Svobodný jsem do té míry, jak dokáži být tvořivý. Svoboda je našim vnitřním stavem, prožitkem. Člověk je svobodný tehdy, když si sám vytváří ideály a sám rozhoduje o své existenci. Svoboda je vnitřním prožitkem, kterého nás nemůže nikdo zbavit. Se svobodou úzce souvisí zodpovědnost. Theodor Ballauf – něm. pedagog – „já jsem to, za čím stojím a za co zodpovídám“.
- Práce – důležitá hodnota, která souvisí se smyslem života člověka. Člověk je tu nejen pro sebe, ale hlavně se realizuje pro druhé. Je důležité mít možnost dělat co dokážu, co mám rád a čím jsem prospěšný.
- Láska – důležitá kvalita, hodnota, která přetrvává, měla by být oboustranná. Pokud ji nenalézá ve vztahu mezi lidmi, tak ji může nalézt jako sebelásku, je spokojen sám se sebou, prosazuje jen sebe. Je důležité, aby si člověk vážil sám sebe a mohl mít tak rád i lidi okolo sebe.
- Štěstí – Kafka – ke štěstí se dá dojít hloubkou poznání života. Člověk by neměl zapomínat na to, že byl zrozen, aby byl šťasten. Od naplnění této skutečnosti však člověka odvádí různé slabosti, nálady a vášnivé záliby, které člověka zotročují. Ten kdo dokáže ovládnout sám sebe, dokáže obrátit svůj život ve štěstí, které má zdroj v souladu rozumu, citu, vůle…...

Člověk v situaci výchovy
Proces sebenalézání a sebeuvědomování je dlouhodobý. Člověk může být formován celý život, ale ne každý může dojít ke svému cíli. Vlastní možnost lidského formování vychází z míry vychovatelnosti. Každý z nás se rodí s určitou vychovatelností, která je u každého jedince jiná. Výchova je permanentní celoživotní proces, tzn. že v života člověka je neukončena. Radim Palouš – o dohotovení člověka se dá hovořit pouze jako o jeho připravenosti a ochotě se dále vzdělávat, polepšovat a odevzdávat dobrému až do své smrti. Faktory rozvoje lidského jedince
Na vývoji člověka se podílí – výchova, prostředí, dědičnost.
V průběhu společenského vývoje docházelo k přeceňování nebo naopak podceňování jednotlivých faktorů. První názorové skupina tvrdila, že výchova je tím nejdůležitějším faktorem – zde patřil Platon, Helvétius (francouzský osvícenec) – člověk se stává člověkem pouze výchovou. Prostřednictvím výchovy chtěl Platón, aby stát ovládl lidi. Druhá názorová vyhraněná skupina – zastánci dědičnosti. Patřili sem někteří evolucionisté – lidskou společnost lze zdokonalit pouze tehdy, když spolu budou žít a mít děti pouze lidé s vynikajícími vlastnostmi. Tento názor byl již v antice, kdy stát měl mluvit kdo s kým bude žít a mít děti pouze lidé s vynikajícími vlastnostmi.