Když pracoval rukama musel o tom přemýšlet – rozvoj stránky rozumové, která se dále zdokonalovala užíváním řeči. Čím více mluvil, tím více přemýšlel. Z různých archeologických vykopávek, z maleb, nástrojů, šperků se dokladuje rozvoj estetické složky. Hovoří se i o rozvoji počátků složky etické – úcta ke starším rodu, uctívání hrdinství různých statečných činů. Šlo o období počátků společnosti a již se zde uplatňuje všech pět složek výchovy.
Starověk – starověké Řecko,
Athény - složitější demografické složení obyvatel. Vedle svobodných bohatých vrstev, vrstva svobodných řemeslníků, zemědělců a nesvobodných (otroci). Ti, kteří měli dostatek peněz byla pro ně důležitá kalokagothia – harmonie tělesná a duševní. Majetnější vrstvy měli čas a prostor pro rozvoj stránky rozumové, mravní, tělesné (sportovní aktivity), estetické. Mimo pracovní všechny, ta se rozvíjela u vrstev chudších a nesvobodných.

Sparta – zde zhruba 90% lidí tvořilo původní porobené obyvatelstvo, kteří byli otroci (nezbývalo jim než pracovat), nebo lidé svobodní, ale z chudších vrstev – zde rozvoj jen pracovní složky. 10% bohatých, kteří dobyli Spartu a potřebovali si nad původním obyvatelstvem udržet moc. Stále s někým bojovali. Důraz kladen na rozvoj tělesné zdatnosti, aby úspěšně obstáli v boji. Etická (morální) složka ve smyslu opěvování hrdinských činů a statečnosti, což je motivovalo k boji. Přes Homérovy spisy i rozvoj stránky estetické.
Starověký Řím – republikánské období – cílem většiny lidí je být řečníkem – rétor – důležitá složka rozumová, mravní, estetická. Kultem i zde je postava – rozvoj tělesné stránky.

v období císařského Říma – touha být úředníkem – důraz na rozumovou složku a tělesnou složku pro bojovníky, aby udrželi moc.
Křesťanství – rané křesťanství – do popředí vystupují křesťanské ctnosti a těmi dílčími cíli jsou pokora, trpělivost, láska k bližnímu, odříkání pozemského, které je spojeno s materiálním odříkáním a povznesení se k bohu. Jak se dostává do středověku je jednotlivými vrstvami přetvářena, podle toho, aby z měli z ní měli hlavně užitek. Dochází k degradaci křesťanské složky.
Středověk – výchova církevních hodnostářů zaměřená hlavně na stránku mravní, jejíž náplní bylo náboženství, ale také stránka rozumová – výuka v klášterních školách bylo tzv. sedmero svobodných umění. K tomu patřila např. gramatika, aritmetika, muzika, geometrie atd. Málokterý panovník byl vzdělaný, rozum zajišťovali církevní hodnostáři. Kláštery množství vzdělaných – rozvoj estetické stránky.