referaty.sk – Všetko čo študent potrebuje
Ambróz
Sobota, 7. decembra 2019
Bertrand Russell: Logika, jazyk a věda
Dátum pridania: 09.12.2004 Oznámkuj: 12345
Autor referátu: zvolda
 
Jazyk: Čeština Počet slov: 4 343
Referát vhodný pre: Vysoká škola Počet A4: 15.4
Priemerná známka: 2.95 Rýchle čítanie: 25m 40s
Pomalé čítanie: 38m 30s
 
Úvod
Bertrand Artur William Russell žil v letech 1872-1970 a dodnes patří k nejznámějším filozofům západního světa. Zabýval se nejprve matematikou a jeho významné dílo Principia Mathematika nám předkládá její základy. Na veřejnosti byl v době první světové války znám Russell zejména svým důsledně pacifistickým postojem a po celý život projevoval typický anglický nonkonformismus (odmítání panujících názorů či předsudků). Angažoval se v mnoha politických procesech, shodou okolností i s Miladou Horákovou. Zpočátku se Russell jako filozof přikláněl spíše k určitému platónismu, později však došel k názorům shodným s novopozitivismem. Novopozitivismus je směr 20.století, jenž se zabýval především jazykem, jeho vědeckou analýzou a odmítal spekulativní metafyziku. Vývoj Russellova myšlení nám dokládá spousta spisů, které se týkají logiky, teorie poznání, filozofie přírody, náboženství, společenského uspořádání. K jeho nejdůležitějším spisům patří dílo Lidské vědění (1948). Russell nevytvořil žádný systém, pracoval vždy na speciálních zkoumáních, k možnosti univerzálního poznání byl skeptický a jako jediný účinný nástroj poznání viděl přírodní vědy. Filozofie by měla být pouze nástrojem, pokládat transcendentální otázky, nikoli na ně odpovídat, pouze analyzovat vědecký jazyk. Zakládal si na exaktnosti a empirickém poznání, čímž se čím dál více blížil k pozitivismu. 
 
Jazyk a teorie poznání
Tato obsáhlá stať o funkci jazyka v teorii poznání je součástí knihy Human Knowledge. Nicméně touto otázkou se Russell zabýval v několika dalších dílech a my se nyní pokusíme nastínit alespoň nejzákladnější problematiku jeho zkoumání. Russell se nejprve zabývá tzv. „ostenzivní definicí“. Tu lze definovat jako každý proces, pomocí něhož se nějaká osoba učí rozumět nějakému slovu, aniž by přitom použila jiných slov. Uvádí zde příklad, že jste v Normandii, neumíte francouzsky, jste hladový a na stole leží chléb. Ukážete na něj a místní sedlák řekne „pain“, usoudíte tedy že to je francouzské slovo pro „chléb“. Tak jste si osvojil význam slova ostenzivní definicí. Proces ostenzivní definice lze však lépe osvětlit, jestliže učící se osoba nezná žádný jazyk, ani mateřský. Dospělý člověk zprvu rozumí na základě překladu, ale v druhém stádiu dovede i myslet v cizím jazyku. dítě, které ještě neumí mluvit, musí začít s druhým stádiem. Znalost jazyka má dva aspekty- aktivní a pasivní; pasivní, jestliže rozumíte tomu, co slyšíte, a aktivní, jestliže sám dovedete mluvit. Proces ostenzivní definice je přímo spojen s rozpoznáváním, obecně je pro zapamatování či objasnění jednotlivých pojmů nutné opakování a je zde vždy jisté riziko omylu, chyby v interpretaci.

Také se zde Russell zabývá různými druhy slov, které si osvojujeme pomocí ostenzivních definic. Jako zvláštní kapitolu vyděluje vlastní jména. Dále následují jména druhů: muž, žena, kočka, pes atd. Druhy toho typu se skládají z určitého počtu jednotlivých individuí s jistou vzájemnou mírou podobnosti. Tato jména se dítě patrně učí ostenzivně, stejně jako např. slova „mravenec“, „včela“, „hmyz“. Jménům takových látek jako „mléko“, „chléb“, „dřevo“, jež nejsou souhrny individuí, se snadno učíme ostenzívně, označují-li věci, které jsou v každodenním životě běžné. Atomistická teorie je pokusem přirovnat tuto třídu slov k té první, takže například mléko je pro ni souhrnem mléčných individuí (molekul). Pak následují kvality: modrý, červený, tvrdý, měkký, teplý, studený atd. Mnohým z nich se obvykle učíme ostenzívně, ale méně běžné kvality, jako například rumělkový, lze popsat na základě podobnosti a rozdílu. Ostenzívně se učíme také jménům jistých vztahů, jako například: nahoře, dole, napravo, nalevo, před, po, rychlý, pomalý. Existuje zde řada slov, jimž říkáme „egocentrická“ (Russell je nazývá egocentrické částice, dnes je nazýváme indexické výrazy nebo demonstrativa). Tato slova mají odlišný význam s ohledem na mluvčího a jeho situaci v čase a prostoru. Nejjednodušším egocentrickým slovům se učíme ostenzívně, jako třeba slova „já“, „ty“, „zde“, „nyní“. Všechna zmíněná slova lze používat jako úplné věty (nejen podstatná a přídavná jména, ale i předložky či příslovce). 

Vlastní jména
Ve stati "Vlastní jména" uvádí členění slov takto: "existuje tradiční rozdíl mezi "vlastními" jmény a jmény "tříd", který se objasňuje tím, že vlastní jméno se v podstatě vztahuje pouze na jediný objekt, zatímco jména tříd se vztahují na všechny, jakkoli početné objekty určitého druhu." Jak Russell hned upozorňuje, může se taky stát, že existuje pouze jeden objekt označený jménem třídy, například "družice Země" (tím jediným prvkem je Měsíc). Přestože můžeme chápat Měsíc jako jednotkovou třídu, mezi jmény tříd a vlastními jmény je stejně rozdíl - je tu i rozdíl mezi jednoduchostí jména a složeností jednotliviny. Budeme-li se ptát, jak jsou Russellem chápány nejnižší sémantické jednotky, jména jednotlivin, tak musíme prozkoumat, co je nejnižší jednotkou poznání. U Russella úzce souvisí zkoumání jazyka s jeho úvahami epistemologickými.

Uveďme si nyní Russellův princip obeznámenosti. Předmět, o kterém chceme hovořit, je totiž něčím, s čím jsme bezprostředně v kontaktu, s čím jsme obeznámeni: "Říkám, že jsem obeznámený s předmětem, pokud s ním jsem v přímém kognitivním vztahu, tedy pokud jsem si přímo vědom samotného předmětu." Ne vždy je nám toto umožněno, se všemi předměty nejsme obeznámeni, přesto však o nich hovoříme. V tomto případě jsme od něj více či méně vzdáleni. V takovémto případě užíváme deskripci ("jen deskriptivní poznání"), Poznání z deskripce je tedy teze doplňující princip obeznámenosti.

Z již uvedeného se zdá samozřejmé konstatovat, že Russell trval na tom, že vlastní jméno, které je jednoduché, je tím pravým a jediným kontaktem se světem jednotlivin, přičemž významem vlastního jména je právě tato jednotlivina - individuum: "Jméno... je jednoduchým symbolem bezprostředně označujícím nějaké individuum, které je jeho významem"
 
   1  |  2  |  3  |  4  |  5    ďalej ďalej
 
Copyright © 1999-2019 News and Media Holding, a.s.
Všetky práva vyhradené. Publikovanie alebo šírenie obsahu je zakázané bez predchádzajúceho súhlasu.