Model školského systému Francie

1. Základní údaje

Ve Francii má veřejné školství, které připravuje přes 80% žáků, světský charakter. To znamená, že se nehlásí k žádnému náboženství. Existuje zde svoboda vzdělávání, a proto v zemi fungují i soukromé školy, z převážné většiny katolické, jež mají smlouvu se státem. Za definování a realizaci školské politiky odpovídá vláda, a to na základě obecného rámce stanoveného legislativou. Ta je v souladu s ústavou a vytyčuje pouze „obecné principy“ aplikovatelné na školský systém. Francouzský školský systém (viz. Příloha 1. – Schéma francouzského školského systému) je tradičně mimořádně centralizovaný. V roce 1982 bylo rozhodnuto o přenesení určitých pravomocí a odpovědnosti, které dříve vykonával stát, na územní společenství. Došlo k mohutnému procesu centralizace, který zásadně změnil dělbu pravomocí mezi veřejnou správou vykonávanou státem a územními společenstvími. Garantem správného fungování veřejných služeb a vzájemné spojitosti uvnitř školského systému je stát. Zákony o decentralizaci z let 1982 a 1983 výrazně zvýšily úlohu regionů, departementů a obcí. Primární školy jsou organizovány a řízeny obcemi, collèges (nižší sekundární školy) departmenty a lycea (vyšší sekundární školy) regiony. Pod Ministerstvo práce a do pravomoci regionu spadá mimoškolní odborná příprava. Regionální rady připravují roční programy profesní přípravy. Univerzity jsou veřejné vzdělávací instituce a mají správní, finanční i pedagogickou autonomii. Mimo ně existuje i řada dalších vysokoškolských vzdělávacích institucí. Ty spadají pod různá ministerstva a jsou buď veřejné nebo soukromé.

1.1 Správa na úrovni institucí

Collège, všeobecně vzdělávací a technologická lycea i profesní lycea jsou místní veřejné vzdělávací instituce s právní subjektivitou a finanční autonomií. Jsou zakládány výnosem zástupce státu, buď na návrh departementu nebo regionu, případně obce nebo skupiny obcí.

V případě collège je zástupcem státu prefekt departementu, v případě lycea je to prefekt regionu.

Vzdělávací instituce mají následující orgány:
- Conseil d’ administration (správní radu) skládající se ze zástupců územního společenství, vedení školy zaměstnanců instituce, rodičů a žáků;
- Commission permanente (stálou komisi) a Conseil de discipline (disciplinární radu);
- Conseil de classe (radu třídy), která se schází nejméně jednou za trimestr;
- mimo to je úkolem pedagogických sborů učitelů jednotlivých cyklů, zajistit koordinaci mezi učiteli při zpracovávání a realizaci projektu instituce, zajistit návaznost práce žáků a jejich hodnocení; professeurs principaux (třídní učitelé) zajišťují ve třídě koordinaci mezi žáky a ostatními profesory.

V srpnu 1985 byly collèges a lycea uznány za autonomní v pedagogické a výchovné oblasti. Tato skutečnost má vliv na celkovou organizaci instituce a projevuje se v tom, že každá z institucí zpracovává svůj projekt. Ředitelé institucí mají pravomoci a odpovědnosti, které vyplývají hlavně z jejich právního a administrativního statutu, jenž se v primárním a sekundárním školství liší. V primárním školství se vedoucí pracovník instituce nazývá „directeur“/„directrice“ (ředitel/ředitelka). Do své funkce je jmenován z řad učitelů. V collèges se vedoucí pracovník instituce nazývá „principal“, v lyceích „proviseur“. Jak principal, tak proviseur jsou zaměstnanci Ministerstva národního školství a jsou přijímáni na základě konkurzu.

Podle zákona z roku 1984 mají univerzity správní, finanční, pedagogickou a vědeckou autonomii. Jejich statutárními orgány jsou:
- Conseil d’ administration (správní rada);
- Conseil scientifique (vědecká rada;
- Conseil des études et de la vie universitaire (rada pro studium a univerzitní život).
Členy těchto tří rad jsou zástupci učitelů, výzkumných pracovníků, studentů, administrativních a technických zaměstnanců a také osobnosti společenského života. Prezident univerzity je volen členy všech tří rad. Řídí univerzitu, předsedá radám, dozírá na příjmy a výdaje, podléhají mu všichni zaměstnanci. Rovněž jmenuje komise a odpovídá za udržování pořádku. 1.2 Soukromé školství

Instituce soukromého školství jsou z valné většiny institucemi církevními, hlavně katolickými, jenž uzavřely smlouvu se státem. Ten jim poskytuje významnou finanční pomoc, zvláště tím, že hradí náklady na mzdy a výdaje počáteční a další vzdělávání učitelů. Instituce, které uzavřely smlouvu, musí respektovat počty hodin a vzdělávací programy, platné ve veřejném školství, a podléhají kontrole státu.

Soukromé školství, od mateřských po vyšší sekundární školy, navštěvuje 17 % žáků. V tomto sektoru musí rodiče platit školné, jehož výše je v jednotlivých institucích různá. 2. Předškolní výchova (Enseignement préélémentaire)

Preprimární vzdělávání je nepovinné a týká se dětí od 2 do 5 let. Děti, které v den zahájení školního roku dosáhly věku dvou let, mohou být přijaty do mateřských škol a tříd, pokud tam jsou volná místa. Je snaha, aby do mateřských škol byly přednostně přijímány děti ze sociálně znevýhodněných oblastí. Ve věku tří let mají všechny děti právo na přijetí do mateřské školy nebo do mateřské třídy, pokud o to jejich rodiče požádají.

Francie má v předškolní výchově dlouholetou tradici a skutečně jí prochází více než 99 % dětí ve věku 3 let. Ve věku 2 let absolvuje předškolní výchovu 35,4 % dětí.

Veřejná mateřská škola je bezplatná. V soukromých rodiče platí poplatky. Školské obvody veřejných škol jsou stanoveny obecními úřady. Obecným cílem mateřské školy je rozvíjet všechny potence dítěte, aby mu byla dána možnost utvářet svoji osobnost a prostřednictvím přípravy na příští vzdělání mu poskytnout lepší vyhlídky na úspěch v primární škole i v životě.

V mateřských školách jsou děti většinou seskupovány podle věku do tří oddělení. „Malé oddělení“, „střední oddělení“ a „velké oddělení“. Toto rozdělení může být velmi pružné. Snahou je brát v úvahu tempo každého dítěte, jeho zralost a úroveň dovedností a vědomostí, kterých dosáhlo. Učitelský sbor může se souhlasem rodičů rozhodnout o umístění dítěte v oddělení, které nejlépe vyhovuje jeho potřebám, i když zcela neodpovídá jeho věku. Tři oddělení mateřské školy vytvářejí cyklus prvního učení, stejně jako první dva ročníky primární školy vytvářejí cyklus základní přípravy. Realizace víceletých cyklů, které mají za cíl vytvořit období delší než jeden školní rok, odpovídá snaze lépe přizpůsobit školu dítěti.

Týdenní délka vyučování je stanovena na 26 hodin.

Mateřská škola je nedílnou součástí školského systému. Učitelé mateřských škol absolvují stejnou přípravu jako učitelé primárního vzdělávání. Po třech letech postsekundárního vzdělávání, většinou univerzitního, a získání diplomu, pokračují jeden nebo dva roky (první je nepovinný) v přípravě na univerzitním institutu pro přípravu učitelů (IUFM). Po prvním roce teoretické a praktické přípravy procházejí kandidáti učitelství prvního stupně konkurzem na přijímání profesorů škol. V případě úspěchu se studenti stávají profesory-stážisty. Po úspěšném dokončení druhého ročníku IUFM jsou jmenováni „profesory škol“. Učitelé mateřských škol, ať jsou státními zaměstnanci ve veřejném školství nebo smluvními zaměstnanci v soukromých smluvně vázaných školách, mají stejná práva, povinnosti i úkoly jako učitelé primárních škol – stejný postup v kariéře, stejnou dobu pobytu ve škole (316 půldnů), stejné právo na další vzdělávání.

3. Povinné vzdělávání

Školní docházka je povinná od 6 do 16 let. Tato povinnost se týká primární školy a collège. Průměrný věk žáků, kteří končí docházku do collège, která je čtyřletá, je 15 let.

Teoreticky tedy musí žáci, aby splnili povinnou školní docházku, pokračovat ve studiu s plnou časovou dotací ještě nejméně jeden rok, buď ve všeobecně vzdělávacím nebo technologickém lyceu či v lyceu profesním. 4. Primární vzdělávání (Enseignement élémentaire)

Primární vzdělávání je bezplatné a povinné pro všechny francouzské i cizí děti od 6 let. Docházka do primární školy trvá pět let, tedy do 11 let věku dítěte. Rodiče jsou v zásadě povinni zapsat své děti do školského obvodu podle místa bydliště, ale často využívají možnosti výjimky a volí školu podle svého výběru. Primární škola poskytuje žákovi základní prvky a nástroje vědění: ústní a písemné vyjadřování, čtení a matematiku. Umožňuje mu cvičit a rozvíjet svoji inteligenci, citlivost i manuální, fyzické a umělecké schopnosti. Škola umožňuje dítěti rozšířit své povědomí o čase, prostoru, o předmětech moderního světa i o svém vlastním těle. Umožňuje postupné získání metodologických vědomostí a připravuje žáka k tomu, aby za dobrých podmínek mohl pokračovat v docházce na collège.

Primární škola zahrnuje 5 tříd, rozdělených do dvou cyklů:
- cyklu základní přípravy, který začíná ve velkém oddělení mateřské školy a pokračuje během dvou prvních let primární školy;
- cyklu prohlubování vědomostí, který zahrnuje tři poslední ročníky školy (CE2, CM1, CM2) před vstupem na collège.

Základní strukturu pedagogické organizace tvoří skupina – třída. Aby se usnadnila úspěšnost všech dětí, má tato struktura velmi často různé varianty:
- všichni žáci jednoho cyklu jsou vyučováni jedním učitelem;
- žáci jsou rozděleni do několika skupin;
- žáci z různých cyklů jsou vyučováni společně;
- uskutečňuje se podpůrná výuka.

Od ledna 1992 je týdenní délka školní docházky stanovena na 26 hodin výuky. Kromě neděle se obvykle nevyučuje ve středu a v sobotu odpoledne. Mimo hodin výuky se často realizují mimoškolní sportovní, umělecké a kulturní činnosti, o které se starají místní organizace nebo asociace. Většina škol má vlastní školní jídelny, organizované obecním úřadem nebo nějakou asociací. Existuje rovněž školní služba dozorovaného a řízeného učení, obdoba naší družiny, kam chodí děti, jejichž rodiče jsou v zaměstnání.

O postupu žáka v každém cyklu rozhoduje rada učitelů cyklu na základě návrhu příslušného učitele. Rodiče musí být pravidelně informováni o školní situaci svých dětí. Od roku 1989 se vždy na začátku školního roku provádí celonárodní ověřování úrovně vědomostí a dovedností ve čtení, psaní a matematice u všech žáků, kteří přicházejí do cyklu prohlubování vědomostí a také do šesté třídy collège.

Získané poznatky pomáhají zvolit pedagogické působení, které nejlépe odpovídá potřebám jednotlivých žáků. Doba, kterou tráví žák v každém cyklu, může být o rok zkrácena nebo prodloužena, podle tempa učení každého žáka. Každé dítě má žákovskou knížku, do které se pravidelně píší sdělení rodičům a která je nástrojem komunikace mezi učitelem a rodinou. Do této knížky se zapisují výsledky pravidelných hodnocení, záznamy o úrovni dosažených vědomostí a dovedností žáka, návrhy rady učitelů cyklu k postupu do dalšího ročníku nebo do vyššího cyklu a konečná přijatá rozhodnutí.

Učitelé jsou přiděleni k jednotlivým třídám. Jeden učitel odpovídá za jednu třídu. Dohoda na učitelské úrovni však umožňuje, aby jeden učitel vyučoval některý z předmětů ve více třídách.

Od roku 1992 jsou učitelé prvního stupně (nazývaní profesoři škol) přijímání z řad držitelů diplomu, získaného po nejméně tříletém postsekundárním studiu. Kandidáti učitelství jsou přijímáni do institutu pro přípravu učitelů (IUFM) na základě materiálů, hodnotící jejich předchozí studium, nebo případně na základě pohovoru. Studium na IUMF viz. vysvětlení studia učitelů mateřských škol v bodě 2. - Předškolní výchova (Enseignement préélémentaire).

5. Sekundární vzdělávání

Sekundární vzdělávání je poskytováno nejprve v collège, jednotné škole, kam jsou přijímáni všichni žáci na dobu prvních čtyř let sekundárního vzdělávání, a poté ve všeobecně vzdělávacím a technologickém nebo profesním lyceu.

5.1 Collège

„Jednotná collège“ byla vytvořena v roce 1975. Výuka je rozdělena do čtyř ročníků (ročník 6, 5, 4, 3). Všichni žáci musí absolvovat první ročníky, což jim umožňují diferencované cesty. V rámci povinné školní docházky poskytuje collège sekundární vzdělávání všeobecného charakteru, a to i v předprofesionálním zaměření. V důsledku toho jsou do této instituce přijímány všechny děti, které ukončily cyklus prohlubování vědomostí primárného vzdělávání, nejpozději do věku 12 let.

Collège má dvojí cíl, prohlubovat sociální integraci žáků a umožnit všem žákům úspěch ve studiu. To předpokládá, že každá škola se snaží pomoci žákům s obtížemi. Aby všichni žáci mohly v co nejlepších podmínkách absolvovat studium až do 3. třídy (tj. 9. postupového ročníku – od 6. třídy jsou ročníky číslovány sestupně), byly počínaje školním rokem 1992/93 zřízeny classes de 3éme d’ insertion (tzv. 3. třídy pro zařazení do praktického života). Tyto třídy jsou určeny pro žáky, jejichž hlavním cílem je přestup do profesního cyklu, a kteří mají zájem o svět práce.

Počet žáků v těchto třídách je omezen na maximálně patnáct. Kromě třetích tříd pro zařazení do praktického života mají některé collège speciální sekce: hudební třídy s upraveným rozvrhem, sportovně studijní třídy, dvojjazyčné a evropské sekce.

Vzdělávání v collège je organizováno do dvou dvouletých cyklů:
- Pozorovací cyklus, jenž zahrnuje 6. a 5. třídu; upevňuje a doplňuje primární vzdělávání a poskytuje přitom začátky sekundárního vzdělávání; je společný pro všechny žáky;
- Orientační cyklus, který zahrnuje 4. a 3. třídu všeobecného vzdělávání a 4. a 3. třídu technologickou.

Z rozhodnutí ministra vstoupila v platnost, počínaje školním rokem 1995/96, nová pedagogická organizace, založená na třech cyklech:
- 6. třída představuje pozorovací a adaptační cyklus pro sekundární vzdělávání;
- 5. a 4. třída je cyklem prohlubovacím;
- 3. třída hraje skutečně roli orientačního cyklu.

I když oba směry, všeobecný i technologický, poskytují po absolvování 3. třídy stejné možnosti volby, liší se pomocí poskytovanou žákům i pedagogickými metodami. Ve všeobecném sekundárním vzdělávání mají předměty, které se zde vyučují, umožnit rozvoj logického myšlení, zvládnutí vyjadřovacích prostředků a vytvoření návyku samostatné práce. V technologických třídách se zprostředkování poznatků realizuje pomocí technických a technologických projektů, které vypracovává celý tým učitelů, a které žákům umožňují získat konkrétní výsledky.

Organizace vyučovacího týdne v collège je v kompetenci každé instituce. Dbá se na zajištění rovnoměrného rozdělení předmětů a na rozdělení vyučovací doby do pěti (nikdy šesti) dopoledních a dvou až čtyř odpoledních. Nevyučuje v neděli, ve středu a v sobotu odpoledne. Vyučovací hodina tvá 55 minut a po ní následuje 5 minut přestávky. V Pozorovacím cyklu je týdenní počet vyučovacích hodin 22 hodin a 30 minut. Každá instituce může uvedený počet zvýšit o hodinovou dotaci vypočítanou na základě 3 hodin týdně, rozdělených do 6. a 5. třídy. To pomáhá obzvláště žákům, kteří mají obtíže. V Orientačním cyklu je počet vyučovacích hodin stanoven podle vybraného povinně volitelného předmětu na 27 hodin a 30 minut nebo na 28 hodin a 30 minut. Ve 4. a 3. technologické třídě je celkový počet vyučovacích hodin stanoven na 28 hodin a 30 minut. Kromě povinné výuky si žáci od 4. třídy mohou podle přání vybrat studium 2. živého jazyka.

Po vyučování mají žáci dvě možnosti, jak se připravovat.

Buď pracovat nebo číst pod dohledem externího pracovníka nebo vychovatele z internátu, nebo v Centre de documentation et d’ information – CDI (dokumentační a informační centrum). To je služba, kde pracují dokumentátoři, kteří žákům i učitelům zprostředkovávají přístup k pedagogické dokumentaci a k technickým prostředkům, jako je audiovizuální materiál a reprografický materiál. V CDI si také žáci mohou provádět rešerše dokumentů a tím se postupně učit samostatné práci. Během studia v collège je každý žák objektem hodnocení, které má vliv na jeho další zaměření. Rodiče jsou o práci svých dětí informování prostřednictvím trimestrálního vysvědčení a Carnet de notes et de correspondance (žákovské knížky), dále na základě kontaktů a rozhovorů s vyučujícími, zvláště s „hlavním profesorem“ a „poradcem pro orientaci“ a v neposlední řadě i prostřednictvím pravidelně organizovaných třídních schůzek. V současné době neexistují předpisy týkající se známkování žáků v collège. V praxi se hodnocení výsledků žáků vyjadřuje především prostřednictvím známek na vysvědčení, které každý trimestr posílá rodičům ředitelství školy. Známky v každém předmětu jsou provázeny podrobným hodnocením práce a pokroku, kterého žák dosáhl. Konečné výsledky žáka ze 4. a 3. třídy jsou uvedeny na školní kartě pro udělení Diplome national du brevet (národního diplomu), který nepodmiňuje budoucí zaměření žáka, ale je potvrzením všeobecného vzdělání. Je udělován na základě získaných známek a výsledků ze 4. a 3. třídy.

Poradenství o orientaci je pedagogické opatření, které má za cíl pomoci každému žákovi během celé školní docházky. Provádět výběr školy i profese na základě znalosti věci, je součástí poslání školských zařízení. Na konci 4. třídy, v rámci rozhovoru s rodiči, mohou být, v závislosti na dosažené úrovni a osobním plánu žáka, přijata 3 řešení:
- opakování 4. třídy všeobecné nebo technologické;
- přechod do 3. třídy všeobecné nebo technologické;
- přechod do 3. uvádějící třídy, připravující na kvalifikační odbornou přípravu.

Třetí třída, poslední ročník collège a konec orientačního cyklu, je významným mezníkem v orientaci žáka. Jsou tři možná řešení:
- 2. všeobecná a technologická třída, která vede k všeobecné nebo technologické/odborné maturitě;
- 2. profesní třída, která vede k vysvědčení o profesních studiích (BEP); toto zaměření umožňuje žákům později, po získání první profesní kvalifikaci, pokračovat v přípravě ke složení profesní nebo technologické/odborné maturity;
- 1. ročník přípravy vedoucí k osvědčení profesní způsobilosti (CAP).

Návrhy na zaměření žáka podává rada třídy, na základě přání žáka a rodiny.

Návrhy jsou zasílány rodičům, kteří v případě, že s nimi nesouhlasí, mohou podat odvolání komisi.

5.2 Všeobecná vzdělávací a technologická lycea (Lycées
d’ enseigment général et technologigue)

Všeobecně vzdělávací a technologické lyceum je smíšená sekundární vzdělávací instituce, která připravuje v tříletém studiu (druhá, první a závěrečná třída) k všeobecné maturitě, technologické (odborné) maturitě a brevet de technicien (diplomu technika). Classes préparatoires aux grandes écoles – CPGE (přípravné třídy pro „velké školy“) a Sections de techniciens supérieurs – STS (sekce vyšších techniků), které jsou začleněny do lyceí, poskytují pomaturitní přípravu.

Žáci, kteří vyjdou z collège, jsou obvykle přidělování do lyceí ve svém školním obvodě. Výjimku tvoří případy, kdy rodiče vyberou soukromou školu nebo kdy zvolené zaměření (např. jiný živý jazyk, než ten, který nabízí lyceum v daném obvodě, evropská sekce atd.) vyžaduje přestup do vzdálenější instituce.

Finanční a správní organizace, struktury rozhodování i konzultativní struktury a předpisy týkající se školního dne jsou stejné jako v collège.

Výuka v classe de seconde (druhá třída – tj. desátý postupný ročník) zahrnuje společný základ, který má stejnou hodinovou dotaci i stejný vzdělávací program pro všechny žáky. Celkový počet vyučovacích hodin se pohybuje od 29 hodin a 30 minut do 31 hodin a 30 minut, podle zvolených předmětů. Pedagogická obnova lyceí vedla k organizaci classes de première et terminale (první a závěrečná třída). Jejím charakteristickým znakem je redukce počtu zaměření a jim odpovídajících typů maturit. Na závěr druhé všeobecné a technologické třídy si mohou žáci zvolit mezi:
- třemi odbornými zaměřeními – L (literární), ES (ekonomické a sociální) a S (přírodovědné);
- čtyřmi technickými zaměřeními – STT (přírodní vědy a technologie terciální sféry), STI (přírodní vědy a průmyslová technologie), STL (přírodní vědy a laboratorní technika) a SMS (sociálně lékařské vědy);
- přípravou na specifické technologické maturity – hotelnictví, užité umění, hudební a taneční technika.

Zaměření, která připravují k jednotlivým typům maturity, jsou velmi různorodá. Obecně však obsahují společný „předmětový“ základ, výuku povinně volitelných předmětů a nepovinnou výuku.
Příprava k získání Brevet de technicien (diplom technika), který vede ke kvalifikaci technika specializovaného v určité oblasti, obsahuje povinné a společné všeobecně vzdělávací předměty. Dále specifické technické a profesní předměty podle specializace.

Po získání vysvědčení technika žáci mohou:
- buď odejít do praktického života a najít si místa odpovídající jejich specializaci, nebo
- pokračovat ve studiu, zvláště v sekci vyšších techniků dané specializace nebo na Instituts universitaires de technologie – IUT (univerzitní technologické instituty).

Žáci musí doma nebo při studiu splnit individuální a písemné úkoly, které musí vypracovat ve stanoveném čase. Rodiče jsou informováni o výsledcích svých dětí:
- prostřednictvím zprávy, která je vydávána každý trimestr a obsahuje výsledky a hodnocení z každého předmětu, všeobecné hodnocení a rady udělované ředitelem školy;
- prostřednictvím žákovské knížky a korespondence, které jsou prostředkem spojení mezi rodiči a vyučujícími;
- na základě rozhovorů a kontaktů s vyučujícími;
- prostřednictvím třídních schůzek.

Druhá třída hraje významnou úlohu pro orientaci žáka. Na začátku druhé třídy se provádí hodnocení všech žáků v základních předmětech – francouzštině, matematice a v živém jazyce I. Během druhého trimestru žák spolu s rodiči formulují své předběžné představy o další orientaci. Během třetího trimestru rodina písemně vyjádří svou volbu zaměření v první třídě, v pořadí podle preferencí. Na základě těchto kroků, školních výsledků a jiných prvků hodnocení formuluje rada třídy návrh zaměření v první třídě. V případě nesouhlasu s rozhodnutím třídní rady může rodina poslat odvolání. Studium, uskutečněné na všeobecně vzdělávacím a technologickém lyceu, je završeno všeobecnou nebo technickou maturitní zkouškou. Maturita představuje první akademickou hodnost a je klíčem k vysokoškolskému studiu. Je organizována na základě předmětových zaměření a obsahuje povinné písemné a ústní zkoušky, i nepovinné zkoušky. Zkoušky vycházejí z oficiálních vzdělávacích programů závěrečných tříd lyceí. Každý rok je ve dnech stanovených Ministerstvem národního školství organizováno jedno zkouškové období. Náměty jsou vybírány rektorem, který má v této oblasti zmocnění od ministra. Žáci, kteří u maturitních zkoušek neuspěli, ale získali známkový průměr alespoň osm bodů z dvaceti, mohou obdržet osvědčení o ukončení sekundárního studia. Toto osvědčení vydávané rektorem potvrzuje, že sekundární studium bylo zcela ukončeno, ale nezakládá právní nárok pokračovat ve vysokoškolském studiu.

5.3 Profesní lycea (Lycées professionnels)

Profesní lycea jsou ukončena následujícím způsobem:
- získáním Certificat d’ aptitude professionelle – CAP (osvědčení o profesní způsobilosti);
- získáním Brevet d’ études professionneles – BEP (diplom profesních studií);
- baccalauréat professionnel (profesní maturita).

Cílem studia, vedoucímu k osvědčení o profesní způsobilosti (CAP), je poskytnout přípravu pro výkon určitého povolání.

Ta zahrnuje:
- všeobecné vzdělávání (od 14 hodin a 30 minut až do 16 hodin týdně, podle druhu CAP), které má žákům poskytnout základ všeobecné kultury, zaměřené na moderní svět; je přizpůsobeno profesním potřebám;
- technické/odborné a profesní vzdělávání (12 až 17 hodin týdně, podle druhu CAP), které poskytuje odborné vědomosti a dovednosti, odpovídající potřebám zvoleného oboru; jsou vyučovány formou teoretických kursů i praktických a aplikačních cvičení v dílně nebo kanceláři;
- období přípravy v podniku.

Po získání CAP pokračují někteří žáci ve studiu, vedoucímu k získání diplomu profesních studií BEP.

Příprava k získání diplomu profesních studií (BEP) poskytuje odbornost na úrovni kvalifikovaného dělníka nebo zaměstnance. Představuje širší přípravu v profesní oblasti než CAP. BEP mohou získat žáci, kteří se po ukončení 3. třídy collège po dobu dvou let připravují v profesním lyceu. Studium obsahuje:
- všeobecné vzdělávání (14 – 22 hodin). V profesním lyceu pokračuje výuka většiny všeobecně vzdělávacích předmětů, které se vyučovaly v collège. Je však více orientována na profesní oblast;
- technologické vzdělávání (16 – 20 hodin); liší se podle jednotlivých specializací;
- období přípravy v podniku.

Žáci, kteří získali BEP, mohou buď odejít do praktického života, nebo pokračovat ve studiu, jenž vede k odborné nebo technologické maturitě. Toto studium trvá dva roky (první a závěrečná třída). Ti, kteří se chtějí připravovat k technologické maturitě, mají možnost, dříve než přejdou do první třídy, absolvovat tzv. první adaptační třídu, což značně zlepšuje jejich reálné vyhlídky na úspěch v technologických studiích až do maturity i dále. Profesní maturita vede k diplomu, který je možno získat na základě dvouletého studia (první a závěrečná profesní třída), jež představuje závěrečný cyklus odborné cesty. Narozdíl od technologické maturity je profesní maturita především cestou pro profesní zařazení, vedoucí přímo k výkonu nějakého povolání, i když umožňuje rovněž pokračovat v univerzitních studiích. Odborná maturita završuje kvalifikační přípravu, zaměřenou na určité povolání a mohou ji skládat kandidáti, držitelé BEP (nebo CAP, kteří absolvovali dvouletou přípravu po ukončení 3. třídy), jejichž zaměření odpovídá příslušné profesní maturitě.

Příprava k profesní maturitě trvá dva roky: první odborná třída a závěrečná odborná třída. Hodinová dotace (30 hodin týdně) je rozdělena následujícím způsobem:
- odborná, technologická a přírodovědná příprava (16 – 18 hodin);
- všeobecné vzdělávání;
- francouzština (3 – 4 hodiny) s důrazem na vyjadřování a otevřenost světu;
- živý jazyk (2 – 3 hodiny);
- znalost současného světa prostřednictvím dějepisu, zeměpisu a občanské výchovy (2 hodiny);
- tělesná a sportovní výchova (3 hodiny);
- umělecká příprava (nejméně 2 hodiny);
- 3 – 6 hodin je věnováno na individuální práci
- příprava v podniku: originalita této přípravy spočívá v její délce – 16 – 20 hodin během dvou let. 6. Počátečná odborná příprava

Ministerstvo národního školství tradičně odpovídá za počáteční odbornou přípravu, tj.

za přípravu žáků a studentů nezapojených do aktivního života.

6.1 Příprava učňů

Je to počáteční alternační/střídavá odborná příprava na základě pracovní smlouvy. Pro tuto přípravu je charakteristické získávání dovedností v podniku, doplněné teoretickou výukou v Centre de formation d’ apprentis - CFA (středisko pro přípravu učňů). Příprava je ukončena udělením diplomu odborného nebo technického vzdělání nebo obdobného osvědčení. Učební smlouva je pracovní smlouvou zvláštního typu, kterou může uzavřít veškerá mládež ve věku 16 – 25 let. Během trvání smlouvy dostává učeň mzdu, která se různí podle jeho věku a průběhu smlouvy.

Příprava probíhá zároveň v podniku a ve středisku pro přípravu učňů (CFA). Zaměstnavatel je povinen zajistit praktickou přípravu učně a zapsat ho do střediska, které zajišťuje výuku, odpovídající přípravě podle smlouvy.

6.2 Opatření pro alternační přípravu mládeže ve věku
16 – 25 let

Tato opatření spočívají na třech typech „smlouvy o alternačním pracovním zařazení“: na smlouvě o profesní orientaci, na smlouvě o kvalifikaci a na smlouvě o zapracování, jejichž dispozice byly pozměněny sociálními partnery v červenci 1994.

Smlouva o orientaci se týká mladých lidí do 22 let, kteří nemají diplom z technického nebo profesního vzdělávání a nedokončili druhý cyklus všeobecného vzdělávání. Má jim pomoci zařadit se do pracovního procesu tím, že jim umožní profesní orientaci na základě praxe v podniku.

Smlouva o kvalifikaci je určena mladým lidem mladším šestadvaceti let, kteří si přejí počáteční přípravu doplnit přípravou profesní.

Smlouva o zpracování je smlouvou o práci na dobu určitou nebo neurčitou a uzavírá se mezi podnikem a žadatelem o práci mladším šestadvaceti let. Cílem této smlouvy je umožnit mladému člověku, aby se zapracoval v určitém typu zaměstnání.

U všech těchto typů smluv pomáhá mladému člověku patron, což je jeden ze zaměstnanců, vybraný na dobrovolné bázi zaměstnavatelem. Patron sleduje činnost maximálně tří mladých lidí a zajišťuje jejich spojení s ostatními zaměstnanci podniku. Kromě těchto smluv existují:
- Crédit formation individualisé (úvěr na individualizovanou přípravu) pro mládež; tato forma dává mladým lidem bez kvalifikace právo získat individuální cestou přípravy určitou kvalifikaci;
- Contract emploi solidarité (smlouva „zaměstnání ze solidarity“) je určena mládeži ve věku od 18 do 25 let, která má mimořádné obtíže s pracovním zařazením a která má kvalifikaci na úrovni profesní maturity nebo diplomu technika; tato smlouva umožňuje vykonávat nějakou činnost na poloviční úvazek v rámci pracovní smlouvy.

7.

Vysokoškolské vzdělávání

Zákon z 26. 1. 1984, zvaný Savaryho zákon, definuje vysokoškolské vzdělávání jako veřejnou službu, která zahrnuje veškerou postsekundární přípravu, spadající pod různá ministerstva. Jeho posláním je:
- počáteční a další příprava;
- vědecký a technický výzkum a využití jeho výsledků;
- šíření kultury a vědeckých a technických informací;
- mezinárodní spolupráce.

Pro vysokoškolské vzdělávání je charakteristická velká rozmanitost institucí, jejichž organizace a podmínky pro přijetí se liší podle povahy instituce a cílů poskytované přípravy. Existují následující druhy vysokoškolských institucí:
- jednak univerzity, veřejné instituce, které přijímají, v zásadě bez uplatňování selekce – s výjimkou lékařských a farmaceutických oborů – studenty mající maturitu (nebo ekvivalentní úroveň vzdělání), kteří si přejí zapsat se na krátká studia (tzv. bac + 3, tedy maturita + 3 nebo více let); počty jejich studentů jsou velké; poskytují velmi různorodou přípravu, obsahující základní vzdělávání praktické vzdělávání; výběr studentů se uskutečňuje postupně v průběhu po sobě jdoucích studijních cyklů;
- jednak veřejné nebo soukromé školy a instituty, spadající pod různá ministerstva, které zajišťují vysokoškolské vzdělávání s odborným zaměřením:
- buď krátkou přípravu: v oblasti techniky, obchodu, zdravotnictví (příprava nižšího zdravotního personálu);
- nebo dlouhou přípravu (maturita + 3 nebo více let) vysoké úrovně: instituty politických hnutí, inženýrské školy pro přípravu architektů, národní vysoké školy v oblasti telekomunikací, umělecké školy atd.

Tyto instituce provádějí výběr maturantů na základě konkurzu nebo osobních materiálů, které hodnotí přijímací komise.

7.1 Univerzity

Univerzity jsou veřejné instituce vědeckého, kulturního a odborného charakteru. Tento statut jim poskytuje správní, finanční, pedagogickou a vědeckou autonomii. Univerzity jsou víceoborové instituce. Každá je tvořena z oborových vzdělávacích a výzkumných jednotek, které mají společné cíle. Může rovněž zahrnovat instituty a školy, vytvořené na základě dekretu, katedry, laboratoře a výzkumná centra, vytvořená na základě usnesení správy rady univerzity. Každá instituce, která je součástí univerzity, stanoví svůj statut a svou vnitřní organizaci.

Pro přijetí na vysokoškolské studium je nutná maturita nebo vzdělání na rovnocenné úrovni či diplom, opravňující ke vstupu na univerzitní studia (D A E U) – národní diplom, vydaný pověřenými univerzitami a opravňující k přijetí na základě roční přípravy v rozsahu nejméně 225 hodin.

Školné, které se platí při zápisu do vysokoškolských institucí veřejného vzdělávání, je určováno každý rok ministerskou vyhláškou. Ve veřejných institucích, patřících pod Ministerstvo pro vysoké školství – zvláště na univerzitách – je školné nízké. Pro svá vysokoškolská studia mohou studenti získat finanční pomoc v podobě vysokoškolských stipendií podle sociálních kritérií, univerzitních kritérií (pro přípravu DEA, DESS, agregace nebo některých konkurzů na přijetí do veřejné správy) nebo formou čestných bezúročných půjček, které je třeba splatit nejpozději deset let po ukončení studií. Dlouhé univerzitní studium je organizováno do tří po sobě jdoucích studijních cyklů, ukončených získáním národních diplomů.

První cyklus je pokračováním přípravy potvrzené maturitou a připravuje studenty ke studiu ve druhém cyklu nebo ke vstupu do praxe. Zahrnuje dva roky přípravy, vedoucí k získání diplomu všeobecných univerzitních studií (DEUG). Vzdělávání je organizováno pomocí kapitalizovaných modulů (tj. spolu souvisejících prvků výuky). Tím je usnadněna orientace, opakování studia a dálkové studium s rozloženou časovou dotací. Součástí veškeré přípravy je výuka alespoň jednoho cizího jazyka. Zvláštní případ představuje vzdělávání zdravotníků (medicína, zubní lékařství, farmacie, biologie člověka), kde se na závěr prvního ročníku uskutečňuje výběr studentů na základě třídění. Počet kandidátů na přijetí do druhého ročníku je každý rok stanoven vyhláškou ministra pro vysoké školství a ministra zdravotnictví.

Druhý cyklus je cyklem prohlubování vědomostí, cyklem všeobecné vědecké a technické přípravy vysoké úrovně pro odpovědnou odbornou činnost. Zahrnuje 2 – 3 roky studia. Existuje několik typů přípravy:
- základní odborná nebo specializovaná příprava, vedoucí k získání licenciátu (DEUG + 1 rok) a titulu magistra – maitrise (licenciát + 1);
- dvouletá příprava s odborným zaměřením, vedoucím k získání titulu magistra věd a techniky (DEUG + 2), magistra věd o řízení (DEUG + 2) nebo magistra informatických metod v řízení (DEUG + 2);
- tříletá příprava, vedoucí k titulu inženýr (maitrise + 1 nebo DEUG + 3);
- příprava, poskytovaná v univerzitních institutech (I. U. P.), která nabízí absolventům prvního ročníku vysokoškolských studií (1.

ročník DEUG nebo třídy, připravující na velké školy) tříletou univerzitní odbornou přípravu, zakončenou diplomem magistra (maturita + 4);
- příprava, poskytovaná v univerzitních institutech, pro přípravu učitelů (Instituts universitaires de formation des maitres – IUFM), které nabízejí absolventům tříletého univerzitního studia (maturita + 3) dvouletou univerzitní a odbornou přípravu, vedoucí k povolání učitele.
Kromě diplomů udělovaných ministerstvem pro vysoké školství mohou univerzity udělovat diplomy samy (univerzitní diplomy nebo diplomy instituce).

Třetí cyklus je cyklem vysoké specializace a přípravy k výzkumu. Kandidáti jsou vybírání z řad držitelů maitrise, titulu inženýra nebo odpovídajícího diplomu, udělovaného na základě uznání nabytých vědomostí. Existují dva typy přípravy:
- jednoroční odborná příprava, založená na odborné stáži v podniku a ukončená vysokoškolským Diplome d’ études supériures spécialiseés (diplom specializovaných studií).
- příprava, prostřednictvím výzkumu, kde na závěr prvního roku získávají studenti Diplome d’ études approfondies – DEA (diplom prohloubených studií), vedoucí po třech až čtyřech letech studia k doktorátu (obhajoba disertační práce nebo předložení souboru prací).

Po získání doktorátu může následovat zápis ke studiu, vedoucímu k oprávnění řídit výzkum, což je diplom, potvrzující schopnost držitele provádět originální vědecký výzkum vysoké úrovně a jeho způsobilost řídit mladé výzkumníky. Hlavním cílem tohoto diplomu je umožnit vstup do sboru univerzitních profesorů. Kromě toho se inženýři s titulem magistr a studenti posledního ročníku inženýrské školy mohou připravovat k získání diplomu technického výzkumu (D. R. T.), což je diplom třetího cyklu, vydávaný na závěr výzkumu v průmyslové a terciální sféře.

V lékařských a farmaceutických oborech je celková délka přípravy, rozdělená rovněž do tří cyklů, různá podle oborů:
- osmiletá pro získání státního diplomu doktora všeobecného lékařství;
- deseti až jedenáctiletá (podle specializací) pro získání diplomu lékaře-specialisty;
- šestiletá pro získání diplomu doktora farmacie;
- devíti až desetiletá pro získání diplomu specializovaného doktora farmacie.

Způsoby kontroly vědomostí studentů určuje sama instituce. Diplomy jsou vydávány na základě písemných a ústních zkoušek. Univerzity obvykle provádějí průběžnou kontrolu znalostí, což umožňuje brát v úvahu výkon studenta během celého roku.

7.2 Jiné typy vysokoškolské přípravy

Je možno rozlišovat dva typy vysokoškolské přípravy – krátkou vysokoškolskou přípravu a dlouho vysokoškolskou přípravu.

7.2.1 Krátká vysokoškolská příprava

Týká se výlučně průmyslové a terciální sféry. Po dvou, někdy tříletém studiu je vydáván odborný diplom.

Tuto přípravu poskytují:
- Instituts universitaires de technologie – IUD (univerzitní technologické instituty), které jsou připojeny k univerzitám; studium je zakončeno získáním univerzitního technologického diplomu (DUT), který svým držitelům umožňuje rychle zastávat odpovědná místa v průmyslu a v terciální sféře; přijímání do IUT je prováděno na základě výběru;
- Section de techniciens supérieurs – STS (sekce vyšších techniků), které jsou otvírány ve všeobecně vzdělávacích a technologických lyceích - studium v délce dvou let se odlišuje od studia na IUT tím, že je více specializované a velmi přizpůsobené pro určité funkce; je zakončeno získáním brevet (diplomu) vyššího technika (BTS); přijetí do STS se uskutečňuje na základě osobních materiálů;
- samotné univerzity, kde se studenti ve dvouletém studiu mohou připravovat k získání diplomu přírodovědeckého a technického univerzitního studia (DEUST), který umožňuje přímý vstup do praxe;
- univerzity a školy, spadající pod Ministerstvo zdravotnictví a připravující nižší zdravotnický personál a sociální pracovníky; přijímání do těchto institucí se provádí buď na základě maturity nebo zkoušky, testu či rozhovoru; délka studia může být i čtyřletá.

7.2.2 Dlouhá vysokoškolská příprava

Zákon z 12. 7. 1875 ustanovil princip svobody vysokoškolského vzdělávání. Tento zákon se stal základem pro zřizování soukromých institucí, jež však musí být nejprve právně prohlášeny za otevřené. Společným znakem těchto různorodých institucí je vysoké školné, odlišné podle jednotlivých institucí, a často velmi přísná výběrovost při příjímání. Maturita je pro přijetí nezbytná, ale sama o sobě nepostačuje. Existují:
- inženýrské školy;
- grandes écoles (velké školy) pro průmysl a řízení;
- Ecole des hautes études commerciales – HEC (Škola vysokých obchodních studií);
- Ecole supérieure de commerce – Sup de Co. v Paříži (Vysoká škola obchodní);
- 18 Ecoles supérieures de commerce et d’ administration des enterprises (vysoké školy pro obchod a správu podniků);
- 17 škol nebo institutů obchodních věd;
- Katolické instituty – soukromé instituce, uznané Ministerstvem národního školství, které spojují univerzitní a vysokoškolské vzdělávání; studenti těchto institucí skládají zkoušky před komise univerzit; existuje 5 Katolických institutů: v Paříži, Lille, Lyonu, Angers a Toulouse.

Soukromé instituce mohou požádat o uznání státem, což představuje značku kvality. Uznání je udělováno dekretem ministra pro vysoké školství. Instituci otvírá možnost získat státní subvenci a studentům stipendia veřejného školství. Uznané instituce mohou být předmětem inspekce. Jmenování ředitelem a učitelem je závislé na schválení rektora akademie.

Povolení vydávat diplom, hovorově „revetu du visa officiel“ (získání oficiálního viza) může být uděleno institucím nejméně pět let uznaným státem, výnosem ministra pro vysoké školství. Kritéria jsou stejná jako pro uznání instituce, ale zahrnují zvýšené nároky na úroveň a kvalitu výuky.

Ve veřejné oblasti existují:
- instituty politických studií (IEP), jichž je osm; institut v Paříži přijímá do 1. ročníku na základě velmi přísných zkoušek; do 2. ročníku mohou být přijati na základě rozhovoru držitelé diplomu nejméně na úrovni licenciátu;
- Grandes écoles scientifiques (Vysoké vědecké školy), spadající pod Ministerstvo pro vysoké školy a přijímací studenty na základě konkurzu;
- Ecoles normales supérieures – ENS (Vysoké pedagogické školy), které jsou 4 (v Paříži, Fontenay/Saint-Cloud, Lyonu a Cachan) a přijímají na základě vysoce výběrového konkurzu;
- některé vysoké školy, spadající pod jiná ministerstva, a to zvláště: Ecole nationale d’ administration – E. N. A.

(Národní škola pro správu), která spadá pod premiéra a má za cíl připravovat vysoké úředníky státní správy;
- instituce vysokého vojenského školství, spadající pod Ministerstvo obrany, zahrnují školy pozemního vojska, námořnictva a vzdušných sil. Přijetí na nejprestižnější z těchto škol (Ecole Polytechnique, Ecole Spéciale Militaire de Saint-Cyr, Ecole Navale, Ecole de l’ air de Salon-de-Provence) se uskutečňuje na základě konkurzu po absolvování přípravných vědeckých tříd;
- Ecoles des Mines (báňské školy), spadající pod ministerstvo průmyslu a přijímací studenty na základě konkurzu nebo diplomu (podle jednotlivých případů – maturity + 1, maturita + 2 nebo maturity + 4);
- Ecole Nationale des Ponts et Chaussées (Národní škola pozemního stavitelství), patřící pod Ministerstvo pro územní plán, infrastrukturu a dopravu, je nejstarší z velkých škol a přijímá studenty na základě konkurzu po ukončení studia v přípravných vědeckých třídách nebo na základě diplomu;
- Instituce veterinářské školy spadají pod Ministerstvo zemědělství;
- Národní veterinářské školy spadají pod Ministerstvo zemědělství;
- Instituce vysokého uměleckého školství spadají pod Ministerstvo kultury;
- Vysoké školy pro architekturu spadají pod Ministerstvo pro územní plán, infrastrukturu a dopravu.

	Tento článok bol vytlačený zo stránky https://referaty.centrum.sk