Škola má mít charakter „školního domova“, školní třída „školního obytného pokoje“.

Cílem je vytvořit pedagogickou atmosféru, vytvořit nové vztahy spolupráce a spolužití mezi žáky a učitelem, i žáky navzájem. Cíle výchovy a vzdělání má být dosahováno na základě vzájemné pospolitosti. Zrušila se struktura klasických tříd a základní formou se stala skupina


Freinetovské školy

Tyto školy pracují na principech realizovaných Célesinem Freinetem – francouzský učitel venkovské školy. Rozvíjel mezi učiteli všech druhů skol hnutí tzv. moderní školy. Úkolem učitele je vytvořit podnětné vyučovací prostředí, materiál i techniky výuky. Školy mají mít pracovní charakter. Práce je nejdůležitějším principem. Praktická práce nesmí být oddělována od práce duševní. Proto se tvoří tzv. pracovní ateliéry. Práce má často individuální charakter. Nové zkušenosti si žáci osvojují prostřednictvím tzv. mimoškolního pozorování.

Nemají pevně stanovený učební plán, ale sestavuje se společný týdenní pracovní plán a individuální pracovní plány činností pojednávané na začátku týdne s učitelem. Pro freinetovské školy je typická spolupráce mezi žáky, učiteli i rodiči. Děti se mohou svobodně kriticky vyjadřovat ke všem jevům ve třídě prostř. Třídní rady nebo nástěnných novin.


Mimo těchto uvedených klasických reformních škol se v současnosti rozvíjejí další alternativní školy. Označené J. Průchou „moderní alternativní školy“
Nerozšířenější skupiny jsou: školy s otevřeným vyučováním
školy s volnou architekturou
školy bez ročníků
cestující školy
odenwaldské školy



LITERATURA

Průcha J., Alternativní školy, Hradec Králové, Gaudeamus 1994
Rýdl K., Alternativní pedagogické hnutí v současné společnosti, Brno, 1994 str. 284
Grecmanová H., Holoušková, Bůžek, Obecná pedagogika II, Olomouc, Hanex 2000, str. 210
Grecmanová H., Urbanovská E., Školský systém podle Marie Montessoeiové, ČPDN,
1994 č. 18, str. 47-50
informace z internetu.