Pierre Gassendi

Život a dílo
Vedle Hobbese byl nejdůležitějším dobovým kritikem kartesianismu. Narodil se 22.1.1592 v Champtercier u Digne. Po krátkém učitelském působení se v roce 1626 stal proboštem tamní katedrály. Roku 1645 získal profesuru matematiky v Paříži, kde působil řadu let a kde také 24.10.1655 zemřel.

Gassendi byl humanisticky, filozoficky a vědecky vzdělaný, měl také diplomatické schopnosti. Nebyl systematickým filozofem, i když usiloval o shrnující přehled celého oboru tradiční filozofie. Jeho hlavní metafyzické dílo, spis Syntagma philosophicum, je souhrn hlavních metafyzických témat. Pokoušel se nově uplatnit Epikurovu filozofii, jeho odvážná obnova materialistického atomismu byla typická pro jeho eklektický postup. Pokoušel se často spojit neslučitelné, např. materialismus a víru v nesmrtelnost duše. Typická pro jeho filozofii je tedy dvojznačnost. Měl velký zájem o přírodní vědy, hlavně o astronomii, naopak matematiku považoval za neplodnou a zanedbával ji.
Jeho spisy můžeme rozdělit do tří skupin:
1) Polemické spisy proti aristotelismu,proti mystické filozofii přírody, proti Descartovi;
2) Spisy rekonstruující epikúreismus a biografie Tychona de Brahe, Koperníka apod.;
3) Hlavní systematický spis Syntagma philosophicum
4) Přírodovědné spisy

Přestože měl Gassendi žáky a přátele, nezaložil žádnou filozofickou školu. Jeho filozofii podpořila vývoj atomistické filozofie přírody. Spor mezi gassendisty a kartesiány o možnosti vakua se táhl velmi dlouho, než vývoj vědy jejich dohady ukončil.

Kritika racionalistické koncepce vědy
V jeho myšlení je silná polemická tendence. Nejprve se distancoval od scholastického aristotelismu, vystupoval především proti aristotelskému ideálu vědy a poznání, který přejímal tehdejší racionalismus. Nesouhlasil tedy ani s názory Descarta, vyslovil pochybnost nad předpokladem věčných pravd, resp. vrozených idejí, které chápal za výraz dogmatismu. Proti tomu vyjádřil požadavek usilovat o užitečné vědění empirickými prostředky. Zdůrazňoval, že všechny principy jsou vždy jen provizorní a mají hypotetický charakter a u žádné z dosud formulovaných hypotéz nikdy nebude možné prokázat její definitivní pravdivost. Gassendiho kritický postoj vůči racionalistickému ideálu nám může připadat jako skepticismus, avšak jeho postoj spíše vyjadřuje výraz probabilismus- omezuje možnost poznání na pravděpodobné výpovědi o důvodech pozorovatelných skutečností. Jeho kritika poznávání podstat jako pravé skutečnosti souvisí s jeho odmítáním apriorismu. S jeho nominalismem se pojí senzualizmus- věci lze pojmout pouze tak, jak nám je ukazují smysly, známe pouze vnější stránku, nikoli „nitro“ skutečnosti. O něm můžeme vytvářet pouze hypotetické předpoklady. Byl přesvědčen o tom, že empirické vlastnosti jsou znaky nepřímo uchopitelné podstaty věcí takže rozum, opíraje se o vnímání, může vytvářet pravděpodobnostní soudy o struktuře věcí. Označoval tedy nejen pozorování, ale i racionální pochopení za kritérium pravdy. Musí nám stačit pravděpodobné poznání podstaty, protože díky slabosti rozumu nemůžeme nazírat skutečnou pravdu, ale jen její stín.

Gassendi proto zformuloval čistě hypotetickou teorii skutečnosti, a to, že všechny procesy a stavy lze vysvětlit jejich převedením na vztahy mezi atomy pohybující se ve vakuu. Toto však trochu odporovalo jeho empiristické koncepci, proto je uznáván provizorní charakter teorií. Gassendi obecně tíhne k instrumentalismu, podle něhož je třeba hypotézy posuzovat z hlediska jejich použití v prognostických výpovědích. Hypotézy smí být považovány pouze za to, čím jsou, totiž za pravděpodobné objevné myšlenky, resp. předpovídání skutečností, a otázka po pravé podstatě věcí musí zůstat stranou.

Jeho agnosticismus zaměřený na podstatu věcí se zakládá na předpokladu, že vysvětlitelné je pouze to, co lze pochopit a možnost pochopení je vázána na podmínku, že lze nahlédnout vznik daného předmětu. Rozumíme proto jen tomu, co jsme udělali, nebo co udělat můžeme. Přirozenost věcí nám musí zůstat skryta, jelikož jsme ji sami nestvořili, jen Bůh- stvořitel poznává její podstatu. Bohu tedy přísluší vědění a my můžeme dospět k jistotě jen na úrovni popisu přírody, zbytek pro nás zůstane pouhými domněnkami. Jeho předpoklady však nijak neomezují pokrok poznání chápaný jako optimalizace a rozšiřování teorií. Kvalitativní omezení lidského poznání je tedy vyvažováno kvantitativní neomezeností.

Základní metafyzické myšlenky
Gassendiho ontologie se zakládá na tom, že existují jen konkrétní individua a žádné univerzálie, jako např. červená. Univerzální výrazy neoznačují obecné předměty, ale jsou to jména, která se liší od vlastních jmen tím, že označují více věcí, ne jen jednu. Jeho nominalismus bychom mohli označit spíše za konceptualismus- přijímá univerzálie ve smyslu obecných pojmů, které jsou tvořeny abstrakcí na základě podobnosti individuí. Podle tohoto pojetí není pojem (lat. conceptus) zobrazením nějaké objektivní podstaty, nýbrž má charakter pravidla. Tak je např. pojem „trojúhelník“ pravidlem, podle něhož lze zjistit, zda nějaký geometrický útvar můžeme označit za trojúhelník. Gassendi překonal teorii věčných pravd a objektivních podstat, v jejímž duchu např. Descartes tvrdil, že věta o součtu úhlů v trojúhelníku je pravdivá bez ohledu na to, zda trojúhelníky existují. Gassendi to odmítl, neboť podle něho nelze mluvit o přirozenosti trojúhelníků, neexistují-li trojúhelníky. Jeho význam spočívá také v překonání aristotelské nauky o kategoriích jako formách myšlení a formách skutečnosti.