Cicero si coby konzul odcizil stranu lidu odmítnutím některých návrhů, které předložil „hlas lidu“ P. Servilius Rullus. Lid si odcizil a šlechtu si natrvalo nezískal. Nová strana, kterou se snažil vytvořit jako stranu středu, „boni cives“, složenou převážně z přátel republiky a jezdeckého stavu, nezískala převahu a dlouho se neudržela. Cicero odcházel z konzulského úřadu a okolo sebe vnímal nenávist ke své osobě. Po čase zjistil, že zůstal skoro bez podpory. V této době nastává poslední, dvacetileté údobí, které se vyznačuje, vyjma posledního roku, váhavostí mezi stranou lidu a stranou šlechty. K nepřátelům, kteří se objevili hned po potlačení Calitinova spiknutí, objevuje se i nový, velmi vážný a nebezpečný osobní nepřítel v podobě P. Clodia Pulchra. Cicero i při své úřednické kariéře zůstával v kontaktu se soudy a nepřestal vystupovat jako obhájce. V roce 59 před Kristem nepřijal nabídku Caesara, aby s ním odešel jako legát do Galie. O rok později navrhuje Clodius zákon o vyhnanství pro ty, jež dali usmrtit bez soudu římské občany. Cicero koncem března odchází z Říma, aby tak předběhl oficiální vyhlášení svého vyhnanství. Roku 57 před Kristem je mu povolen návrat do Říma a vítá ho celá země. V této době se padesátiletý Cicero poprvé vzdává své politické činnosti a obrací se k literární činnosti, která sahá do let 55 – 51 před Kristem. V letech 51 – 50 před Kristem mu, jako bývalému konzulovi, připadá správa provincie Kilíkie a poté se znovu věnuje literárním pracem. V roce 47 před Kristem se po rozhovoru s Caesarem vrací zpátky do Říma. O tři roky později je, 15. března před Kristem, Caesar na půdě senátu zavražděn. Následující rok je Cicero pronásledován až nakonec 7. prosince 43 před Kristem na příkaz Antonia zavražděn. V době, kdy Cicero žil, staral se o vydávání jeho řečí jeho přítel T. Pomponius Atticus. Po Cicerově smrti je měl na starosti jeho pomocník Tiro. První vydání všech Cicerových řečí „Orationes quotquot reperiri potuerunt“ pochází z 15. století a je věnované papeži Pavlovi II. Předmluva tohoto vydání nazývá Cicera božským, což dokazuje, že Cicera v té době chovali ve velké úctě. Největší obsahovou i stylistickou hodnotu ze všech Cicerových děl o řečnictví mají spisy: „O řečníkovi v 3 kn. (De oratore l. III.)“, „Brutus“ a „Řečník (Orator)“. K dalším významnějším spisům patří: „O státě v 6 kn. (De re publica l. VI.)“, „O zákonech v 3 kn. (De lebigus l. III.)“, „O nejlepším typu řečníků (De optimo genere oratorum).

4.