SROVNÁVACÍ PEDAGOGIKA
Téma: Srovnání vzdělávacích systémů Maďarska a Polské republiky
Polská republika
Polská republika se rozkládá ve střední Evropě u pobřeží Baltského moře na rozloze téměř 313 tis. km2 s počtem 38,66 miliónů obyvatel (124 obyvatel na km2), z nichž 62% žije ve městě. Na západě sousedí s Německem, na jihu s Českou republikou a Slovenskou republikou, na východě s Litvou, Běloruskem a Ukrajinou, na severu s Ruskem (Kaliningradská oblast). Povrch tvoří většinou nížiny a pahorkatiny, na jižních hranicích hory (pohoří Tatry – Rysy 2499 m n. m.). Jsou zde rozsáhlé jezerní plošiny (Pomodřanská, Mazurská, Velkopolská pojezeří). Největší řeky jsou Odra a Visla, které se vlévají do Baltského moře. Podnebí přímořské až kontinentální. Průměrná teplota v lednu je -1°C až -4°C, v červenci je průměrná teplota okolo 19°C, ale často bývají horké dny s teplotou nad 30°C. Průměrné srážky v nížinách jsou 450 – 600 mm, v horách až 1500 mm. Rostlinné pokrytí tvoří lesy, pastviny a louky. Jedná se o surovinově bohatý stát s hospodářstvím, které od počátku 90. let 20. století prošlo transformací k tržnímu hospodářství. Je zde rozvinutá dopravní síť. Země je rozdělena na 16 vojvodství, které jsou dále členěny na zemské a městské okresy (powiaty), kterých je v současné době 373. Hlavním městem Polské republiky je Warszawa, která se nachází ve střední části země na řece Visle s počtem obyvatel zhruba 1,8 mil. a je hlavním politickým, hospodářským, vědeckým a kulturním centrem země.
Základní principy vzdělávání jsou zakotveny ve školském zákoně z roku 1991 a v následujících novelách. Na začátku roku 1999 bylo rozhodnuto, že bude v Polsku provedena reforma vzdělávacího systému a tomuto byl vydán v lednu roku 1999 nový školský zákon. Zavádění školské reformy bylo stanoveno na školní rok 1999/2000. Vzdělávání je považováno za součást „obecného blaha celé společnosti“. Následující zákony a na ně navazující novely mají dopad na rozhodnutí činěná v oblasti vzdělávání: zákon o chartě učitelů z roku 1982 novelizovaný v roce 1996, zákon o územní samosprávě z roku 1990, zákon z roku 1998 novelizující školský zákon, zákon o zavedení tříúrovňového správního rozdělení země z roku 1998 a zákon o státním rozpočtu na příslušný rok. Právní předpisy týkající se vysokého školství jsou zavedeny ve vysokoškolském zákoně z roku 1990, zákoně o vysokoškolských titulech a kvalifikacích z roku 1990 a zákoně o vyšších odborných školách z roku 1997.
Zodpovědnost za vzdělávání v Polsku spočívala vždy na ministerstvu školství. Pouze odborné vzděláván bylo v minulosti částečně kontrolováno a spravováno jinými ministerstvy společně s ministerstvem školství, u některých specifických povolání existovaly i školy, které byly řízeny a spravovány jinými ministerstvy než ministerstvem školství. V důsledku obtížné ekonomické situace se však mnoho ministerstev a podniků další správy škol vzdalo. V posledních letech je stále více odborných škol spravováno ministerstvem školství z důvodu nejen ekonomických, ale i na základě politické vůle, že tento směr je správný. Účast parlamentu (sejmu) je v oblasti vzdělávání spíše pasivní, protože školský výbor pracuje převážně s materiály, které mu připravilo ministerstvo školství. Parlament odpovídá za konečnou podobu zákonů, které určují směr vzdělávání a jeho finanční zabezpečení. Ačkoliv za dohled nad vzděláváním jsou odpovědné ministerstvo školství a jeho školské úřady, stále více roste odpovědnost regionálních institucí. Obce mají zodpovědnost nad všemi předškolními zařízeními a základními školami. Od roku 1999 jsou za všechny střední školy zodpovědné samosprávné rady powiatu. Polský vzdělávací systém je rozdělen do tří úrovní správy: na ústřední úrovni ministr národního školství (se spolupráci s ministry, kteří řídí odborné školy a kteří nad těmito školami vykonávají dohled, ale pouze pokud jde o odborné předměty), na oblastní úrovni kurator, který vykonává státní školskou politiku na úrovni vojvodství, na úrovni školy ředitel školy. Kurator je přímý podřízený ministra školství, který jej jmenuje do funkce na základě veřejného konkurzu a je zvláštním organem státní správy. Kurátor jmenuje do funkcí ředitele škol, odpovídá za systém, organizaci a provoz škol i vzdělávacích institucí v jemu podřízeném oblasti. V oblasti školské správy se projevuje tendence k předávání pravomocí z ministerstva a jeho orgánů – kuratorií na samosprávné obce a okresy (powiaty).
Předškolní výchova je považována za první stupeň polského vzdělávacího systému. Je určená dětem od 3 do 6 let v předškolních třídách nebo v předškolních zařízeních škol. Základní učivo předškolní výchovy je stanoveno ministrem národního školství. Předškolní instituce jsou dvojího typu: vlastní předškolní zařízení (tj. mateřské školy) a předškolní třídy při základních školách. Děti ve věku 6 let mají právo na jeden rok předškolní výchovy (nultý ročník). Výchova šestiletých dětí spočívá v podněcování jejich celkového rozvoje a v přípravě základních čtenářských a matematických dovedností. Obec je povinna zajistit právo šestiletých na přípravný ročník. Mnoho předškolních zařízení bylo uzavřeno, částečně z demografických, částečně z ekonomických příčin (nezaměstnanost, zavedení poplatků). Předškolní zařízení při podnicích byla většinou uzavřena. Se zlepšující se ekonomickou situací však počet předškolních zařízení v poslední době začíná opět narůstat.
Docházka do školy je povinná od sedmi let a školní vzdělávání bylo v roce 1997 prodlouženo až do 18 let. V reformovaném sytému vzdělávání povinná školní docházka trvá devět let a zahrnuje šest let primárního vzdělávání na základní škole (szkola podstawowa) a 3 roky na nižší sekundární škole (gimnazjum). Základní školy jsou organizačně samostatné, jen zřídka jsou při nějaké střední škole, ale naopak se při nich velmi často nacházejí předškolní třídy. Obsah učiva na všech základních školách je stejný, aby absolventi získali srovnatelné znalosti a dovednosti. Školní rok začíná první pracovní den v září, je rozdělen na dvě poletí 14-ti denními zimními prázdninami a končí první pátek po 18. červnu. Dělí se na dva stupně, z nichž první je od první do třetí třídy a nabízí základy učení a druhý stupeň od čtvrté do šesté třídy poskytuje systematickou výuku. Na prvním stupni základní školy nejsou žáci hodnoceni známkami, ale písemným hodnocením a pro postup do dalšího ročníku postupují automaticky, pokud jejich znalosti jsou hodnoceny pozitivně. Opakování ročníku musí být potvrzené psychologem a musí s ním souhlasit rodiče. Žádná závěrečná zkouška se nekoná ani na konci třetího ročníku, kdy žáci přecházejí od základů výuky k systematické výuce. Od čtvrté třídy má učitel k dispozici šestistupňový klasifikační systém s následujícím hodnocením: 6 – výborně, 5 – velmi dobře, 4 dobře, 3 – uspokojivě, 2 – neuspokojivě, 1 – nedostatečně.
Žáci také dostávají známky za chování, a to podle stupnice: výborné, dobré, nevhodné a nepřijatelné. Rodiče musí být informováni o tom, jak si žáci vedou. Žáci mají právo na zkoušku, pokud je známka v pololetí nebo na konci školního roku podle názoru žáka nebo rodičů příliš nízká. Žáci postupují do vyššího ročníku, jestliže získají z povinných předmětů na konci školního roku známku „neuspokojivě“ nebo vyšší. Ukončení ročníku a postup do dalšího ročníku je žákům potvrzen vysvědčením, které dostávají na konci školního roku. Na konci šestého ročníku základní školy jsou žáci hodnoceni na základě externích standardizovaných testů. Tyto testy neslouží jako výběrový mechanismus, ale pouze poskytují žákům a rodičům informaci o úrovni dosažených výsledků. Po úspěšném absolvováni šestého ročníků všichni žáci dále pokračují ve studiu na tříletých gymnáziích, kterým je dosaženo nižší sekundární vzdělání. Tyto gymnázia jsou posledním stupněm devítileté povinné školní docházky. Hodnocení je obdobné jako na základních školách druhého stupně a na konci třetího ročníku jsou žáci hodnoceni na základě testu schopností, jehož cílem je určit úroveň znalostí a dovedností žáků, jakož i jejich přednosti. Dosažené výsledky jsou vyjádřeny v bodech a podstatně ovlivňují spolu s výsledky závěrečného vysvědčení ze třetího ročníku přijetí na vyšší sekundární školu. Přijímací zkoušky na vyšší sekundární školy se již neprovádějí.
Vyšší sekundární vzdělávání je realizováno v několika typech vzdělávacích zařízení. Střední všeobecně vzdělávací škola (liceum) poskytuje žákům vyšší sekundární vzdělání. Výuka trvá tři roky a je ukončena závěrečnou maturitní zkouškou, která opravňuje ucházet se o studium na vysoké škole nebo dále pokračovat ve studiu na postsekundárních odborných školách. Obdobným typem školy je tříleté liceum s možností volby zaměření (liceum profilowane), které obsahuje jak složku všeobecného vzdělání společnou všem žákům, tak i různá zaměření. Studium je rovněž ukončeno maturitou. Dalším typem vyšších sekundárních škol jsou čtyřleté střední odborné školy (technikum). Absolventům těchto škol, která jsou ukončena maturitou, je udělován titul technik/odborník nebo jiný titul ze seznamu Klasifikace povolání a oborů vzdělání. Maturitní vysvědčení rovněž umožňuje jeho držitelům ucházet se o přijetí na vysokou školu. Mimo těchto škol, jsou ještě zřízeny doplňkové dvouleté všeobecně vzdělávací školy nebo doplňkové tříleté střední odborné školy, která jsou určeny pro absolventy dvou nebo tříletých profesních škol, kteří si chtějí dalším studiem doplnit maturitní zkoušku.
Postsekundární vzdělávání je určeno studentům s maturitou, kteří nechtějí dále studovat vysokou školu, ale místo toho chtějí získat odbornou kvalifikaci technika nebo jeho ekvivalent. Tyto školy patří ke třetí úrovni vzdělávání (terciární vzdělávání), avšak v Polsku jsou považovány za střední odborné školy. V těchto školách se připravují zdravotní sestry, účetní, specialisté na počítače apod. Ti kteří ukončí přípravu pro dělnické povolání, získávají titul kvalifikovaný dělník. Studenti, kteří ukončí dvouleté nebo dvou a půlleté studium nebo nedělnickou specializace, získávají titul technika nebo jiný titul ze seznamu Klasifikace povolání a oborů vzdělání. Doba postsekundárního studia trvá obvykle jeden a půl roku a je závislá na povolání.
Vysokoškolských institucí je v Polsku několik různých typů a jsou řízeny různými ministerstvy. Přijímání studentů na vysoké školy je podmíněno ukončením střední školy maturitní zkouškou. Způsob přijetí na vysokou školu je plně v kompetenci školy, která se sama rozhoduje, zda k přijetí organizuje přijímací zkoušky nebo nikoliv. Obecně platí, že fakulty s vysokým počtem uchazečů organizují přijímací zkoušky. Je reálný předpoklad, že přijímací zkoušky do budoucna zmizí a jejich selektivní funkci převezme maturitní zkouška. Vysokoškolské vzdělávání v denních studiu ve státních institucích je bezplatné, což je zaručeno Ústavou Polské republiky. Poplatky mohou být stanoveny u studentů, kteří opakují ročník kvůli neuspokojivým výsledkům. Stále sílí trend organizování placeného dálkového nebo večerního studia a výjimečně také placené denní studium. Školné v státních i soukromých vysokoškolských zařízeních nezávisí jen skutečných výdajích, ale také na zájmu o jednotlivé obory studia. Nejvyšší poplatky jsou u studia ekonomiky a práva. Akademický rok je rozdělen na dva semestry, začíná 1. října a končí na konci června. Polytechniky a zemědělské akademie realizují současně tři úrovně studia. Tříleté studium vede k získání profesního titulu licencjant, čtyřleté studium k získání titulu inženýr a pětileté magisterské studium, které vede k získání titulu magistr (magistr inženýr). To odpovídá magisterskému studiu na univerzitě, na lékařských akademiích a na uměleckých školách. Univerzity poskytují především akademické vzdělání společně s přípravou na povolání, které vede k získání magisterského titulu – magister. Toto studium trvá pět let (na lékařských akademiích šest let). U většiny univerzit jsou založeny kolegija pro výuku cizích jazyků. Na některých fakultách byl magisterských program rozdělen do dvou stupňů: tříleté studium, které vede k získání titulu licencjat, po němž následuje dvouleté magisterské studium. Fakulty a katedry, které nemají požadovaný počet vysokoškolských učitelů s doktorátem nemohou nabízet magisterské studium určitého oboru, ale mohou nabízet studium, které vede k získání diplomů o odborné kvalifikaci. Odborné studium s výjimkou inženýrství není příliš významné.
Odborná příprava, jenž neposkytuje úplné střední vzdělání se uskutečňuje ve dvou nebo tříletých profesních školách. Získané osvědčení o ukončení této školy osvědčuje ukončení přípravy na úrovni kvalifikovaného dělníka nebo ekvivalentu určitého povolání. Titul získává student, který úspěšně dokončil studium a složil externí standardizovanou zkoušku pro profesní kvalifikaci. K doplnění maturitního vzdělání mohou tito studenti pokračovat na dvouletém doplňkovém liceu nebo tříletém doplňkovém techniku. Učitel jsou do svých funkcí jmenováni nebo přijímání na základě smlouvy. Jmenování je na dobu neurčitou a dostávají je učitelé s dobrým hodnocením, odpovídající kvalifikací a pokud pracoval alespoň čtyři roky. Pokud tyto požadavky učitel nesplňuje, pak je přijat na základě smlouvy pouze na dobu určitou. Systém vzdělávání učitelů předškolních zařízení se stále mění a v současnosti je příprava prováděna v tříletých postsekundárních pedagogických školách, vysokých školách pedagogických a pedagogické fakulty na univerzitách. V předškolních zařízeních velkou skupinu tvoří učitelé bez odborné kvalifikace, kteří nejsou specializováni na předškolní výchovu, nebo nemají vůbec žádné učitelské vzdělání. Počáteční příprava učitelů základních škol se skládá ze studia předmětu a z profesní přípravy. Vzdělání mohou získat na tříletých vysokých školách neuniversitního typu pro přípravu učitelů (kolegium nauczycielske), které zajišťuje profesní studium a udělují titul licencjat, na které navazuje dvouleté magisterské studium na univerzitách. Školské předpisy nestanoví přesně, kolik dní v roce se musí učitel zúčastnit dalšího vzdělávání. Je pouze stanoveno, že učitel by měl během celé své profesní dráhy absolvovat alespoň dva institucionální aktualizační kursy dalšího vzdělávání. Učitelé středních škol jsou zaměstnávání podle stejných předpisů jako učitelé základních škol a měli by mít ukončené universitní vzdělání nebo jeho ekvivalent. Nejvyšší kvalifikaci mají učitelé středních všeobecně vzdělávacích škol.
Ornamogram:
24 | lékařská fakulta | |||||||
23 | Universitní magisterské studium (Mgr.) | |||||||
22 | Čtyřleté vysokoškolské studim (inženýr) | |||||||
21 | Tříleté vysokoškolské studium (Bc., licencjat) | |||||||
20 | Postsekundrání vz.dělání | Doplňkové liceum | Doplňkové technikum | |||||
19 | Střední odborné školy (technikum) | |||||||
18 | Střední všeobecné vzdělávací nebo s odborným zaměřením (liceum, liceum profilowe) | |||||||
17 | Základní profesní škola (szkola zasadnicza) | |||||||
16 | ||||||||
15 | Nižší sekundární škola (gimnazjum) | |||||||
14 | ||||||||
13 | ||||||||
12 | Základní škola 2. stupeň (szkola podstawowa) | |||||||
11 | ||||||||
10 | ||||||||
9 | Základní škola 1. stupeň (szkola podstawowa) | |||||||
8 | ||||||||
7 | ||||||||
6 | Předškolní výchova (przedskola) | Připravné třídy | ||||||
5 | ||||||||
4 | ||||||||
3 | ||||||||
Maďarská republika se rozkládá ve střední Evropě, v Karpatské kotlině na rozloze zhruba 93 tis. km2 s počtem obyvatel okolo 10 miliónů (110 obyvatel na km2). Jejím západním sousedem je Rakousko, na jihu Slovinsko, Jugoslávie, Chorvatsko, Rumunsko, na východě Ukrajina a na severu Slovensko. Nejdelší hranici s vyjmenovaných států má s Jugoslávií a Slovenskem (přes 600 km). Povrch Maďarská tvoří převážně nížiny, kdy do 200 m n. m. je přibližně 89% území a nad 400 m n. m jen zhruba 2%. Nejvýznamnějšími nížinami jsou Velká a malá maďarská nížina (ALFÖLD a KISAFÖLD), nejnižším bodem je povodí Dunaje (přibližně 96 m n. m.). Nejvyšší hory, které dosahují výšky 500 až 1000 m se nacházejí na severovýchodě země, z nichž nejvyšší je hora Kekés (1014 m), která se nachází v pohoří Mátra. Nejvýznamnějšími řekami Maďarska je Dunaj a Tisa, jenž protínají území země od severu k jihu. Ve středu Zadunají, které se nachází na západ od Dunaje leží nejteplejší jezero střední Evropy, Blatenské jezero neboli Balatón, jenž je známým turistickým cílem. Podnebí v Maďarsku je mírné vnitrozemské s průměrnými teplotami v zimním období okolo -1°C a v letním okolo 22°C , roční úhrny srážek 500 až 800 mm. Nejvíce obyvatel je zaměstnáno ve službách - 65%, v průmyslu 27% a v zemědělství 8%. Z průmyslu je nejvýznamnější strojírenský, textilní, farmaceutický, potravinářský a metalurgický. Maďarsko je rozděleno na 19 žup a hlavní město Budapešť, které má 1,8 miliónů obyvatel.
Školství se řídí především školskými zákony, které jsou legislativně připravovány vládou a do konečné verze zpracovávány Ministerstvem školství po poradě s oficiálními orgány a odborníky. Konečná verze musí být schválena Parlamentem a ministr školství odpovídá za její provádění. Mezi nejvýznamnější školské zákony patří: zákon o veřejném školství z roku 1985, jenž deklaroval profesní nezávislost vzdělávacích institucí; zákon o reformě školství z roku 1990 umožnil vznik církevních a soukromých škol, čímž ukončil monopol státu na vzdělávání; zákon z roku 1990 o místní samosprávě zvýšil její finanční a politickou nezávislost a zřizovateli většiny základních a středních škol se staly místní samosprávy; zákon o právním postavení státních zaměstnanců z roku 1992, který prohlásil učitele za státní zaměstnance a centrálně stanovil jejich pracovní předpoklady a platový systém. V roce 1993 byl přijat zákon o veřejném školství, který stanovil práva ve veřejném vzdělávání včetně práva svobodně zakládat a provozovat vzdělávací instituce, práva na svobodu svědomí a práv dětí. Tímto předpisem byla zavedena povinná základní zkouška na konci desátého ročníku ve věku 16 let, čímž se vytvořil statutární předěl mezi základním a odborným vzděláváním v 16 namísto ve 14 letech. Zákon o odborném školství zvýšil věkovou hranici pro vstup do odborného vzdělávání na 16 let a byl zaveden katalog kvalifikací, který definuje kvalifikace uznávané státem, požadavky pro přijímací zkoušky a úrovně a délku vzdělávání. V roce 1996 byl Parlamentem schválen významný soubor novel zákonů, který byl zaměřen zejména, aby vzdělávání bylo průhlednější, snadněji definovatelné a aby se do něj zapojovalo více účastníků. Současně se prodloužila doba povinného vzdělávání o dva roky a tak děti, jenž začaly chodit do školu ve školním roce 1998/1999 nebo později, musí navštěvovat školu do 18 let věku.
Hlavním rysem maďarského veřejného školství je jeho decentralizace. Ministr školství nemá právo vydávat provozovatelům škol a vzdělávacím institucím přímá nařízení. Ministerstvo školství odpovídá za centrální řízení veřejného školství, vysokého školství a odborné přípravy. Značná pravomoc je dána místní a institucionální správní úrovni, kdy obce jsou povinny zajišťovat základní veřejné vzdělávání a odpovědnost místních samospráv je velmi rozsáhlá. Rozhoduje o zřizování, rušení a reorganizaci institucí, o zaměření určitých programů a o finančních rozpočtech. Dále odpovídá i za velikost a organizaci školy, jmenuje ředitele, místní učební osnovy, hodnotí dosahovanou odbornou úroveň, využití rozpočtu atd. . Menší množství středních všeobecně vzdělávacích škol zřizují župy, které mají obdobné pravomoci jako obce. V městských radách větších měst odpovídají za školství samostatné organizační jednotky, v menších obcích obvykle jen jeden úředník. V nejmenších obcích dohlíží na místní školství obvykle státní notář. Za financování vzdělávání odpovídá především stát. Velikost státních příspěvků ve veřejné školství musí být každoročně stanovena zákonem o státním rozpočtu.
Předškolní výchova je zabezpečována v mateřských školách (óvodák) pro děti od 3 let věku. Cílem mateřských škol je připravit děti na život ve společnosti a na vzdělávání a rozvíjet jejich dovednosti a schopnosti. Docházka do mateřských škol je od 5 let povinná, kdy děti jsou pod dohledem odborníků, kteří zjišťují, zda jsou děti dostatečně zralé na vstup do základní školy. Děti, které po dosažení věkové hranice konce docházky, která je stanovena na 6 let věku dítěte, jsou zralé pro školní život, pokračují v povinném vzdělávání na základní škole. Děti, které nedosáhnou požadované úrovně zralosti, zůstávají v mateřské škole další rok. Mateřské školy vystavují vysvědčení o zralosti, které jsou požadována při vstupu do základní školy. Mateřské školy jsou povinny přijmout bezplatně děti žijící v jejich spádové oblasti. V případě, kdy si rodiče zvolí soukromou školku nebo školku zřizovanou církví nebo nadací, mohou platit nějaké poplatky. Hlavním úkolem základní školy, která je určena žákům ve věku od 6 do 14 let, je poskytnout základní znalosti a dovednosti, připravit žáky na základní zkoušku a nasměrovat je k povolání, které by nejlépe vyhovovalo jejich zájmům, schopnostem a nadáním. Po prvních čtyřech letech docházky mohou žáci pokračovat na vyšším stupni této školy nebo v odpovídajících ročních gymnázia. Základním požadavkem pro školní docházku je vysvědčení o zralosti, které vystavují mateřské školy, zákon však umožňuje skládat individuální přijímací zkoušky, avšak jen u požadavku na vzdělávání ve školách jiných než místních. Místní školy jsou povinny vzít žáky, kteří jsou pro školní docházku způsobilí a bydlí ve spádové oblasti školy. Základní vzdělávání je bezplatné, mimo soukromé školy, které za určitých předpokladů mohou požadovat školné. Mnoho základních škol má speciální třídy v 9. a 10. ročníku, kde je zabezpečeno odborné vzdělávání pro méně majetné žáky, kteří často vyžadující zvláštní péči, kteří by nebyli schopni navštěvovat gymnázium ani odbornou školu. Některé školy jsou zřizovány při vysokých školách pedagogických. Metody výuky si mohou učitelé vybrat po konzultaci s ředitelem školy a s ostatními učiteli takové, které se jim jeví nejvhodnější. Školy si mohou stanovit své vlastní učební plány a skutečný čas věnovaný jednotlivým předmětům se může lišit. Žáci jsou hodnoceni pravidelně, podle stupnice: výborně (5), dobře (4), uspokojivě (3), přijatelně (2) a nedostatečně (1). V pololetí a na konci roku dostávají žáci výsledné známky z každého předmětu udělované na základě průběžného hodnocení. Závěrečné známky na konci roku schvaluje pedagogická rada a tyto známky rozhodují, zda žák postoupí do dalšího ročníku. Při ukončení základní školy nemusí žáci skládat závěrečné zkoušky a nedostávají závěrečné vysvědčení.
Instituce vyššího sekundárního vzdělávání se rozdělují na dva typy podle toho, zda nabízejí všeobecné nebo odborné vzdělání se získáním maturitní zkoušky. Klasickou institucí, která nabízí všeobecné vzdělání je gymnázium (všeobecně vzdělávací škola). Tyto školy poskytují jak všeobecné vzdělání, tak také kvalifikaci pro některá zaměstnání. Existují i gymnázia zřizována při vysokých školách pedagogických, kde je zpravidla vysoká úroveň výuky. Gymnázia se vyskytují ve třech formách: osmileté (žáci 10 – 18 let), šestileté (žáci 12 – 18 let) a čtyřleté (žáci 14 – 18 let), při přijetí se skládají přijímací zkoušky. Školy jsou bezplatné mimo soukromých, kde může být za určitých podmínek požadováno školné. Veškerá mimoškolní činnost je placená. Hodnocení probíhá obdobně jako na základních školách.
Studium je ukončeno maturitní zkouškou. Požadavky této zkoušky jsou definovány vládou ve zvláštním předpise. Koná se na konci dvanáctého nebo třináctého ročníku, probíhá před zkušební komisí složené z učitelů školy a jejím předsedou je zástupce školského úřadu. Zkouška se skládá z pěti předmětů, z nichž dva jsou volitelné a má písemnou a ústní část. Maturitní zkouška je základním předpokladem k přijetí na vysokou školu. Od roku 2002 se zavedením Národního základního učiva maturitní zkouška z každého předmětu probíhá ve dvou úrovních a to na základní a pokročilé. Stále více je oblíbeno postsekundární studium, které probíhá v gymnáziích, na vysokých školách nebo jiných k tomu oprávněných institucích. Druhým typem škol postsekundárního vzdělávání jsou stření školy odborného vzdělávání, na nichž studium rovněž ukončeno maturitní zkouškou. Typickými školami tohoto druhu jsou technikum (pětiletá střední odborná škola, která poskytuje výuku odborných předmětů), szakközépiskola (čtyř nebo pětiletá střední odborná škola, která poskytuje přípravu zejména pro sektor služeb, nebo čtyřleté odborné školy, které poskytují jak vysvědčení o maturitní zkoušce, tak také vysvědčení o odborné zkoušce). Tyto školy v současnosti poskytují jak odborné tak všeobecné vzdělání a dále připravují ke studiu na vysoké škole. Odborné školy jsou těsně spjaty s místním průmyslem a jsou povinny se podílet také z části na financování školství. Věkovou skupinu těchto škol tvoří žáci ve věku 14 – 18/19 let, kdy chlapci se orientují především na školy s technickým, dívky na školy se zaměřením na služby a obchod. Vzdělávání na středních odborných školách je bezplatné a hodnocení, známkování a závěrečná zkouška je obdobné jako na gymnáziích. Vedle maturitní zkoušky však mohou žáci složit i odbornou zkoušku, která sestává z ústní, písemné a praktické části před zkušební komisí, po jejímž splnění získávají kvalifikační osvědčení, které je celostátně uznáváno a umožňuje jim pracovat jako kvalifikovaný dělník nebo technik.
Vysokoškolské instituce jsou zřizovány nebo rušeny parlamentem na základě posudku Maďarské akreditační komise a jsou zastoupeny universitami (egyetem) a vysokými školami (föiskola). Při přijetí na tyto školy je požadováno vysvědčení o maturitní zkoušce a žáci jsou přijímáni na základě výsledků z přijímacích zkoušek, nebo na základě výsledků ze středních škol. Akademický rok sestává ze dvou semestrů – podzimního se zkouškovým obdobím do konce ledna a jarního se zkouškovým obdobím do konce měsíce června. Letní období je téměř všude obdobím prázdnin. Universitní vysokoškolské studium je zaměřeno na přípravu vysoce kvalifikovaných odborníků. Na universitách lze získat všechny úrovně vysokoškolského vzdělávání. Studium trvá čtyři, obvykle však pět let s výjimkou lékařství, které trvá šest let. Na konci závěrečného ročníku musí student úspěšně složit závěrečnou zkoušku a obhájit závěrečnou práci. Získává titul magistra. Studium na neuniverzitních vysokých školách si klade za cíl přípravu, která je zaměřena převážně prakticky v oborech jako např. technologie, vedení podniku, zdravotní služby apod. Studium trvá tři nebo čtyři roky a je zakončeno závěrečnou zkouškou, kdy po jejím složení a obhájení závěrečné práce získávají diplom odborné vysoké školy. Ukončení studia v této fázi na universitách a vysokých školách je popisováno jako období dosažení prvního diplomu, po němž může v některých oborech následovat specializované postgraduální studium, což je akreditovaný vysokoškolský program odborné přípravy pro profese specifikované v Celostátním katalogu kvalifikací, jenž trvá minimálně dva roky a je v souladu s požadavky trhu práce. Po ukončení universitního vzdělávání je možno pokračovat dále v doktorském studiu, které trvá tři roky a po obhájení zkoušky před doktorskou zkušení komisí získává doktorský titul (PhD). Studentům na neuniverzitních vysokých školách je umožněno získání universitního diplomu dalším studiem universitní doplňkové přípravy, která se shoduje s oborem jejich specializace. Na některých univerzitách či fakultách může být zavedeno školné, avšak vysokoškolské studium ve veřejných institucích při získání prvního diplomu je bezplatné. Na druhé straně však studenti mohou získat různé podpory a zvýhodnění (např. sociální, prospěchová stipendia, příspěvky na učebnice, ubytování apod.).
Odborná příprava, jejíž studium není ukončeno maturitní zkouškou je prováděna v následujících čtyřech typech vzdělávacích institucí: tříletá profesní škola pro kvalifikované dělníky, tříletá zdravotní škola, dvouletá profesní škola pro písařky a stenotypistky a jedno nebo dvouletá speciální profesní škola. Nejvýznamnějším typem je ve všech směrech profesní škola pro kvalifikované dělníky, poskytující odborné a praktické dovednosti a připravují žáky na odbornou (učňovskou) zkoušku. Teoretická část na těchto školách probíhá na školách, praktická zpravidla ve školních dílnách, méně často v továrnách. Teoretická a praktická výuka se střídá po dvou týdnech. V jedenáctém a dvanáctém ročníku povinného vzdělávání mohou profesní školy kromě základního vzdělávání, které připravuje žáky ke složení povinné základní zkoušky (alapvizsga), nabízet také speciální předměty odborného vzdělávání. Žáci na tento typ škol jsou přijímání bez přijímacích zkoušek , povinnosti je pouze podrobit se lékařské prohlídce, která stanoví zda jsou zdravotně způsobilí pro tento typ studia. Dalším významným typem škol, který hraje významnou roli při přechodu ze základního do odborného vzdělávání a pomáhá dětem ve věku 15 až 16 let se připravovat na práci jsou profesní školy. Tyto typy škol jsou zaměřeny na poskytování odborných dovedností nebo pro odbornou přípravu na přechodném základě pro usnadnění profesní orientace. S prodloužením všeobecného základního vzdělávání až do 16 let a stanovením ukončení desátého ročníku jako základního požadavku pro začátek odborného studia se stal systém odborné přípravy pro žáky obtížnějším a v budoucnu bude nutné poskytnou podobnou příležitost odborného vzdělávání. Na školách zabývajících se počáteční odbornou přípravou je systém hodnocení a známkování podobný jaký se užívá na ostatních středních školách. Kontrole praktické přípravy napomáhá tzv. munkanapló (pracovní knížka), do které je žák povinen dělat denní záznamy. odborné zkoušky sestávají z písemné, praktické a ústní části, které jsou stanoveny pro danou kvalifikaci Ministerstvem školství nebo jiným ministerstvem, které za danou odbornou oblast odpovídá. Po úspěšně vykonané zkoušce dostávají žáci celostátně uznávané vysvědčení, které opravňuje jeho držitele k tomu, aby byl zaměstnán jako kvalifikovaný dělník. Praktická příprava a sponzorství vytvářejí v odborné přípravě těsnější spojení mezi podniky a školami. Učitelé jsou státními zaměstnanci a mají povinnost dalšího vzdělávání se zkouškou odbornosti každý sedmý rok, kterou skládají po absolvování akreditovaných kurzů dalšího vzdělávání. Učitelé všeobecně vzdělávacích předmětů nebo odborných oblastí daných Národním základním učivem musí mít vzdělání získané na vysoké škole nebo univerzitě. To se týká všech učitelů základního vzdělávání. Učitelé na prvním stupni základních škol nejsou specializovaní na jednotlivé předměty, ale jsou přidělováni ke třídě. Na vyšším stupni mají učitelé obvykle vysokou školu pedagogickou. Učitelé se připravují po dobu tří nebo čtyř let na vysokých školách pedagogických a získávají diplom, nebo mohou být absolventy univerzit. Na všeobecně vzdělávacích středních a všech vysokých školách je základním kvalifikačním požadavkem univerzitní vzdělání. Na vysokých školách může být pedagogickým a vědeckým pracovníkům poskytnut rok vědecké dovolené, aby mohli posílit svoji výzkumnou a vědeckou činnost. Na středních odborných školách provádí výuku vysokoškolsky kvalifikovaní učitelé a odborníci. Tento požadavek je kladen i na učitele praktických předmětů. Stejně přísná kriteria jsou i pro učitele vyučující ve školských zařízeních zabezpečujících odbornou přípravu, kde nutným předpokladem pro výuku je absolvování vysoké školy. U učitelů praktických předmětů se navíc požaduje minimální praxe pěti let v oboru, kdy tuto profesi mohou vykonávat i zaměstnanci podniků.
Ornamogram:
24 | F | Studium medicíny | |||||||
23 | F | Egyetem Univerzita (studium zpravidla 5leté) | |||||||
22 | E | Föiskola Neuniverzitní vysoká škola (studium 4leté) | |||||||
21 | E | Neuniverzitní studium 3leté | |||||||
20 | |||||||||
19 | D | Doplňkový rok určený pro speciální volitelné kurzy | Příprava ke zkoušce technika | ||||||
18 | C | Gimnázium osmileté | Gimnázium šestileté | Gimnázium čtyřleté | Szakközépiskola Střední odborná škola | ||||
17 | B | Szakmunkásképzö iskola Profesní škola pro kvalifikované dělníky | |||||||
16 | A | Szakiskola Profesní škola | |||||||
15 | |||||||||
14 | Általános iskola – felsö tagozat Základní škola – 2. stupeň | ||||||||
13 | |||||||||
12 | |||||||||
11 | |||||||||
10 | Általános iskola – alsó tagozat Základní škola – 1. stupeň | ||||||||
9 | |||||||||
8 | |||||||||
7 | |||||||||
6 | Óvoda – poslední povinný rok mateřské školy | ||||||||
5 | Óvoda Mateřská škola Určena pro děti od tří let. Docházka je nepovinná s výjimkou posledního roku. | ||||||||
4 | |||||||||
3 | Bölcsöde Jesle Nejsou součástí povinné školské soustavy, docházka je nepovinná. | ||||||||
2 | |||||||||
1 | |||||||||
A - základní zkouška ukončující povinné vzdělání (od roku 2002 povinná)
B - odborná zkouška
C - maturitní zkouška
D - kvalifikace ze speciálních kurzů a zkouška pro kvalifikaci technika
E - diplom neuniverzitního vysokoškolského studia (bakalářská úroveň)
F - univerzitní diplom (magisterská úroveň)
