7. Faktory rozvoje lidského individua – dědičnost, prostředí, výchova.

Na vývoji člověka se podílí – výchova, prostředí, dědičnost.
V průběhu společenského vývoje docházelo k přeceňování nebo naopak podceňování jednotlivých faktorů.
První názorové skupina tvrdila, že výchova je tím nejdůležitějším faktorem – zde patřil Platon, Helvétius (francouzský osvícenec) – člověk se stává člověkem pouze výchovou. Prostřednictvím výchovy chtěl Platón, aby stát ovládl lidi.
Druhá názorová vyhraněná skupina – zastánci dědičnosti. Patřili sem někteří evolucionisté – lidskou společnost lze zdokonalit pouze tehdy, když spolu budou žít a mít děti pouze lidé s vynikajícími vlastnostmi. Tento názor byl již v antice, kdy stát měl mluvit kdo s kým bude žít a mít děti pouze lidé s vynikajícími vlastnostmi. Byl by to zásah do přirozeného výběru partnera. Čím je člověk mladší, tím jsou na něm patrnější dědičné vlivy, se stářím je více ovlivňován výchovou a prostředím. Důraz na dědičnost znamená respektovat individuální rozdíly mezi lidmi, ohlížet se na jejich specifiku a neopakovatelnost.
Někdy dochází k zaměňování vlivu prostředí a výchovy. Vliv výchovy je vliv záměrný, plánovitý, organizovaný a cílevědomý. Vlivy, které jsou nezáměrné, neplánovité, neorganizované a necílevědomé jsou vlivy prostředí. Většina lidí je ovlivněná prostředím. Lidé, kteří jsou manipulovatelní – na ty má větší vliv výchova. Rodina působí cílevědomě i necílevědomě, dále působí školské instituce, přátelé atd.

Podmínky (determinanty), které ovlivňují, omezují, limitují výchovné působení:
Vnitřní podmínky
– dědičné faktory, zdravotní stav - momentální zdravotní indispozice (teplota, rýma), trvalé (handicap duševní nebo fyzický člověka – okolní prostředí je nutné, aby se přizpůsobilo), uspokojování vnitřních potřeb – fyzické (příjem potravin, tekutin, vylučování, práce vlastním tempem, potřeba aktivity a odpočinku) nebo psychické (potřeba lásky a náklonnosti, seberealizace, uznání). Další vnitřní podmínky – biorytmus (někdo se učí ráno, jiný večer), úroveň poznání a intelektu (zjistit počáteční úroveň osoby, kterou vyučuji), schopnosti a dovednosti člověka, volní a charakterové vlastnosti.

Vnější podmínky
celá společnost (celé vnější okolí), ekonomická vyspělost společnosti, kultura společnosti, převládající ideologie, náboženství, víra, politický systém, společenská etika.

8. Moc a dosah výchovy. Individuální a sociální funkce výchovy. Podmínky výchovy.

Vycházet z otázky č. 7 – faktory rozvoje lidského jedince a dále z otázky č. 5 – co je výchova, atributy výchovy