Středověká a světská šlechta – především muži – rozvoj tělesné stránky, aby obstáli v boji, ale také při lovu a různých turnajích. Výjimka Karel IV. – vzdělaný. Ženy, šlechtičny se věnovaly estetické stránce, vedeny k poslušnosti vůči mužům, církvi, křesťanských ctností a desateru – mravní složka. Zemědělci, řemeslníci, nevolníci – chudá pracovní vrstva – především složka mravní (prostřednictvím náboženství) a pracovní.
Renesance a humanismus – kulturní epocha, návrat k antické kultuře, ale při uctívání křesťanských ctností. Zaměřena na návrat k člověku, na vše co je na Zemi krásné. Období renesance a humanismu se zdůrazňuje tělesnou složku, estetickou, rozumovou, mravní a pracovní. Pracovní ve smyslu pragmatickém – co děláme má nám přinášet užitek – učit se to, co je potřebné. Představitel J. A. Komenský zdůrazňuje tři cíle:
1. vzdělání – dosáhnu tehdy když poznám sebe a svět
2. mravnost – mravním se stávám, když sebe dokáži ovládnout
3. zbožnost – dosáhnu tehdy, když se dokáži povznést k Bohu

Už v předškolním věku kladl důraz na všech pěti složek výchovy. Byl nejen humanistický myslitel, ale do vědomí se zapsal i jako církevní reformátor, představitel jednoty bratrské. Reformátoři kladli důraz na vzdělání.
16. století Martin Lhuter – reformátoři kladli důraz, že cílem výchovy by měla být národní škola v národním jazyce. Zpřístupnit školu všem sociálním vrstvám a oběma pohlavím. Obě iniciativy dlouho v praxi nevydržely – nedomluvili se ve světě vzdělanců – latina, slabší vrstvy potřebovaly děti doma na výpomoc.
17. – 18. století – osvícenství – období, kdy dochází ke změně v hodnotových prioritách. Důraz kladen na rozumovou složku. Člověk hodně poznával, jak ve složce geografické, přírodních věd, vesmírných nálezů. A tím že měl tolik úspěchů v poznání trochu zpyšněl a myslel si že vše může poznat svým rozumem tzv. osvítit – proto osvícenství. Představitel 17. století Anglie – John Lock – filosof, lékař, vychovatel v rodině šlechtice. Lock tvrdí, že cílem výchovy je připravit mladíka na gentlemana. Kladl důraz i na stránku rozumovou a mravní, je důležitější pro něj zformovat člověka než učence. Dále důraz na tělesnou složku. Důležité pro něj i to, aby se člověk dokázal uživit rukama – ušlechtilému řemeslu – zlatotepectví, zahradničení.
J. J. Rousseau 18. století Francie, osvícenec – duchovní otec francouzské revoluce – proslavil se myšlenkami volnost, rovnost, bratrství. Zdůrazňuje ve výchově svobodu – cílem výchovy je svobodný člověk. Svoboda je pro něj nade vše, kdyby jí měl ztratit, tak raději zemře.
Konec 18. – začátek 19.