Otázky mravní výchovy dětí a mládeže stály vždy v popředí zájmu pedagogických myslitelů. Sledujeme-li vývoj názorů na výchovu v minulosti, vidíme, že mravní výchova byla většinou považována za hlavní úkol výchovy. Názory na mravnost byly a jsou součástí filosofických systémů, tvoří jejich část, označovanou názvem etika. Etika je učení o mravnosti, jejím vzniku a vývoji, o pravidlech a normách lidského jednání, o povinnostech lidí k sobě navzájem, ke společnosti, k vlasti, k státu. Obsahem vytváření opravdových humánních vztahů je především úcta k člověku, k jeho lidské důstojnosti, čestnosti a pravdomluvnosti ve vztahu mezi lidmi, slušnost a skromnost v jednání s lidmi, ochota pomoci slabším, trpícím a úcta k ženě.

Mravnost, po psychologické stránce, není jen zvláštní smysl, ale také určitá schopnost, jako jsou jiné schopnosti rozumové, pamětní, estetické aj. Tuto zásadu považujeme za platnou a správnou právě pro dobu dětského věku protože je to doba, v níž se vyvíjí subjektivní vědomí a především vědomí mravní odpovědnosti jedince. Vnější vlivy a příčiny, sociální prostředí, dědičná degenerace a jiné okolnosti se právě v této době prvních stupňů vývoje nejvíce uplatňují, a ustupují účinkům výchovy a rozumu. Vývojově prvním mravním vztahem, který si dítě vytváří, je vztah k rodičům a k sourozencům. Na povaze tohoto vztahu bude podstatně záviset i formování humánních rysů dítěte v jeho budoucím životě. Z prvotního citového vztahu dítěte k rodičům je možné vypěstovat opravdový lidský vztah a posilovat v něm od začátku prvky, které se později mohou stát základem pro přátelské vztahy dítěte i pro humánní vztah v nejširším slova smyslu. Tak, jak se děti naučí chovat ke svým rodičům, budou se chovat i k jiným lidem. Rodiče jsou prvními učiteli lidskosti svých dětí. Významný je i vývoj vztahů mezi sourozenci v rodině. Pro formování osobností dítěte má, spolu s matkou – která je první osobou v interpersonálním vztahu s dítětem, - značný význam i otec jakožto „model mužství“, představitel mužských pozitivních vlastností a společenských norem. Význam mají i ostatní dospělí členové rodiny a příbuzní například prarodiče, teta, strýc. Ti mohou dítěti nahradit vřelý emoční vztah vlastních rodičů, ale jindy mohou naopak spoluvytvářet konflikty a napětí v rodině. Kladný postoj rodičů umožňuje, aby k nim dítě také mělo hluboce kladný vztah, pomáhá mu to ve formování svědomí a charakteru, zejména ve vztahu k lidem.