V novějších pedagogických dílech se při pokusech o vytvoření systému pedagogických věd vychází z různých hledisek jako např.:
a) věkové zvláštnosti objektu výchovy – ontogenetické hledisko (např. pedagogika předškolního, předpubertálního, pubertálního, adolescentního a dospělého věku),
b) oblast společenské činnosti – praktické hledisko (např. pedagogika volného času, pedagogika organizací dětí a mládeže apod.),
c) etapy společenského vývoje – historické hledisko (např. pedagogika otrokářské, feudální, buržoazní společnosti),
d) charakter výchovného zařízení – školské hledisko (např. pedagogika předškolní, školní, mimo vyučovací, mimoškolská apod.).

Jako nejvhodnější se jeví hledisko, které se snaží v sobě spojit více kritérií tzv. integrující hledisko. Tento návrh člení pedagogické vědy na:
a) základní, kde kromě výše uvedených sedmi disciplín je ještě zařazena srovnávací (komparativní) – pedagogika – zabývá se srovnávacím studiem pedagogických idejí, výchovně vzdělávacích systémů a školských soustav v jednotlivých státech.
b) hraniční (např. pedagogická psychologie, sociální pedagogika, ekonomie výchovy),
c) aplikovaná (např. předškolní pedagogika, školní pedagogika, středoškolská pedagogika, pedagogika dospělých, vojenská pedagogika apod.).

V současném vědním vývoji se již nedají vést přesné hranice mezi hraničními a aplikovanými vědami. Řada věd se rozvíjí na těchto hranicích.
S rozvojem poznání se v současné době vyčleňují z tradičního rámce pedagogiky nové disciplíny, podle různých dělících kriterií a podle problematiky, kterou musí pedagogika řešit např. literární, hudební a výtvarná, pedagogika turistiky, hry, zážitku a další.

Vztah pedagogiky k ostatním vědám

Pedagogika svým universálním charakterem se nemůže izolovat od ostatních věd, ale má hluboké vztahy k těm vědám, které jí poskytují materiál pro analýzu výchovného jevu. Musí plně využívat výsledků a teoretických pouček těchto věd a tvořivě je začleňovat do svého systému. Na druhé straně se ale mnohé z těchto věd opírají o výsledky, kterých dosáhla pedagogika.
Podle O. Baláže existují čtyři základní okruhy spojení pedagogiky s ostatními vědami:
1. využívání teoretických pouček, hypotéz a postupů z jiných vědních oborů,
2. využívání a aplikace vědeckovýzkumných metod,
3. uplatňování výsledků vědeckého výzkumu z jiných vědních oborů, popřípadě jen některých údajů z těchto výzkumů,
4. aktivní účast na výzkumech mezi disciplínami, které mají komplexní charakter a které umožňují zkoumat pedagogické jevy v širším kontextu.

Hlavní příbuzné vědy jsou vědy patřící do oblasti filozofie – pomáhají vytýčit cíle, obsah vzdělání a výchovy, analyzovat prostředí, ve kterém se výchovný jev odehrává – a dále vědy psychologicko-antropologické, které umožňují nejoptimálněji aplikovat a korigovat výchovné působení z hlediska vnitřních podmínek jednotlivců a skupin. Mezi některými pomocnými (příbuznými) vědami a pedagogikou se vytvářejí hraniční disciplíny, které spojují tyto vědní obory a integrující vědeckovýzkumnou práci.
Lze konstatovat, že pedagogika se opírá o všechny vědy přírodní, společenské i technické např. – etika, biologické vědy, lékařské vědy, logika, kybernetika, matematika, etnografie, demografie, technické vědy.

Hraniční disciplíny pedagogiky

Filosofie výchovy – zabývá se zkoumáním a rozvíjením nejvšeobecnějších základů pedagogiky, shromažďuje teoretický materiál k vymezení cílů výchovy, podílí se na vhodném výběru obsahu učiva apod. Zkoumá výchovu ve vztahu k podstatě člověka a společnosti. V současné době se objevují snahy nahradit obecnou pedagogiku filozofií výchovy.

Pedagogická psychologie – předmětem jejího zkoumání jsou psychické zákonitosti v konkrétních výchovně vzdělávacích situacích a podmínkách odpovídajících daným cílům výchovy s přihlédnutím k věkovým a individuálním zvláštnostem žáků. Zkoumá především:
1. všeobecné teoretické otázky psychické podmíněnosti výchovy,
2. psychologické otázky učení a vyučování,
3. psychologii výchovy,
4. psychické poruchy z hlediska výchovy
Z psychologických věd má největší význam pro pedagogiku obecná psychologie, vývojová psychologie, psychologie osobnosti, sociální psychologie, klinická psychologie a psychologická diagnostika.

Sociální pedagogika – hraniční disciplína mezi pedagogikou a sociologií, která se zabývá podmíněností výchovy a sebevýchovy prostředím a výchovnými procesy ve společenském prostředí. Zabývá se např. zkoumáním problémů rodinné výchovy, studuje procesy utváření kolektivů dětí a mládeže, zájmových útvarů i sociální procesy, které v nich probíhají. Sleduje nejširší problematiku vztahu společnosti a výchovně vzdělávací soustavy.

Pedagogická ekonomie (ekonomie výchovy) – zajišťuje vědecké plánování vzdělávání a zkoumá účelnost využití prostředků určených na výchovu a vzdělávání.

Školský management – zkoumá proces plánování, organizování, operativního řízení, kontroly a motivace výchovy a vzdělávání na všech úrovních.