Třídění forem:
- podle počtu žáku, se kterými pedagog pracuje
individuální forma – 1 pedagog – 1 žák, tento postup běžný doma. Využívá se při výuce cizích jazyků, uměleckých aktivitách – výtvarná, hudební, rukodělná činnost. Také forma přes počítačový program – multimediální CD. Výhodou je přímý kontakt, učitel se věnuje pouze jednomu žáku, žák pracuje vlastním tempem, je velmi aktivní, častější střídání činností, nerušivé prostředí a zabránění tak nevhodným patologických jevům, nedochází k nekázni. Nevýhodou – častěji unaveni, nemožnost srovnání s ostatními v kolektivu, nebezpečí vytvoření citové vazby, chybí kolektiv pro spolupráci, pochopení od kamarádů, přebírá způsoby dospělých.
hromadná forma – práce učitele s velkou skupinou, třídou, která se dá členit na menší skupinky – 20 – 30 žáků. Tuto formu zavedl Komenský, pedagog v jednom časovém okamžiku vysvětluje více lidem. Výhodou je časová ekonomičnost, je finančně výhodnější – avšak menší efektivita výuky, zpětná vazba je nižší, pro pedagoga složitější sledovat rozsah rozvíjení znalostí. Výhodou je, že žák může pracovat v kolektivu vrstevníků – význam pro sociální učení se - s tím souvisí učit se žít v kolektivu, spolupracovat, nabízet a přijímat pomoc, sdělovat svůj názor, prosazovat se v kolektivu, nést zodpovědnost, rozvíjí se tolerance, schopnost vcítit se do druhých, schopnost řešit konflikty. Nevýhodou hromadné formy výuky je v oblasti kázně a patologických jevů, srovnat se s vrstevníky v tom negativním.
skupinová forma – jde o spolupráci zhruba 3 – 5 lidí (ideální počet) a na tyto skupiny se rozdělí kmenová třída. Smyslem je vyjít z výhod individuální a hromadné formy práce. Skupiny tvoří pedagog, který rozhoduje kdo s kým bude pracovat – formální tvorba skupin, nebo se vytvoří jinak – neformální tvorba skupin. Výhodnost tvorby je různá. Možnosti práce ve skupině:
1. Paralelní organizace práce – každá skupina má svůj skupinový úkol, který je tvořen dílčími úkoly. Úkolů je tolik, kolik lidí je ve skupině. Dílčí úkoly na sebe navazují, jsou propojené, nejvíce se osvědčil, všichni pracují, jsou zapojeni.
2. Diskutuje se o nějakém problému – žáci jsou stejného prospěchu a pedagog diferencuje úkoly, aby je skupina byla schopna zvládnout.
3. Ve skupině je jeden lepší žák, je o tématu poučenější a když skupina dostane úkol, tento plní funkci koordinátora – řídí a organizuje práci na řešení úkolu. Časově náročnější na přípravu výuky.
Je dobré, když žák ve skupině má na výsledku aktivní podíl, práce ve skupině musí být kontrolována, čas od času je vhodné složení skupin obměnit.
samostatná práce – osvobozena od neustálého vedení ze strany pedagoga. Může to být práce jednotlivců, dvojic i celé skupiny popř. i celé třídy. U takové to formy výuky je potřeba říci zdroje informací, kde je naleznou, jak mají dokumentovat vyřešení úkolu, kolik mají času na jeho vyřešení a další pravidla na konkrétní zpracování.

- podle délky časové jednotky.
1. Vyučovací hodina – 45 minut.
2. Blok - 90 minut. Např. u výtvarné výchovy, laboratorní práce. Na alternativních typech škol může být užito i u běžných předmětů.
3. Zaměstnání – delší než blok – praktické předměty na SOŠ, výchova mimo vyučování, při převýchově.
4. Výlet, exkurze – různé časové rozsahy podle cíle atd.

- podle prostředí
Forma práce v učebně, laboratoři, ve třídě, knihovně atd.

Za formy se považují také různé výchovně vzdělávací soustavy nebo systémy. Tradiční vzdělávání a alternativního vzdělávání.

15. Výchovné prostředky. Kriteria pro posuzování účinnosti výchovného procesu.

Výchovné prostředky
- jsou všechny skutečnosti přírodní a kulturní povahy a to jak věcné tak činnostní, které napomáhají k dosažení výchovně vzdělávacího cíle.
Mezi výchovné prostředky řadíme instituce, ke kterým patří rodina, škola, různé organizace výchovy mimo vyučování, hromadné sdělovací prostředky a kulturní zařízení. V těchto institucích se naplňuje výchova.

Metody
- jsou považovány za způsob nebo cestu, kterou se můžeme dostat k výchovně vzdělávacímu cíli. Odpovídá na otázku, jak vychovávat, jaký prostředek zvolit.
Metody: pozorování, rozhovor, praktická činnost, četba a analýzy textu.

Formy
- organizační uspořádání nebo také určité omezení, ve kterém probíhá výchovně vzdělávací proces. Příkladem formy – individuální výuka, skupinová výuka, hromadná výuka, vyučovací hodina nebo blok (obyčejně spojení dvou vyučovacích hodin).

Pomůcky
- slouží k názornému přiblížení sdělovaného obsahu a díky demonstraci k lepšímu pochopení. Často se užívá tam, kde slouží jako náhrada reality.

Instituce – pedagogika II – prostudovat samostatně.