křesťanství za náboženství rovnoprávné pohanství a postupně mu udělil i všechny výhody, jichž užívala stará náboženství. Když císař Theodosius zakázal r. 391 pohanskou bohoslužbu, byli pohané pronásledováni stejně krutě jako dříve křesťané. Křesťanství dle svého přetvořilo antickou kulturní tradici.

S rozšiřováním učení Kristova se mění nejen vztah lidí k životu, ale i k umění, tématika děl. V sochařství i malířství převažují náměty biblické.


KATAKOMBY



Nejstarší umělecké památky křesťanů se nacházejí právě v katakombách, jsou to podzemní pohřebiště, obvykle vytesány do skály a tvořeny systémem chodeb v několika patrech nad sebou, v jejichž stěnách se do vyhloubených výklenků pohřbívaly mrtvoly ( kostrové pohřby podle vzoru Krista, který byl pohřben v hrobce). Od krypt se odlišují menším uplatněním zdiva a tendencí k vytváření rozsáhlých systémů.

Výraz katakomby je nejasného původu. Objevuje se až v 15. století, kdy podzemní pohřebiště pod kostelem sv. Štěpána v Římě bylo označováno ad catacumbas, tedy u katakomb. Základním motivem katakomb je myšlenka obce věřících, která společně žije a očekává vzkříšení. Většina katakomb je křesťanských, ale známe i židovské katakomby ve Venose a Alálii. Hlavním architektonickým prvkem katakomb je rovná chodba často velkého profilu, která se nazývá galerie. Hroby jsou umístěny přímo ve stěnách galerie, anebo častěji v bočních chodbách či výklencích. Krychlové komůrky sloužící jako rodinná hrobka jsou nazývány cubicula. Někdy jsou zazděny a uzavřeny dveřmi, jindy obsahují jediný význačný hrob. Charakteristickým rysem katakomb jsou hroby. Stěny katakomb bývají pokryty obdélníkovými otvory přibližně o rozměrech rakve, kam bylo uloženo mrtvé tělo a překryto kamenným víkem nebo dlaždicemi. Tyto prosté hroby se nazývají loculi. Složitější druh hrobů je tvořen výklenkem. Nazývá se arcosalium. Některé význačné hroby jsou upraveny jako svatyně anebo přímo jako oltáře, na kterých bývaly uloženy bohoslužby.
Katakomby jsou spjaty s kultem mrtvých. Na rozdíl od vžitého názoru v katakombách nebyly slouženy normální mše, ale většinou pouze zádušní obřady. Stejně zkreslený je pohled na katakomby jako na útočiště pronásledovaných křesťanů. Ve 3. stol. došlo skutečně k několika vlnám pronásledování, ničení křesťanských hrobů a přímo k vyvražďování křesťanů v katakombách. Katakomby však nebyly stavěny jako skrýše, ale jen jako pohřebiště. Největší rozmach stavby katakomb spadá mezi 2. - 5.