Platón zde ve svém pojetí vzniku organizované lidské společnosti zdůraznil velmi podstatnou věc. Totiž že lidská společnost je ve své organizované podobě výsledkem dělby práce, k níž zcela nezbytně ve společnosti dochází. Stát z této dělby práce vzniká, ale do velké míry ji i organizuje a řídí. Právě tato skutečnost mu, v ideálním případě, umožňuje nespokojovat se s pouhým dohlížením na udržování rovnováhy zájmů společnosti, nýbrž na prosazování některých zájmů a omezování jiných. Pro tento účel využívá vojáků - strážců, kteří jej chrání proti útočníkům zvenčí. Strážce Platón ztotožňuje s filozofem, jež miluje a hledá pravdu. Představuje ho jako mudrce se zvláštní výchovou, zbaveného majetku i rodiny, který je připraven střežit stát navenek a zejména zvnitřku. Ideál vladaře – filozofa si představuje připraveného ke svému úkolu vládce, jenž není hrubým tyranem, obklopený stejně hrubými žoldnéry, nýbrž je nezištným služebníkem a ochráncem obce. Dalším a posledním dialogem, patřícím do toho období, je spis „Faidros“. Rozhovor mezi Sokratem a Faidrosem, zabývající se láskou a krásou, poměrem duše k ideám a o možnosti spojení pravé rétoriky s filozofií. Tento dialog je zvláště důležitý pro nauku o idejích a pro Platónovu nauku o „třech částech duše“.

Všechny tyto spisy jsou dokladem zrodu a vývoje Platónovy vrcholné teorie dokonalého neměnného jsoucna, světa idejí, tj. světa „druhů“ (řecky idea znamená druh, logický druh). Dědictví prvního období se zde projevuje zvláště v tom, že na vrchol tohoto světa postavil Platón ideu dobra.

Do pozdního, třetího období Platónovy tvorby patří dialogy, jejichž charakteristickým pojítkem je určitá konkretizace a modifikace pozic, jež zaujal v předcházejícím období své tvorby. Pro toto období je typický určitý kompromis s pythagoreismem. Proto také bývá toto období zjednodušeně nazýváno obdobím sloučení nauky o idejích s pythagorovskou mystikou čísel. Patří sem spis „Theaitétos“ o pravdivém vědění, přičemž spisy 7 – 11 vznikly v Platónově zralém věku. „Filébos“ o vpravdě šťastném životě a o poměru slasti a dobra. Vznikem přírodních jevů od vesmírných těles až po pozemské živočichy se zaobírá „Timaios“. Nedokončený dialog „Kritiás“ obsahuje vylíčení zániku bájné ostrovní říše Atlantidy, k němuž došlo asi deset tisíc let před dobou Platónova života. Tato říše zůstává dodnes předmětem neustálých dohadů. „Polítikos“ – „Státník“ je souborem politických názorů starého Platóna. Na něj navazuje spis „Momoi“ – „Zákony“, jež je posledním velkým Platónovým dílem, které již nedokončil.