V případě collège je zástupcem státu prefekt departementu, v případě lycea je to prefekt regionu.

Vzdělávací instituce mají následující orgány:
- Conseil d’ administration (správní radu) skládající se ze zástupců územního společenství, vedení školy zaměstnanců instituce, rodičů a žáků;
- Commission permanente (stálou komisi) a Conseil de discipline (disciplinární radu);
- Conseil de classe (radu třídy), která se schází nejméně jednou za trimestr;
- mimo to je úkolem pedagogických sborů učitelů jednotlivých cyklů, zajistit koordinaci mezi učiteli při zpracovávání a realizaci projektu instituce, zajistit návaznost práce žáků a jejich hodnocení; professeurs principaux (třídní učitelé) zajišťují ve třídě koordinaci mezi žáky a ostatními profesory.

V srpnu 1985 byly collèges a lycea uznány za autonomní v pedagogické a výchovné oblasti. Tato skutečnost má vliv na celkovou organizaci instituce a projevuje se v tom, že každá z institucí zpracovává svůj projekt. Ředitelé institucí mají pravomoci a odpovědnosti, které vyplývají hlavně z jejich právního a administrativního statutu, jenž se v primárním a sekundárním školství liší. V primárním školství se vedoucí pracovník instituce nazývá „directeur“/„directrice“ (ředitel/ředitelka). Do své funkce je jmenován z řad učitelů. V collèges se vedoucí pracovník instituce nazývá „principal“, v lyceích „proviseur“. Jak principal, tak proviseur jsou zaměstnanci Ministerstva národního školství a jsou přijímáni na základě konkurzu.

Podle zákona z roku 1984 mají univerzity správní, finanční, pedagogickou a vědeckou autonomii. Jejich statutárními orgány jsou:
- Conseil d’ administration (správní rada);
- Conseil scientifique (vědecká rada;
- Conseil des études et de la vie universitaire (rada pro studium a univerzitní život).
Členy těchto tří rad jsou zástupci učitelů, výzkumných pracovníků, studentů, administrativních a technických zaměstnanců a také osobnosti společenského života. Prezident univerzity je volen členy všech tří rad. Řídí univerzitu, předsedá radám, dozírá na příjmy a výdaje, podléhají mu všichni zaměstnanci. Rovněž jmenuje komise a odpovídá za udržování pořádku. 1.2 Soukromé školství

Instituce soukromého školství jsou z valné většiny institucemi církevními, hlavně katolickými, jenž uzavřely smlouvu se státem. Ten jim poskytuje významnou finanční pomoc, zvláště tím, že hradí náklady na mzdy a výdaje počáteční a další vzdělávání učitelů. Instituce, které uzavřely smlouvu, musí respektovat počty hodin a vzdělávací programy, platné ve veřejném školství, a podléhají kontrole státu.

Soukromé školství, od mateřských po vyšší sekundární školy, navštěvuje 17 % žáků. V tomto sektoru musí rodiče platit školné, jehož výše je v jednotlivých institucích různá. 2. Předškolní výchova (Enseignement préélémentaire)

Preprimární vzdělávání je nepovinné a týká se dětí od 2 do 5 let. Děti, které v den zahájení školního roku dosáhly věku dvou let, mohou být přijaty do mateřských škol a tříd, pokud tam jsou volná místa. Je snaha, aby do mateřských škol byly přednostně přijímány děti ze sociálně znevýhodněných oblastí. Ve věku tří let mají všechny děti právo na přijetí do mateřské školy nebo do mateřské třídy, pokud o to jejich rodiče požádají.