referaty.sk – Všetko čo študent potrebuje
Ingrida
Sobota, 8. mája 2021
Římské řečnictví - Marcus Tullius Cicero
Dátum pridania: 03.12.2003 Oznámkuj: 12345
Autor referátu: janie.m
 
Jazyk: Slovenčina Počet slov: 3 840
Referát vhodný pre: Stredná odborná škola Počet A4: 14.1
Priemerná známka: 2.95 Rýchle čítanie: 23m 30s
Pomalé čítanie: 35m 15s
 
1. Řečnictví ve starověké Evropě
Řečnictví ve starověké Evropě prožívalo svoji největší slávu dvakrát. Poprvé v řeckých Aténách ve 4. století před Kristem a podruhé v Římě v 1. století před Kristem. V obou případech vládlo pro řečnictví nejpříznivější klima – demokratické státní zřízení, které umožňovalo svobodu slova. Lidé mohli při shromážděních přímo zasahovat do politického života a kdo chtěl, mohl se v politice uplatnit a vyniknout nebo na sebe upozornit. To se mu však podařilo pouze tehdy, pokud uměl své myšlenky obratně a jasně vyjádřit. Existovaly však i další možnosti promluvit nahlas a před obecenstvem i pro ty, kteří by sami od sebe před veřejnost jinak nevystoupili. Bylo to u soudu, kde si podle platných zákonů musel každý občan svoji obžalovací řeč říci sám a každý obžalovaný se musel hájit sám. Účinek obžalovací i obhajovací řeči závisel na jejím vypracování i přednesu. Proto se žalobci i obžalovaní snažili své řeči nejen co nejlépe napsat, ale také se je dobře naučit a nacvičit si jejich přednes. Další příležitostí byla například oslava vítězství nebo povinnost přednést smuteční proslov nad zemřelým zasloužilým politikem, popřípadě v boji hrdinsky padlým občanem. Když zemřel někdo z rodiny, bylo povinností nejbližšího pozůstalého, říci pohřební řeč. Rozlišovaly se tři druhy řeči - politická řeč poradenského obsahu (genus deliberativum), řeč u soudu (genus iudiciale) a chvalořeč (genus demonstrativum) - podle toho, při jaké příležitosti se přednášely. Při poznání, jaký vliv má řečnický projev, se zájem a touha poznat jeho nejúčinnější prostředky stále zvyšovala. Nejdříve se řečnilo bez předcházející řečnické školní přípravy. Později ale skutečnost dokazovala, že pěkně a vhodně přednesená řeč je nenahraditelnou zbraní a řečnictví se věnovalo stále více pozornosti. Zakládaly se řečnické školy, kde si už mladí chlapci osvojovali základní teoretické poznatky o řečnictví, které později měli s úspěchem využít v praktickém životě.

2. Římské řečnictví
Ze třech ústavních forem (království, republika, císařství), kterými prošel římský starověk, bylo nejpříznivějším obdobím pro rozvoj římského řečnictví období republiky (510 - 31 před Kristem). Období této státní formy dávalo římským občanům největší příležitost k aktivní účasti na vedení státu.
 
   1  |  2  |  3  |  4  |  5  |  ďalej ďalej
 
Zdroje: Cicero, M. T.: O povinnostech, Praha, Melantrich, 1940, Cicero, M. T.: Rečník, Reči proti Catilinovi, Filipiky a iné, Bratislava, Tatran, 1982, Hrabovsky, J.: Marcus Tullius Cicero prvý najlepší rečník v Európe, Bratislava, VEDA, 1996, Kraus, J.: Rétorika v dějinách jazykové komunikace, Praha, Academia, 1981
Copyright © 1999-2019 News and Media Holding, a.s.
Všetky práva vyhradené. Publikovanie alebo šírenie obsahu je zakázané bez predchádzajúceho súhlasu.