6. Výchova, vzdělání, vzdělávání. Učení, vyučování. Enkulturace, socializace, personalizace.

Výchova a vzdělávání
Obecná definice výchovy je:
- cílevědomé, záměrné, organizované a plánovité působení při kterém dochází k všestrannému formování osobnosti a dále má permanentní (dlouhodobý) adaptační, anticipační a všestranný charakter. Je to specifická lidská činnost, která se týká jen člověka.

Pedagogická literatura různě vysvětluje základní pojmy vzdělání a vzdělávání a jejich vztahem k pojmu výchovy:

Výchova v širším slova smyslu – tou se myslí právě rozvoj člověka z hlediska všech pěti složek. Tzn. z hlediska složky rozumové, mravní, tělesné, estetické a pracovní. Někdy se rozumová složka označuje za vzdělávání. Vzdělávání je někdy považováno za rozumové vzdělávání.
Pokud se člověk formuje ze zbývajících 4 složek, bývá to označováno za výchovu v užším slova smyslu. Tento pohled se uplatňuje tam, kde se hovoří o výchově užší, širší a vzdělávání.

V jiných učebnicích můžeme najít jiný pohled rozdělení:
výchova je proces, při kterém dochází k formování člověka z hlediska všech stránek člověka. Když dojdeme k určitému stupni výchovy, hovoříme o vzdělávání – vyšší stupeň výchovy. Výchova je spojena s učením základních návyků potřebných pro přežití. Vzdělání je výsledkem vzdělávání.

V jiné literatuře je za vzdělávání považováno nejen rozvíjení rozumové složky, ale všech pěti složek a je toto vzdělávání totožné s výchovou v širším slova smyslu.
L. N. Tolstoj – vzdělávání je formování člověka, které je svobodné,výchova byla spojována s manipulací.
1. pol. 20 století – Otakar Kárdner – výchova je školní záležitost, je spojená s institucí a touto institucí je uzavřena, vzdělávání prostupuje celý život.

Vzdělání
1. Vzdělání se může vysvětlovat jako výsledek procesu získávání vědomostí, intelektových schopností a praktických dovedností, rozvoje rozumové stránky osobnosti, jejího myšlení a paměti – tzn. výsledek vzdělávání jako součásti výchovy v širším slova smyslu.
2. Vzdělání je výsledkem harmonického procesu – výchovy. Tento názor zastává Drtina, Kádner, ale i někteří němečtí pedagogové, kteří uvádějí, že vzdělání je nadřazeno výchově, která je pouhou cestu k ideálu lidství.
3. Vzdělání je výsledek všech procesů a činností zaměřených k utváření člověka, spojených s jeho aktivitou, participací.

Podle obsahu a organizační působnosti se rozlišuje vzdělání na odborné a obecné – je mezi nimi úzký vztah a vzájemně se doplňují
Z antropologického hlediska se dělí na formální a materiální vzdělávání – formální se zaměřuje na efekt formování lidských možností, materiální na obsah a vědomosti, které má člověk získat, aby mohl být považován za vzdělaného.
Pro uplatnění člověka ve společnosti a pro jeho život jsou všechny čtyři atributy stejně důležité, i když se o tomto vede v pedagogice polemika.

Vyučování – tři možnosti:
- základní formativní proces, záměrný, plánovitý, organizovaný, při kterém dochází k rozvoji člověka.
- aktivita učitele. Co dělá učitel je vyučování, činnost žáka je považována za učení se.
- vyučovací hodina. Organizační forma, která trvá v našich podmínkách 45 minut.

Učení lze chápat:
v širším slova smyslu – učení typické pro všechny typy vyšších organismů. Základní formativní a regulační proces, který podmiňuje vznik a další funkci různých projevů a činností u člověka a vyšších živých organismů.
v užším slova smyslu – učení spojeno s žákovou činností. Je typické jen pro člověka, je vázané na školu, záměrně navozená činnost, jejímž cílem je získat určité vědomosti a dovednosti.

Průběh a výsledky ovlivňuje mnoho vnitřních a vnějších činitelů. Mezi vnitřní činitele patří:např. tělesný a psychický stav, stupeň intelektuálního vývoje a rozvoje schopností, úroveň dosavadního poznání, záměr naučit se atd. Mezi vnější činitele patří např.: mikroklima prostředí, denní režim, organizace učení se, délka učení a vhodné zařezování přestávek atd.

Veškeré učení by mělo odpovídat tomu, jak se učí zdravý lidský mozek – Sussan Kovalíková, autorka integrované tématické výuky – její práci přeložila Jana Nováčková.
1. nepřítomnost ohrožení – výsledky jsou lepší, když se necítíme ohroženi. Sídlem učení je mozková kůra a nejsou automaticky zaktivovány nižší vývojově části mozku. (zajímavá publikace J. Holt – jak se děti učí, proč děti neprospívají).
2. smysluplný obsah – lépe se učíme co má pro nás smysl. Mozek hledá význam učení, je to pro něj odměna.
3. možnost výběru – by měla být akceptována v oblasti metod, jak se učíme. Každý má svůj styl učení a pokud se musí přizpůsobovat snižuje to jeho schopnost naučit se.
4. přiměřený čas – kladený apel, že učení se má zvládnout tak, aby byl schopen to vysvětlit druhému. V tradiční škole se čas podřizuje obsahu a ne naopak, což je chyba.
5. okamžitá zpětná vazba – zvládnutí tématu, vědět na jaké úrovni jsem jej zvládnul, slovní hodnocení dobře, špatně nebo známkou není dostatečné.
6. dokonalé zvládnutí – odcházíme až od uzavřené práce, až tehdy má smysl.

str. 72 zamyslet se nad 1. doporučením – které se ve škole uplatňuje a pokud ne tak jak by se mělo postupovat, najít řešení.

Enkulturace, socializace a personalizace
Podobají se výchově, ale nejsou předmětem výchovy – výchova je předstupeň.
Enkulturace – osvojování kultury, hodnot a norem dané společnosti.
Socializace – zespolečenšťování – začleňování, vrůstání do společnosti.
Personalizace – rozvoj osobnosti jako celistvé, integrované bytosti v souladu s přírodním i společenským prostředím.
Personalizace a socializace se vzájemně podmiňují.