V době, kdy bylo jediným propagačním a agitačním prostředkem živé slovo, musel se kandidát na politickou kariéru nejprve prokázat jako dobrý řečník, pokud chtěl získat a posléze si i udržet přízeň svých voličů. Právě Římané měli největší smysl a pochopení pro to, co mělo praktický význam. Z toho vyplýval i jejich zájem o řečnictví, kterému se věnovali s přirozeným zájmem a vynikali v něm daleko nad dnešní řečnictví. U Římanů všechny vlastnosti dokonalého řečníka důstojně reprezentoval Cicero, který se stal vzorem největší možné řečnické obratnosti ve starověku a nepřekonatelným ideálem a cílem pro další pokolení. Římské řečnictví prošlo cestou postupného vývoje, kdy se zdokonalovalo. Čím více byla pociťována jeho důležitost, tím rychleji tento vývoj postupoval. Bohužel se nedochovaly nejstarší památky římského řečnictví z období království. Bezpečně se dá sledovat až od druhé poloviny trvání římské republiky (od 3. století před Kristem). První dějiny římského řečnictví popsal Cicero ve spise „Brutus“. S postupným rozšiřováním hranic se Římané dostávali do užšího styku s jihoitalskými a sicilskými Řeky a po pádu Korintu přišli do styku i s obyvateli samotného Řecka. Vyspělejší řecká kultura našla nové pole své působnosti. Spolu s jinými kulturními složkami přišla do Říma i řecká řečnická teorie, jež zde našla velkou naději na úspěch, neboť v republikánském Římě mělo řečnictví velký praktický význam. Římané pochopili výhodu řeckého školenosti a proto povolili už v první polovině 2. století před Kristem řeckým učitelům řečnictví, tzv. rétorům, činnost v Římě. Kromě teorie řečnických škol, které umožňovaly formální dokonalost přednesu řeči, přispěly ke zdokonalení římského řečnictví i vnitřní nepokoje v posledních sto letech trvání republiky. Toto poslední období bylo plné ustavičných nepokojů, vnitřních sporů mezi šlechtou a lidem a navíc válkami. A to jak válkami s vnějšími nepřáteli tak i válkami občanskými. Celá série bojů byla zakončena triumfálním vítězstvím Octaviana nad M. Antoniem v roce 31 před Kristem a završila tak poslední kapitolu dějin římské republiky, jakožto i poslední kapitolu největší slávy římského řečnictví.

3. Cicerův život
Nejpozoruhodnější postavou římské minulosti 1. století před Kristem byl Marcus Tullius Cicero, jež byl současně největším římským řečníkem i významným teoretikem rétoriky. Jeho činnost hluboce zasahovala do veřejného, politického, společenského, kulturního i literárního života. Narodil se 3. ledna 106 před Kristem ve městě Arpínum, ležícího v horách asi 100 km jihovýchodně od Říma, v zámožné rodině jezdeckého stavu. Zde se narodil i jeho bratr Quintus.