Na ten dbal Cicero stejně jako na ostatní složky řečnictví. Vedený myšlenkou srozumitelnosti a jasnosti, kladl důraz především na čistotu jazyka a správnou volbu slov. Všechno toto jeho úsilí, spojené s přirozeným nadáním a rozsáhlým studiem, vyvrcholilo do stylistické dokonalosti. Posledním činitelem jeho úspěchu byl přednes. Byla to velmi významná složka, což Cicero sám velmi zdůrazňoval: „Při řečnění je přednes dominantní složkou.“ (De oratore). Podle Cicerových nároků na přednes lze usuzovat, že jeho přednes byl podle povahy věci a výkladu klidný, energický i vzrušený. Klidný býval v úvodu a výkladu předmětu věci, energický při argumentaci a vyjádřeních útoku, vzrušený v závěru řeči a při vyjadřování chvály nebo provokaci soucitu, lítosti, žalu, slitování a odpuštění. To určovalo i intenzitu hlasu, gestikulaci a mimiku. 6. Kritika Cicera
Proti hlavním Cicerovým řečnickým vlastnostem se nevyskytly vážnější námitky. Ještě za jeho života se sice začaly ozývat hlasy současníků proti jeho řečnickému slohu, vyčítající mu velkou živost. Jejich námitky však brzy zapadly bez odezvy. Cicerova řečnická sláva je přežila a dokonce se stala předmětem touhy mnoha současníků i pozdějších Římanů. Po Cicerově smrti se proti jeho úsilí o čistotu latinského jazyka ozval jakýsi Largus Licinus ve spise „Ciceromastix“, ale A. Gallius tento útok odmítl jako absolutně nesmyslný. Vážnější námitky se objevily až v 19. století. Dějepisec W. Drumann vyčítal Cicerovi jeho nemorální chápání advokátského povolání. Naproti tomu jiný dějepisec, Th. Mommsen, neuznával Cicera jako pravého politika a státníka, ale viděl v něm sobeckého advokáta, který se pustil na politickou dráhu. I když jejich námitky byly vážné, přesto nebyly takové, aby se nenašel žádný vážný argument proti nim. Další vážnější kritici se už neohlásili a tak zůstalo Cicerovo mistrovství v řečnictví nedotknuté.

7. Význam a vliv Cicera
Cicerovu řečnickou slávu nejlépe dokumentuje jeho úřednický postup. Všech svých úřednických hodností dosáhl suo anno, t.j. v nejnižším možném věku, který povolovaly platné předpisy. Tento snadný postup mu nezajistila rodová protekce, nýbrž pouze jeho řečnické schopnosti a úspěchy. Řeč „Pro Sexto Roscio Amerino“ mu pomohla při kandidatuře na kvestora a edila, proces proti Verrovi mu zaručil post prétora a později i konzula. Cicerovo řečnické prvenství dosvědčili i jeho současníci. Básník C. Valeri Cattul, jenž ho v jedné básni nazval nejvýřečnějším ze všech Romulových potomků a nejlepším ze všech soudních obhájců.