V Athénách se setkal i se svým pozdějším přítelem T. Pomponiem Atticem. Jejich vztahy se ještě více sblížily a upevnily, když si Cicerův bratr Quintus vzal za ženu Atticovu sestru Pomponii. Dvouletý pobyt v Řecku měl na Cicera veliký vliv a velmi ho změnil. Domů se vracel jako o mnoho vycvičenější řečník a bohatší o nové znalosti a zkušenosti. Ve dvaceti devíti letech se oženil s Terentiou, ženou panovačnou, energickou a velmi náročnou, avšak málo spořivou. V roce 76 před Kristem se mu narodila dcera Tullia, Cicerův miláček, a asi roku 64 před Kristem syn Marcus.
Po návratu z Řecka pracoval ještě jeden rok jako obhájce. Když v roce 76 před Kristem dosáhl potřebného věku pro úřednický post, ucházel se o nejnižší úřad (quaestura) a byl zvolen kvestorem na následující rok. Poté se stal ještě edilem, prétorem a konzulem. V roce 76 před Kristem nastává v jeho životě nová etapa postupu a slávy, která vrcholí rokem 63 před Kristem. Cicero si tento svůj první úspěch ve volbách připravil svou usilovnou prací. Jeho voliči nezapomněli na jeho statečnost a neohroženost, jakou projevil při obhajobě Roscia v roce 80 před Kristem. Rok 75 před Kristem strávil jako kvestor a správce na Sicílii, kde bydlel v západosicilském městě Lylibeu. Po návratu do Říma pracoval opět jako řečník, hlavně obhájce u soudu. V roce 69 před Kristem, kdy se postavil na stranu Siciliánů a stal se žalobcem C. Verra, kterého jako jejich zástupce úspěšně žaloval za vyděračství, se stal kurulským edilem na rok 69 před Kristem. Výhra žaloby velice pozvedla Cicerovu popularitu. Stal se tak oblíbeným, že byl roku 66 před Kristem zvolen prétorem a poté v roce 63 před Kristem konzulem. To bylo pro něj velkým vyznamenáním, neboť jako jediný z uchazečů nepocházel ze šlechtického rodu. Cicero se v době svého konzulátu osvědčil jako člověk, věrný současnému vládnoucímu republikánskému systému a s nadlidskou obratností odrážel veškeré útoky, které se na tento systém hrnuly. Za největší politický skutek, který ve svém úřadě konzula vykonal, považoval odhalení a potlačení Calitinova protistátního spiknutí. Pět z hlavních organizátorů tohoto spiknutí chytili a bez soudního procesu po rozhodnutí senátu zabili. Cicero tak zachránil Řím a Itálii od zpustošení. To mu přineslo označení otce vlasti „pater patriae“ a největší ovace a oslavy. Cicero později na toto období velmi rád a plný pýchy vzpomínal. Avšak veliká sláva jeho konzulátu byla i příčinou jeho pozdějšího velkého trápení a ponížení.