebevědomí, rozpačitost, připravenost učit se a sebepoznání, napsal Ústavu (např.