Jejich otec se nezabýval peněžnictvím, jako ostatní příslušníci tohoto stavu, nýbrž se staral o svůj majetek a také jevil zájem o literaturu. Aby mohl dát svým synům potřebné vzdělání, přestěhoval se s rodinou do Říma, kde měl i mnoho známých. Bratři Marcus a Quintus byli vychováváni spolu se svými bratranci, syny Aculea, jež se velmi dobře znal, stejně jako jejich strýc L. Cicero, se současnými slavnými řečníky M. Antoniem a L. Liciniem. L. Licinius Crassus dohlížel na jejich vzdělání i výchovu a sám pro ně vybral vhodné učitele.
Mladý Cicero byl velmi bystrý a brzy v sobě pocítil neodolatelnou touhu vyniknout. Ve škole patřil k nejlepším žákům. Zde se poprvé setkal s řečnictvím a na římském náměstí jeho vliv viděl i v praxi. Zapůsobilo na něj tak silně, že se rozhodl stát slavným a dokonce nejlepším římským řečníkem. V sedmnácti letech vykonal vojenskou službu pod vedením Cn. Pompeia Strabona. Po jejím dokončení pokračoval ve studiu řečnictví, filozofie a práva. Vyznat se v právu bylo podle něj pro řečníka velmi důležité. Byl usilovným studentem a až do třiceti let, kdy se mohl ucházet o nejnižší úřad, jeho snaha směřovala k řečnickému výcviku a pečlivému potřebnému vzdělávání. Cicero se nespokojil pouze se školním řečnickým cvičením, ale vyhledával i jiné příležitosti ke zdokonalení. Poslouchal na náměstích zkušené řečníky, usilovně četl, psal a meditoval. Kromě práva a filozofie se Cicero zabýval i dějepisem, který také pokládal za velmi důležitou a potřebnou disciplínu pro řečníka. Dále se zabýval i římskou a řeckou poezií. Sám se pokusil i o překlad a skládání básní. Byla to však pro něj pouze zábava. Jeho pravým ideálem vždy bylo a zůstalo řečnictví.
Svojí první řeč přednesl v roce 81 před Kristem u soudu, kdy obhajoval jakéhosi Quintictia. O rok později na sebe Cicero u soudu velmi upozornil a stal se z něho vyhledávaný obhájce. Jednalo se o řeč „Pro Sexto Roscio Amerino“ ve věci veřejného práva, která mu zabezpečila jeho první řečnický úspěch. Na toto své vystoupení Cicero později rád a s uspokojením vzpomínal. V této době se s tak obrovským vypětím sil a skoro bez oddechu věnoval řečnictví, že ho od něj lékaři a přátelé zrazovali, neboť se stávalo nebezpečné pro jeho zdraví. Přestože byl dychtivý stát se nejlepším řečníkem, přerušil na dva roky svoji řečnickou činnost a odcestoval do Řecka. Nejdříve se v roce 79 před Kristem zastavil v Athénách, kde se seznámil s vynikajícím učeným filozofem staré akademie Antiochem z Askalónu, s nímž se setkával šest měsíců a prohluboval si tak své filozofické znalosti. Řečnictví ale nezanedbával a navštěvoval učitele Demetria Syra.