b) metody názorně demonstrační – předvádění předmětů, pozorování pokusů a činností.
c) metody praktické – nácvik pohybových a praktických činností
pokusy a laboratorní činnosti
výtvarné a grafické práce

Podle fáze vyučovací jednotky (vyučovací hodina)
– metody motivační – získání posluchačů, podnětu a získání zájmu. Motivovat je možno uvedením příkladů, situací ze života, možnost praktického využití, vyvoláváním otázek.
– metody expoziční – podání a osvojování si učiva = expozice. (výklad, rozhovor, sledování filmů, četba textu).
– metody fixační – děje se pomoci opakování a procvičování – tím si utvrzujeme učivo.
– metody diagnostické (zjišťovací) – pedagog zjišťuje, do jaké míry si žák osvojil učivo – pozorování, rozhovor, analýzou textů.
– metody hodnotící (hodnocení)
– slovní hodnocení
– průběžné - procesuální v průběhu, kdy se něco učíme nás může hodnocení motivovat k výkonu, dalšímu učení.
– finální hodnocení – slovní hodnocení na konci učebně vzdělávacího procesu, kdy se vyjadřujeme k celkovému efektu. Na některých typech škol nahrazuje klasifikaci.
– klasifikace – pětistupňová klasifikační stupnice – ke každé známce se vztahuje slovní vyjádření a vysvětlení její hodnoty.
– pomocí dalších symbolů -razítka, obrázky, tečky
– pomocí škál, grafů, hodových ohodnocení

Podle logického postupu
Metoda induktivní – když se vysvětluje učivo, vychází se z konkrétních příkladů a na základě těchto konkrétních příkladů se teoreticky poučuje.
Metoda deduktivní – opačná metoda – nejdříve teorie – látka se definuje a ve druhé fázi se uvádějí praktické příklady jako ukázky konkrétního.
Metoda analytická – rozklad celku na části.
Metoda syntetická – z jednotlivých částí se vytváří celek – dílčí cíle z nich vytváříme jeden společný.

Podle stupně aktivity pedagoga a žáka
Metody informačně receptivní – pedagog něco předvádí, sděluje – to jsou hotové poznatky. Úkolem žáka je dobře sledovat event. poslouchat a co nejvíce si zapamatovat. V tomto postupu je více aktivní pedagog.
Metody reproduktivní – při reprodukci se začíná žák již více aktivizovat, tentokrát sděluje nebo předvádí, co mu před časem předvedl, sdělil pedagog. Reprodukují se hotové vědomosti (přesně podle vzoru, nesmí se odchylovat).
Metody problémového výkladu – na začátku se formuluje problém v podobě otázky. Žáci mají vymezený čas nad touto otázkou přemýšlet, ale vše se děje jen v hlavách, duchu žáků. Pedagog se nezajímá, jak by to vyřešili. Problém řeší dále ve výkladu pedagog, aniž si ověří, k jakému závěru došli žáci.
Metody heuristické – vychází se z nastoleného problému, otázky. Žáci mají přemýšlet, pedagog se zajímá o návrhy, názory k řešení problémů. Po vyslechnutí návrhů předvádí vlastní vyřešení problému. Jakmile jej formuluje, žáci formulují závěry při řešení problému. Tato metoda se jeví jako výhodná, efektivní.
Metody výzkumné – využívají se u vyspělejších žáků na vyšších stupních škol, protože počítají s velkou samostatností. Na začátku formulován problém – vše ostatní si k vyřešení (pomůcky, způsob, prezentace, formulace závěrů atd.) dělají žáci.

Kriteria pro volbu metod
Žák – věk, schopnosti, zájmy, potřeby, zdravotní stav, předchozí znalosti, jak spolupracuje, velikost skupiny, vztahy mezi žáky ve skupině.
Osobnost učitele – jeho znalosti, způsob podání, jak je mu to umožněno.
Prostředí – velikost, vybavení, uspořádání, pomůcky, čas, atmosféra, obsah, výchovně vzdělávací zásady.

Výchovně vzdělávací formy
- forma je vnější uspořádání, vnější organizace, rámec ve kterém probíhá výchovně vzdělávací proces.