Úvod
V této práci se budeme věnovat emocím, respektive jejich zkoumání v psychologii. Emoce jsou věčným společníkem člověka ( a nejen jeho, některá zvířata emoce prožívají také ) a člověk, protože je to tvor zvědavý, se o ně zajímá. Nastíníme si tu vývoj názorů na emoce a jejich působení. Názory byly zprvu pouze konstatující, později začaly být dokládány experimentálně. Na následujících stránkách se dozvíme, jak zkoumání emocí v psychologii probíhalo a jaké závěry z toho byly vyvozovány. 1. Pojem emoce
Emoce tvoří zvláštní třídu duševních jevů. Každý člověk je zná, každý je prožívá denně. Jejich definice však není jednoznačná. Z hlediska významu se dá pojem emoce stotožnit s pojmem cit. (Někteří autoři však s tímto stotožněním nesouhlasí.) Označovány jsou tím prožitky stavů jako např.: strach, lítost, radost, smutek, hněv, .. Psychologicky vymezit tento pojem však není jednoduché. V psychologických slovnících je význam emoce definován jako „1. komplexní citový stav doprovázený charakteristickými motorickými a žlázovými aktivitami, 2. komplexní chování organismu, v němž predominují viscerální komponenty, resp. 1. mentální stav, charakterizovaný cítěním a doprovázený motorickými projevy, který se vztahuje k nějakému objektu nebo vnější situaci, 2. excitovaný stav mysli, který doprovází k cíli zaměřené chování, 3. afektivní stav, který je důsledkem překážky nebo oddálení instinktivní akce, 4. dynamický projev instinktu, 5. dezorganizovaná odpověď organismu, 6. totální akt organizovaný kolem autonomně kontrolovaného komplexu chování (tj. aktivita organizovaná převážně vegetativní nervovou soustavou.“ /English, Englishová, 1958 ; dle Nakonečného, 2000, str. 8/ Tyto definice se zaměřují spíše na teorii a metodologii. Jinou definici podává Marie Vágnerová ( 2002, str. 44 ) : „Emoce vyjadřují vztah člověka k sobě samému i k okolnímu světu. Jsou bezprostředním ukazatelem způsobu, jakým člověk tuto skutečnost přijímá. Projevují se subjektivním hodnocením reality, který se liší od racionálního posuzování. Je v něm více obsažen subjektivní význam hodnoceného.“ Už od dávných let, od doby, kdy se lidé začínali o své emoce zajímat, jsou na ně různé názory. Každý autor je definuje trochu jinak, i když v podstatě jde stále o totéž. 2. Vývoj pohledů na emoce
2.1. Rané náhledy na emoce
Primitivní národy pravděpodobně neměly přílišnou snahu ptát se na otázku ohledně našeho konání. Vše vysvětlovali tím, že naše činy řídí duchové a kouzla.