Pro Cicera nebylo jeho vzdělání cílem, ale prostředkem pro jeho řečnické ambice, které ho měly přivést k cíli - k vrcholnému řečnickému úspěchu. S tímto cílem na mysli, spolu s disciplínami užitečnými pro řečnictví, studoval také celý řečnický aparát. Z něj se dozvěděl, že řečník musí umět přesvědčovat, dojímat, ale také se musí líbit. Pro přesvědčování využije rozsáhlé vědomosti, které jsou dostatečnou zásobárnou příkladů a důvodů. Dojetí a vzbuzení sympatií mu zaručí vhodný způsob podání a přednesu. Nejen svým přirozeným řečnickým nadáním, ale také neustálou přípravou a studiem dosáhl svého cíle. Jeho řeči měly obrovský úspěch. Tajemství tohoto úspěchu se skrývalo v Cicerově pohotovosti, plastické malebnosti, důvtipnosti, v patetické oduševnělosti, v pozorném vypracování řečnického slohu a v přednesu. Cicero se dokázal vždy velmi obratně postavit k věci, kterou měl bránit. Pro svého klienta dokázal vykouzlit ochranné zátiší a pro protivníka hlubokou propast, čehož dosahoval zveličováním. Při nedostatku argumentů si pomáhal fikanými a taktickými úskoky. Dokázal se vždy zorientovat a to i v takových situacích, které se na první pohled zdály nezvládnutelné a neobhajovatelné. Pokud neměl po ruce obstojný argument, nenápadně se odvrátil od dokazování, přešel na všelijaké polehčující okolnosti, které vysoko vyzdvihl. Posluchač ani nezpozoroval, jak byl odveden od podstaty věci a jak se nechal omámit a získat mistrovsky nastaveným vábením. Pokud to jen bylo možné, Cicero se vždy snažil vytvořit z úzkého osobního zájmu zájem široký a všeobecný. Také vynikal ve výkladu situace a ukázal se jako vynikající portrétista. Jeho vyobrazení osob, podané výstižně, působilo přesvědčivě, živým a mocným dojmem. Tato mimořádná schopnost názorného popisování prostředí a osob hrála velmi významnou úlohu při jeho řečnických úspěších.
Cicero uměl být i nevyčerpatelný ve svých vtipných projevech a narážkách, jejichž intenzita se řídila vždy podle toho, s kým měl co do činění. Pokud se jednalo o přítele, vynikal jemností, pokud šlo o nepřítele, byl velmi uštěpačný. Byl to jeho velký dar a jeden z výborných řečnických prostředků na odzbrojení protivníka a vzbuzení zájmu a pozornosti posluchačstva. Měl velikou schopnost oduševnit věc, kterou měl obhajovat, což mu pomáhalo triumfovat nad vůli a city posluchačů. Tuto svou schopnost uplatňoval s velikým úspěchem, stejně jako umění naprostého vžití se do situace. Uměl u posluchačů vyvolat hněv a opovržení stejně jako soucit, smilování, odpuštění, dokonce i pláč, pokud to bylo třeba. Významnou úlohu hrál i jeho řečnický sloh.