Svědkem Cicerovy slávy byl i jeho nepřítel, M. Antonius, který mu pro jeho velké řečnické schopnosti připravil hroznou smrt. Dějepisec T. Livius označil Cicera za tak výřečného a pamětihodného člověka, že jeho slávu by v pravém světle dokázal vystihnout a plně ocenit jen člověk s takovými vyjadřovacími schopnosti, jako měl sám Cicero. V 1. století po Kristu se našlo mnoho těch, kteří zaznamenali Cicerovu řečnickou slávu pro další pokolení. Mezi nimi například C. Velleius Paterculus, C. Plinius Secundus nebo učitel řečnictví M. Fabius Quintilianus. Cicerovy schopnosti kladně ocenili i řečtí starověcí rétorikové a spisovatelé, jako Dionysios Halikarnaský, Plutarchos, Appianos nebo Dion Cassius. Ani středověk nezanedbal zájem o Cicera. Francouzi Montaignovise Cicerivi se jeho řeči líbily natolik, že o něm jako o řečníkovi pronesl: „Co se týká jeho řečnictví, je nesrovnatelné: myslím, že se mu nikdy nikdo nevyrovná.“ (Essais).
Prakticky se Cicerovo řečnictví projevilo v 17. století při kázáních italských a francouzských kazatelů. Jeho vlivu podlehli hlavně dva vynikající jezuitští kazatelé - Danielo Bartoli (1608-1685) a Paolo Sergeneri (1624-1694).
Ve Francii v 18. století byly Cicerovy řeči jako stvořené pro období francouzské revoluce. Revoluční řečníci jako Danton, Mirabeau a Robespierre cvičili svoji výřečnost právě na Cicerových řečech. Stejně velký vliv mělo jeho řečnictví i v zemích mimo Evropský kontinent. Mnozí řečníci anglického a amerického parlamentu našli v Cicerovi svůj ideál. Také mnozí velcí světoví žurnalisté často používali Cicerův umělecký sloh.
Ve školách byly jeho řeči po celá staletí s velkým zájmem čteny a studovány. Tak přímo působily na vyjadřovací způsob myšlenek ve všech moderních jazycích, jejichž uživatelé přišli s Cicerovými spisy do styku.
Marcus Tullius Cicero je pozoruhodná a výjimečná osobnost nejen v dějinách starověké římské kultury, ale i v dějinách kultury evropských národů po všechna následující století. Vytvořil elegantní sloh, který lahodil nejen jeho součastníkům, ale našel mnoho obdivovatelů a následníků i mezi generacemi dalších století. Rukopisů Cicerových řečí je velké množství. Vysvětluje se to tím, že byly velmi používány v řečnických školách. Žádný z autentických Cicerových rukopisů se však nedochoval. Dochovaly se pouze jejich opisy, napsané v různých obdobích. Největší počet rukopisných opisů se zachránil i vznikl ve středověku, kdy se opisováním zabývali nejvíce mniši v klášterech.