4. Systém pedagogických disciplín. Vztah pedagogiky k ostatním vědám. Hraniční disciplíny pedagogiky

Systém pedagogických disciplín
Ve starší pedagogické literatuře bývá uváděno rozčlenění pedagogiky do sedmi základních disciplín:
1. Obecná pedagogika (obecné základy pedagogiky) – zabývá se obecnými základy pedagogiky. Zkoumá podstatu společenské funkce výchovy, otázky cíle výchovy, objasňuje základní pedagogické pojmy. Integruje a koordinuje závěry všech pedagogických disciplín a je výchozí pedagogickou disciplínou.
2. Didaktika (teorie vzdělávání a vyučování) – objasňuje podstatu výchovně vzdělávací činnosti, zabývá se otázkami obsahu, metod, forem, didaktických prostředků, učebních pomůcek a jejich efektivním využíváním. Zkoumá organizaci vyučovacího procesu, vyučovací koncepce i vztahy mezi vyučujícím a vyučovaným.
3. Teorie výchovy – zkoumá a objasňuje výchovné jevy a děje v užším slova smyslu.
4. Metodiky nebo též speciální didaktiky (teorie vyučování učebních předmětů) – teorie vzdělávání a výchovy na užších specifických úsecích. Uvádějí návody pro praktickou pedagogickou činnost a navazují na obecnou didaktiku a teorii výchovy.
5. Nauka o školských normách a předpisech – srovnávací a popisná nauka o právních předpisech a normách, jimiž se řídí chod školství.
6. Dějiny pedagogiky – nauka o vývoji pedagogických idejí, školských soustav a ostatních vzdělávacích a výchovných útvarů a zařízení. Patří sem i analýza života a díla významných pedagogických myslitelů.
7. Speciální pedagogika – teorie formování jedince s určitým specifickým zaměřením např.:
a. vývojová pedagogika – např. pedagogika batolete, puberty atd.
b. speciální pedagogika zabývající se výchovou a vzděláváním tělesně, smyslově, mentálně a mravně narušených jedinců. Podle druhů postižení se dělí do šesti speciálních oborů (názvy těchto oborů „pedie“ jsou odvozeny od pojmu paideia – výchova).
– etopedie – osob obtížně vychovatelných tj. osob s poruchami chování nebo výchovného prostředí,
– psychopedie – osob duševně narušených, mentálně retardovaných,
– logopedie – osob s poruchou dorozumívání,
– surdopedie – osob s poruchou sluchu,
– tyflopedie – osob zrakově postižených,
– somatopedie – osob tělesně postižených, nemocných a zdravotně oslabených.
Někteří autoři doporučují členit jednotlivé vědní pedagogické disciplíny ve směru horizontálním a vertikálním. Při horizontálním se přihlíží ke specifickému obsahu pedagogické disciplíny např.:
1. obecné základy pedagogiky,
2. metodologie pedagogiky,
3. teorie vyučování a vzdělávání,
4. teorie vyučování jednotlivých učebních předmětů,
5. teorie výchovy,
6. teorie výchovy mimo vyučování
7. teorie správy a řízení školy,
8. speciální pedagogika,
9. dějiny peagogiky,
10. srovnávací pedagogika.

Při vertikálním členění se vychází z věkového období objektu výchovy, kterým se pedagogika zabývá např.:
1. pedagogika předškolního věku,
2. pedagogika školního věku (pedagogika základní školy, středoškolská a vysokoškolská)
3. pedagogika dospělých (andragogika, gerontopedagogika).