Zaujímavosti o referátoch
Ďaľšie referáty z kategórie
Římské řečnictví - Marcus Tullius Cicero
Dátum pridania: | 03.12.2003 | Oznámkuj: | 12345 |
Autor referátu: | janie.m | ||
Jazyk: | Počet slov: | 3 840 | |
Referát vhodný pre: | Stredná odborná škola | Počet A4: | 14.1 |
Priemerná známka: | 2.95 | Rýchle čítanie: | 23m 30s |
Pomalé čítanie: | 35m 15s |
Prolínání obou těchto typů, jak je zdůrazňoval právě Cicero, je současně i znakem dobré moderní publicistiky, která má své vyhraněné ideové východisko a neomezuje se jenom na sdělování faktů bez jejich zasazení do širších odborných a filozofických perspektiv.
Dialektika vztahů mezi obsahovou a logickou stránkou jazykového projevu na jedné straně a jeho stylem na straně druhé je jedním ze závažných a myšlenkově bohatých podnětů Cicerovy řečnické teorie, z níž mnohé výroky nalézají obdobu v moderní jazykovědě a stylistice. Obzvláště při popisu významové stránky jazyka a při rozboru kontextů, v nichž se jazyka konkrétně užívá. Cicerova teoretická díla o rétorice propojují analýzy jazykového projevu s filozofickými, etickými a logickými hledisky. Filozofie spolu s logikou pomáhají objasňovat obsah řečnického sdělení. Etika učí, jak přistupovat k posluchačům, jak je k sobě připoutat a probudit v nich zájem a vyhraněné city. Ze tří předpokladů - talentu, návyků získaných cvičením a vědění, nezbytných pro řečnické umění, kladl Cicero na první místo filozofické vědění, protože dodává řeči moudrý obsah a vybroušenou formu. Z dvou stránek řeči – formy a obsahu, dával na první místo obsah, neboť „bohatý obsah rodí i bohatou formu“ (Cicero - O řečníkovi III, 125). V tomto výroku je znát Cicerova snaha o dosažení principu harmonie všech složek řečnického projevu, spočívající v rovnováze mezi osobností řečníka, jeho filozofických a politických názorů a také mezi formální a obsahovou dokonalostí přednesené řeči.
Cicero je přímým pokračovatelem řecké rétoriky. V teorii řečnictví i ve vlastních projevech spojil úsilí o občanský patos řečnického vystoupení s detailním propracováním techniky stylu (obzvlášť přispěl k poznání účinnosti větných period, klauzulí a prozaického rytmu). Znovu vrátil rétoriku ze škol do praktického života a jejím poučkám přidal vysokou občanskou i literární hodnotu. Díky Cicerovi se stala rétorika neodmyslitelnou součástí humanistické kultury ještě dlouho v novověku.
5. Hodnocení Cicera jako řečníka
Jak hodnotit Cicera podle jeho zachovaných řečí? Na první pohled je jasné, že Cicero byl člověk s rozsáhlým vzděláním, který se zajímal o všechno, co považoval za důležité pro zvýšení účinnosti svých řečí. V tomto směru byla jeho praxe v naprostém souladu s jeho teoretickými požadavky na řečníka, jež vyjádřil ve spise „De oratore“. Řečník se má podle jeho požadavků neustále a ve všem vzdělávat, aby byl schopen mluvit a přesvědčovat o všem. A Cicero skutečně dokázal mluvit na jakákoliv témata. Mohl hovořit o právních otázkách z civilního i sakrálního práva, o politických problémech, velmi dobře se vyznal ve filozofii a v dějinách. Výborně se orientoval v soudobém soukromém i veřejném životě, rozuměl finančním záležitostem. Blízká mu byla též administrativa jak v Římě, tak i ve všech římských provinciích. Dovedl ocenit výtvarné umění stejně jako literární tvorbu.
Zdroje: Cicero, M. T.: O povinnostech, Praha, Melantrich, 1940, Cicero, M. T.: Rečník, Reči proti Catilinovi, Filipiky a iné, Bratislava, Tatran, 1982, Hrabovsky, J.: Marcus Tullius Cicero prvý najlepší rečník v Európe, Bratislava, VEDA, 1996, Kraus, J.: Rétorika v dějinách jazykové komunikace, Praha, Academia, 1981