1) lehký a střední stupeň poruchy - zařazení do normální školy
2) těžší stupeň poruchy
- dítě umístěno do spec. školky a školy (škola pro slabozraké a nevidomé), k dispozici lupa, věčí písmena, třída bez rohů, nábytku, světlá, dítě samo v lavici, mluvené slovo učitelky, magnetofony, …
- děti mohou být velmi rozvinuty v hudbě, může se postupně začlenit do normálního života s profesí
- televizní lupa – snímá text na televizní obrazovce

5) slepota
- nevidomí lidé, vada = slepota
- získaná (nemoc, úraz), člověk, který viděl má představy
- vrozená, nemá představy, těžší
- může bít postižená kterákoliv část oka (oko, zrakový nerv, zrakové centrum v mozku)
- dělíme na:

A) částečná slepota - člověk má zachován světlocit, schopnost rozlišovat světlo a tmu, za světla rozlišit odstíny velkých věcí
B) úplná slepota - vidí tmu, - ojedinělé případy
nápravy: - výchova postižených (sebeobsluha, orientace v prostoru – postižený musí mít pocit bezpečí mimo dům, v dopravních prostředcích), navštěvují speciální školu (Nevidomých a slabozrakých), knihy jsou psány Brailovým písmem, učí se psát na Pichtově psacím stroji, využití PC zejména těch, které umožňují komunikaci hlasem, existují zvukové nahrávky lit. děl i románů pro nevidomé, výchova může být zaměřena i na hudební výchovu
- zvukové signály, vodící psi, slepecké brýle a hole, v dopravních prostředcích hlášení o zastávkách
- nabídnutí pomoci přes cestu, v restauraci, v obchodě


18. Pedagogika sluchovo postihnutých

/z lat. surdus=hluchý, nepočujúci, gréc.paideia=výchova/
Nedostatočná priepustnosť akustického kanálu spôsobuje ťažkosti v edukačnej, pracovnej a spoločenskej sfére. Tieto dôsledky sa zmierňujú špeciálnou intervenciou, závislou od aplikovania špeciálnych edukačných metód, reedukácie, rehabilitácie, korekcie a aplikovaním elektroakusticko-technických prostriedkov /načúvacie aparáty/. Cieľom týchto výchovných aktivít je pozitívne ovplyvňovať rozvoj osobnosti postihnutého, uspôsobiť ho na socializáciu, pomáhať pri jeho snahách o vyrovnanie sa so svojím postihnutím tak, aby v konečnom dôsledku sa vytvorili podmienky pre zmysluplný a relatívne plnohodnotný život.

Úlohou pedagogiky sluchovo postihnutých je vybudovať optimálny komunikačný systém. Prostredníctvom komunikačného systému vybudovať systém poznatkov, zručností a návykov. Následne permanentne upravovať a pozitívne usmerňovať vzťah k sebe samému a k svojmu okoliu. Usilovať sa o primeraný rozvoj osobnosti. Sluchovým postihnutím sa spravidla rozumie také zníženie priepustnosti sluchového kanálu, ktorý spôsobuje ťažkosti pri komunikácií, pri prijímaní informácií na akustickej báze a ich pretváraní na poznatky.

Stupeň sluchového postihnutia sa posudzuje podľa intenzity zvukového podnetu vyjadrenú v decibeloch. Pri hodnotení sluchových porúch je potrebné brať do úvahy, kedy porucha vznikla, v ktorom štádiu vývinu reči, psychických funkcií, najmä myslenia.
Príčiny porúch sluchu sú orgánové, t.j. vznikajú z porúch anatomického substrátu niektorej časti sluchového analyzátora. Sú jednak dedičné, vrodené alebo získané. Sluchové poruchy sú rôzneho typu:

a/prevodový - porucha je v strednej časti sluchového analyzátora /ucha/. Porušené sú hlboké tóny.
b/percepčný - porucha je vnútornej časti sluchového analyzátora. Porušené sú vysoké tóny.
c/centrálny - porucha je v kôrovej časti sluchového analyzátora /v spánkovom laloku/, porucha je v rozoznávaní a poznávaní jednotlivých zvukov.