referaty.sk – Všetko čo študent potrebuje
Bibiána
Štvrtok, 2. decembra 2021
Searlova teória myslenia
Dátum pridania: 04.01.2006 Oznámkuj: 12345
Autor referátu: mirda2004
 
Jazyk: Čeština Počet slov: 3 294
Referát vhodný pre: Stredná odborná škola Počet A4: 14.1
Priemerná známka: 2.96 Rýchle čítanie: 23m 30s
Pomalé čítanie: 35m 15s
 

3.a) SEARLOVA TEORIE MYSLI
John Rogers Searle proslul jako kritik "strong AI" a jako mysterián6 - tedy jako zastánce silně intuitivní teze, že komputační, mechanistické modely vědomí nevěnují pozornost něčemu skutečně důležitému: qualiím, pocitům, emocím, "jaké-je-to-být-costi", nebo ontologické subjektivitě vědomí. Formuluje jednu z verzí teorie psychofyzické identity, kterou sám charakterizuje jako biologický naturalismus. V této teorii je třeba konceptuálně rozlišit dvě vrstvy, které však, jak uvidíme, nemohou být rozlišeny také onticky. První vrstvou je vrstva kauzálních stavů a procesů mozku. Mozek je funkční struktura tvořená neurony a jejich vzájemnými vazbami. Tato vrstva je z ontologického hlediska objektivní a je popsatelná (v neurofyziologických termínech) na mikroskopické úrovni. Druhá vrstva je vrstva samotné mysli. Mysl je charakterizována určitými konstitutivními vlastnostmi, mezi které patří subjektivita, intencionalita, vědomí, schopnost působit na tělo. Jednou z hlavních tezí Searleovy teorie je, že tato vrstva je ontologicky subjektivní a nemůže být objektivizována redukcí na komputační nebo lingvistické (syntaktické) funkce. Je to neredukovatelná fenomenologická složka. Tato vrstva je popsatelná pouze na makroskopické úrovni a je doménou zejména psychologie, ale i dalších teorií intencionality, jako je lingvistika nebo ekonomie.7

Řekli jsme, že tyto dvě vrstvy nejsou odlišitelné na ontické úrovni. To proto, že podle Searla je mysl identická s částí mozku. V jeho teorii tedy figuruje jediná ontická struktura a tou je mozek. Tento má dvě složky, objektivní složku mikroskopických kauzálních stavů a procesů a subjektivní složku intencionality. Rozdíl mezi těmito dvěma složkami je dán pouze rozdílnou úrovní popisu.
Ovšem mezi myslí a mozkem není pouze vztah identity. Mentální stavy nejsou mozkovými procesy pouze realizovány, jako je tomu u funkcionalismu, ale jsou jejich výsledky a jsou jimi jednoznačně určeny.

"...chování mikročástic je příčinou jisté vlastnosti vyššího řádu a příslušná vlastnost vyššího řádu se zároveň realizuje v systému, který se skládá z mikročástic."8
Tím je Searle vázán k tomu, že pouze a jedině aktuální mozkové stavy Karla Gotta, které jsou dány konkrétními aktuálními neurony a jejich vazbami, mohou determinovat mentální stavy Karla Gotta. Transplantace části neuronové sítě mozku Karla Gotta nebo její duplikace, by nevedly k vytvoření systému, který by vykazoval aktuální mentální stavy Karla Gotta. Mysl-mozek Karla Gotta je charakterizován určitou primitivní identitou (haecceitou), která nemůže být žádným způsobem duplikována. Na druhou stranu, ačkoli mozkové stavy determinují mentální stavy, bariéra mezi objektivním a esenciálně subjektivním znemožňuje redukci mentálních stavů na mozkové stavy. Proto výše zmíněný duplikát neuronové sítě Karla Gotta by nejen nevykazoval vědomí Karla Gotta, ale nebyl by ani dostačující pro vytvoření vědomí jiného.

Ergo: subjektivita mentálních stavů není popsatelná, převoditelná ani vysvětlitelná z pozice třetí osoby. Mentální stavy jsou principiálně privátní. Po příslušné revizi základů vědeckého diskurzu by však bylo lze vytvořit epistemologicky objektivní vědu o oblasti, která je ontologicky subjektivní.
"...váš nynější stav vědomí je vlastností vašeho mozku a aspekty tohoto stavu, kterými se z něho stává stav vědomí, jsou vám přístupné způsobem, jakým nejsou přístupny mně. Pročež je existence subjektivity objektivním biologickým faktem."9

"[Věda] odmítá akceptovat subjektivitu jako základní, neredukovatelný fenomén přírody, protože od 17.století, věříme, že věda musí být objektivní."10
"Děláme tedy chybu, pokoušíme-li se "vědu" definovat výhradně prostřednictvím pojmenování vlastností charakteristických pro stávající vědecké teorie. Jakmile však prohlédneme, že tento provincialismus je předsudek, stává se předmětem našeho systematického zkoumání libovolný okruh faktů."11
Ze Searlových prací nás zajímá zejména Minds, Brains and Programs.12 - stať, ve které formuluje jak proslavený argument Čínského pokoje, tak některé kritické reakce na tento Gedankenexperiment. Nemá smysl rekapitulovat celou, mimochodem značně pestrou argumentaci, na okraj jen uveďme, že zombíka by v "Čínskej Izbe" modelovala Místnost + Searlův démon + Manuál + Koše se symboly. Z šestice v článku uvedených typů námitek se blíže věnujme dvěma.

The Other Minds Reply
"Jak víte, že jiní lidé rozumí čínštině nebo čemukoli jinému? Pouze z jejich chování. Nyní počítač může složit behaviorální test stejně tak dobře, jak v principu mohou oni, takže, když připisujete kognici jiným lidem, musíte ji připsat také počítači."
Autorova reakce na tento typ výhrad proti architektuře Čínského pokoje je prostá. V jeho argumentu prý nejde o to, jak ví, že jiní lidé mají kognitivní stavy, nýbrž o to, co jim vlastně připisuje, když jim připisuje tyto kognitivní stavy.

Otočme proto námitku a pro naše kriminalistické potřeby si ji formulujme takto: to, že lze objektivně poznat a popsat vlastní mentální procesy přece žádným způsobem neopravňuje subjekt (jehož jedinou metodou je zde introspekce) k jakémukoli tvrzení o vysokoúrovňových jevech v mozku druhého. Pověstné Karteziánské divadlo prožitků je perspektivě 3.osoby nepřístupné..13

 
   1  |  2  |  3  |  4  |  5    ďalej ďalej
 
Zdroje: J. Peregrin: Kapitoly z analytické filosofie, Filosofia, Praha, 2005., http://www.phil.muni.cz/fil/logika/filoslogika/singularni_terminy.php, http://jarda.peregrin.cz/vyuka/kapitoly.htm
Copyright © 1999-2019 News and Media Holding, a.s.
Všetky práva vyhradené. Publikovanie alebo šírenie obsahu je zakázané bez predchádzajúceho súhlasu.