Model školského systému Francie

1. Základní údaje

Ve Francii má veřejné školství, které připravuje přes 80% žáků, světský charakter. To znamená, že se nehlásí k žádnému náboženství. Existuje zde svoboda vzdělávání, a proto v zemi fungují i soukromé školy, z převážné většiny katolické, jež mají smlouvu se státem. Za definování a realizaci školské politiky odpovídá vláda, a to na základě obecného rámce stanoveného legislativou. Ta je v souladu s ústavou a vytyčuje pouze „obecné principy“ aplikovatelné na školský systém. Francouzský školský systém (viz. Příloha 1. – Schéma francouzského školského systému) je tradičně mimořádně centralizovaný. V roce 1982 bylo rozhodnuto o přenesení určitých pravomocí a odpovědnosti, které dříve vykonával stát, na územní společenství. Došlo k mohutnému procesu centralizace, který zásadně změnil dělbu pravomocí mezi veřejnou správou vykonávanou státem a územními společenstvími. Garantem správného fungování veřejných služeb a vzájemné spojitosti uvnitř školského systému je stát. Zákony o decentralizaci z let 1982 a 1983 výrazně zvýšily úlohu regionů, departementů a obcí. Primární školy jsou organizovány a řízeny obcemi, collèges (nižší sekundární školy) departmenty a lycea (vyšší sekundární školy) regiony. Pod Ministerstvo práce a do pravomoci regionu spadá mimoškolní odborná příprava. Regionální rady připravují roční programy profesní přípravy. Univerzity jsou veřejné vzdělávací instituce a mají správní, finanční i pedagogickou autonomii. Mimo ně existuje i řada dalších vysokoškolských vzdělávacích institucí. Ty spadají pod různá ministerstva a jsou buď veřejné nebo soukromé.


1.1 Správa na úrovni institucí

Collège, všeobecně vzdělávací a technologická lycea i profesní lycea jsou místní veřejné vzdělávací instituce s právní subjektivitou a finanční autonomií. Jsou zakládány výnosem zástupce státu, buď na návrh departementu nebo regionu, případně obce nebo skupiny obcí.