Platón byl významným řeckým filosofem, prvním s vyhraněně idealistickou filosofií.
Narodil se někdy v roce 427 před n.l. Pocházel ze staré athénské aristokracie, jeho rodina odvozovala svůj původ od krále Kodra a jako taková patřila k čelným představitelům místní oligarchie. Platóna však od politiky odradila hrůzovláda oligarchické třicítky po skončení vysilující Peloponéské války, která však trvala jen krátce. Po obnovení demokracie byl Platónův negativní postoj k politice ještě utvrzen odsouzením Sokrata, jehož žákem se stal ve dvaceti letech. Jeho druhým známějším učitelem byl Kratylos (ten rozvíjel Hérakleitovo učení).
Velký význam pro filosofův život i jeho filosofii měla jeho první cesta na západ. Platón putoval do dnešní Itálie a setkal se zde například s významným pythagorovským filosofem Archytonem (v Tarentu), na Sicílii byl hostem syrakuského tyrana Dionýsia (nebo Dionístia) staršího, procestoval taktéž sever Afriky.Brzy po svém návratu z cest založil Platón v Athénách vlastní filosofickou školu nazvanou Akadémia. Řecko poté opustil jen na pozvání stejnojmenného syna Dionýsia, kterého se Platón pokoušel přesvědčit o svém ideálním státu, kterému by vládl filosof - neúspěšně. Filosof pak dožil v Athénách mezi svými žáky (mj. i Aristoteles) a zemřel v roce 347 stár 80 let. Platónovo myšlení prošlo dlouhým vývojem. Žádný z jeho spisů neobsahuje ucelený výklad jeho filosofie. Jednotlivá díla řeší vždy jen dílčí problémy. Spisy jsou nejčastěji psány formou dialogu, výjimkou je Obrana Sokratova a Listy. Doba vzniku jednotlivých dialogů není známa, lze určit jen přibližně jejich posloupnost.
Jak už bylo řečeno, Platónovo myšlení nebylo od začátku stejné, ale měnilo se pod různými vlivy. Jako jisté zjednodušení se přejímají tři, někdy čtyři stádia:
V prvním (sokratovském) byl Platón pod vlivem Sokrata, objevuje se u něj kritičnost, skepse vůči zdánlivým jistotám a přistupuje tak i k etické problematice zkoumané Sokratovými dialektickými metodami. Dá se říci, že v tomto období Platón hájí Sokratovu památku a představuje jeho učení.
Druhé období (konstruktivní) je pro Platóna nejklasičtější, neboť právě v této době vzniká jeho filosofie idejí. Platón převzal názory o nesmrtelnosti duše a jejím převtělování, o těle jako o hrobu duše a hledá ve svých pracích pozitivní řešení problémů a nalezení konečných jistot.